10 Ads 369/2017 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 22/2024- 21 - text  9 4 Ad 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: V. P., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 3. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně v souladu s § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 111/2006 Sb.“) a správním řádem rozhodl na základě žádosti ze dne 29. 4. 2019 o nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že správní orgán I. stupně ani žalovaný se nevypořádali s argumentací směřující proti použitému výkladu § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. Upozornil, že příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení jsou dvě různé dávky pomoci v hmotné nouzi. Proto pokud jsou podmínkou příspěvku na živobytí natolik nízké příjmy, že po zaplacení odpovídajících nákladů na bydlení nezbude ani částka na živobytí, není důvod takto striktní kritérium uplatňovat i na doplatek na bydlení. Doplatek na bydlení slouží k pokrytí nákladů na bydlení u osob, které nemají nárok na příspěvek na živobytí. Je tak proti účelu zákona vázat přiznání doplatku na bydlení na nárok na příspěvek na živobytí. 4. Nelze přehlédnout, že v § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb. není na rozdíl od § 2 odst. 2 písm. a) stejného zákona žádný odkaz na přiměřené náklady na bydlení a na příjmy dle § 9 odst. 2. Totéž platí i o § 33 odst. 1 a § 35 a je zřejmé i z porovnání dikcí § 21 a § 23 zákona č. 111/2006 Sb. Závěr, že osoba je ve stavu hmotné nouze podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., ale zároveň jí není přiznán doplatek na bydlení z důvodu, že rozdíl započitatelných příjmů a přiměřených (v praxi nereálných) nákladů na bydlení je větší než 1,3násobek částky živobytí, byť rozdíl započitatelných příjmů a odůvodněných nákladů je nižší než částka živobytí, je absurdní. 5. Zásadní vada napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že žalovaný při použití § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. porovnává započitatelný příjem s přiměřenými náklady na bydlení místo toho, aby je porovnal s odůvodněnými náklady na bydlení. Znění § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. vůbec nezmiňuje, že započitatelný příjem má být snížen o náklady na bydlení a jak je stanovit. Ze smyslu zákona je zřejmé, že příjem ve smyslu § 33 odst. 2 musí být porovnán až po odečtení nákladů na bydlení. Představuje-li toto ustanovení dobrodiní zákonodárce, nemůže stanovit přísnější podmínky v porovnání s § 33 odst. 1. Musí se tedy jednat o odůvodněné náklady na bydlení, nikoliv jen přiměřené. To, že do textu § 33 odst. 2 nebyla zařazena slova „po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení“ je legislativně-technická chyba a mělo by se tak postupovat v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 o odchýlení se od doslovného znění, vyžaduje-li to smysl ustanovení. Ani na tento argument však žalovaný nereagoval. 6. Pokud se od započitatelného příjmu 14 745 Kč odečte částka na bydlení 13 200 Kč, zbude 1 545 Kč, matce a žalobci by tak nezbyla ani částka existenčního minima. Pokud by se odečítaly normativní náklady ve výši 11 444 Kč, zbude 3 301 Kč, tedy o 3 759 Kč méně, než je částka živobytí. Tolik by měla nejméně činit výše dávky. Pro úplnost uvedl, že po odečtení nákladů na bydlení od příjmů žalobce a jeho matky bez redukcí zbyde 5 231 Kč, což je částka asi o 1 800 Kč nižší, než je částka živobytí. I z toho je zřejmá nutnost ústavně-konformního výkladu rozhodných ustanovení. Jediným akceptovatelným řešením je, že se od započitatelného příjmu odečtou odůvodněné náklady a výsledek se porovná toliko s částkou živobytí, a pokud je nižší, rozdíl určí výší dávky – doplatku na bydlení. Zvlášť když se jedná o osoby se zdravotním postižením. 7. Navrhl, aby soud zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný zrekapituloval výpočet nároku žalobce na doplatek na bydlení a konstatoval, že byl proveden v souladu se zákonem. K žalobním námitkám uvedl, že pro navrhovaný postup není v zákonné úpravě opora, což potvrdil i NSS v rozsudku č. j. 6 Ads 20/2018-32 nebo ve věci žalobce č. j. 5 Ads 123/2022-33. Jednou z podmínek pro vznik nároku na bydlení je přiznání příspěvku na živobytí. Pokud žadatel na příspěvek na živobytí nedosáhne z důvodu vysokých příjmů, umožňuje zákon doplatek na bydlení přiznat v případě příjmů dosahujících maximálně 1,3násobek částky živobytí. Vzhledem k tomu, že je alternativní podmínka vzniku nároku vázána na příspěvek na živobytí, vychází se při zjišťování příjmů a částky živobytí z částek, které byly rozhodné pro příspěvek na živobytí. Tedy se započte příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení do výše 30/35 % příjmu. Odůvodněné náklady na bydlení jsou zohledňovány v podmínce pro nárok na dávku podle § 33 odst. 1 a ve výpočtu výše dávky. Není tedy důvod, aby byly zohledňovány i v podmínkách pro nárok podle § 33 odst. 2, když se vážou k příspěvku na živobytí. Zákon rovněž neumožňuje pro posouzení vzniku nároku započítat skutečné náklady na bydlení. 9. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 29. 4. 2019 žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení, ve které jako společně posuzovanou osobu uvedl svou matku. K žádosti doložil doklady týkající se příjmů a nákladů na bydlení. 11. Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2020, č. j. X správní orgán I. stupně rozhodl žalobci nepřiznat doplatek na bydlení. Žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil rozhodnutím ze dne 16. 4. 2020, č. j. X. 12. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2023, č. j. 16 Ad 19/2020-21 rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2020, č. j. X zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V rozsudku žalovanému vytkl, že při určení výše příjmu žalobce a žalobcovy matky nepřihlédl k přiměřeným nákladům na bydlení v rozporu s § 9 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. a nevypořádal se s namítaným zohledněním odůvodněných nákladů na bydlení a s tím, zda je žalobce aktuálně veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. 13. Žalovaný v dalším řízení rozhodnutím ze dne 3. 1. 2024, č. j. X zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 10. 1. 2020, č. j. X a věc mu vrátil k novému projednání. 14. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 21. 3. 2024 správní orgán I. stupně rozhodl žalobci nepřiznat doplatek na bydlení. V odůvodnění poukázal na § 2 odst. 2 písm. b), § 33 odst. 1 písm. b), § 33 odst. 2 a odst. 6, § 2 odst. 1 a § 63 odst. 1 a 2 zákona č. 111/2006 Sb. Správní orgán I. stupně po provedeném výpočtu shledal, že žalobci na měsíc duben 2019 nevznikl nárok na příspěvek na živobytí z důvodu vysokých příjmů, žalobci tak nevznikl ani nárok na doplatek na bydlení podle věty první § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. Posuzoval tedy, zda příjem společně posuzovaných osob (žalobce a jeho matky) nepřesáhl 1,3násobek částky živobytí společně posuzovaných osob a zda žalobci vznikne nárok na doplatek na bydlení podle věty druhé § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. Přičemž i pro tento případ se příjem započítává z příspěvku na živobytí, tzn. snížený o přiměřené náklady na bydlení. Poukázal na § 9 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., přičemž přiměřené náklady na bydlení činí 5 161 Kč, příjem činí 14 745 Kč, jejich rozdíl je 9 584 Kč, částka živobytí společně posuzovaných osob je 7 060 Kč, jejíž 1,3 násobek činí 9 178 Kč. Tedy příjem žalobce a společně posuzované osoby (9 584 Kč) přesahuje i 1,3násobek jejich částky živobytí (9 178 Kč). Žalobci tak nevznikl nárok na doplatek na bydlení na měsíc duben 2019, neboť nesplňuje podmínku nároku na dávku v souladu s § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. 15. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání, ve kterém uplatnil obdobné námitky jako v žalobě. 16. Napadeným rozhodnutím ze dne 12. 6. 2024 žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí a odvolání zamítl. Zjistil, že rozhodnutím ze dne 16. 7. 2019, č. j. X žalobci nebyl přiznán příspěvek na živobytí, postupoval proto dle § 33 odst. 2 věta druhá zákona č. 111/2006 Sb. Správní orgán I. stupně postupoval dle § 24 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/2006 Sb., kdy částka živobytí osoby činí částku existenčního minima, případně zvýšenou