4 Az 13/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 13/2025- 37 - text 10 4 Az 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: M. I., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2025, č. j. OAM-849/ZA-ZA11-K01-R2-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), jímž bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 15. 9. 2022 rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje. II. Obsah žaloby 2. Žalobce uvedl, že požádal o poskytnutí mezinárodní ochrany, neboť byl v X vystaven diskriminačnímu jednání ze strany tamní policie. Důvodem bylo jeho rozhodnutí vést syna k islámské výchově prostřednictvím studia v mešitě včetně studia arabštiny, což je činnost, proti níž stát aktivně vystupuje v rámci boje proti islámskému radikalismu. Žalobce čelil opakovaným dotazům ze strany policie. Uvedl, že stát zakazuje mužům nosit plnovous a ženám šátek zakrývající si vlasy, což je v rozporu s islámskou naukou, v tomto státě panuje diktatura. V této souvislosti žalobce namítal, že jeho argumentace nebyla náležitě vypořádána, jelikož se odůvodnění nevěnovalo meritu věci, tedy otázce diskriminace při výkonu náboženských práv a svobod. Informace o potírání radikalismu dle žalobce nelze zaměňovat s potlačováním projevů víry, které jsou pro stát neškodné, například styl oblékání či kulturní tradice. Odůvodnění je tak nepřezkoumatelné, neboť se nezabývá posouzením postoje X vůči ortodoxním muslimům, jeho hlavní argumentace zůstala nevypořádána. 3. Tvrdil, že zájem policie o jeho osobu neutichl ani po jeho přesunu do Evropy. To má dokládat videozáznam z domovní prohlídky, kterou v místě jeho bydliště provedl policejní orgán, z videozáznamu vedle bídných životních podmínek rodiny vyplývá i rozhovor policie s rodinou žalobce. Žalobce vytkl žalovanému, že neprovedl překlad zachyceného rozhovoru, byť v řízení ustanovil tlumočníka. Podle žalobce byl tento důkaz hodnocen nesprávně výhradně z vizuálního hlediska, přičemž zvuková složka záznamu nebyla správním orgánem přetlumočena. V důsledku toho nemohl žalovaný porozumět jeho obsahu, který je podle žalobce pro posouzení důkazní hodnoty zásadní. Žalovaný se omezil na hodnocení, že tón hlasu policisty je klidný. To je dle žalobce projevem nepřezkoumatelnosti, neboť pokud žalobce tvrdí, že policie i po jeho vycestování útočí na jeho příbuzné a v noci jim pořádá domovní prohlídky, bylo nezbytné obsah rozhovoru přeložit. 4. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný uvedl, že žalobní námitky jsou pouze obecného charakteru, napadené rozhodnutí dostálo požadavkům zrušujícího rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024 č.j. 57 Az 2/2024-25 a bylo vydáno v souladu se zákonem o azylu a správním řádem. Žalovaný akcentoval, že důvodem zrušení jeho předchozího rozhodnutí Krajským soudem v Praze bylo to, že dle názoru soudu neshromáždil ve správním spise potřebné podklady, což nyní napravil a zároveň s žalobcem provedl dva nové doplňující pohovory. 6. Co se týče neprovedeného přetlumočení videa, žalovaný považoval odůvodnění tohoto kroku za přezkoumatelné. Žalobce při pohovoru dne 8. 10. 2024 tvrdil, že disponuje videem, které zachycuje jeho manželku v bezvědomí s otevřenýma očima za přítomnosti zdravotníka a syna žalobce. Žalobce v průběhu správního řízení vůbec netvrdil, že u něj měla být provedena domovní prohlídka, jak uvedl v následném podání. Žalovaný video shlédl, avšak nenalezl v něm situace, které žalobce popsal při doplňujícím pohovoru. Video dle žalovaného nijak neprokazuje tvrzené skutečnosti o problémech s policií, neboť z něj nejde dovodit ani vztah k domovní prohlídce, ani jednání policie, ani nic o zdravotních problémech ležící ženy (byť nelze vyloučit, že může jít o manželku žalobce). 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 15. 9. 2022 podal žalobce v ČR žádost o udělení mezinárodní ochrany, ke které v poskytnutí údajů uvedl, že má pět dětí, tři nezletilé žijí s matkou v X, žalobce odjel z vlasti 1. 9. 2021 do Ruska, poté na Ukrajinu, dále do Polska a do Německa, kde pobýval od 3/2022 do 9/2022, požádal tam o mezinárodní (resp. dočasnou) ochranu, do ČR přicestoval dne 15. 9. 2022. O mezinárodní ochranu žádá pro neustálé problémy s policií v zemi původu. K tomu sdělil, že chtěl, aby syn měl dobré vzdělání. Žalobce jej vzal na školu, kde se učí turečtina, angličtina, a arabština, přičemž se zde vyučoval i Korán, což vzbudilo zájem policie, jelikož v X se bojí teroristů. Policie po žalobci chtěla peníze a tolerovala jeho počínání, dokud jim platil. Syn pak dva roky chodil na lyceum a poté studoval v mešitě arabštinu. Po jeden a půl roce se žalobce dozvěděl, že syna odvedli na policejní stanici společně se všemi studenty z mešity. Žalobci sdělili, že studium v mešitě je zakázáno. Žalobce se s příslušníky KGB pokusil hádat, ale neuspěl a dostal pokutu ve výši 700 USD. Syn přestal studovat, chodil jen do školy. Později žalobce i se synem odjel do Turecka, kde syn studoval dále arabštinu a žalobce pracoval. Po čase začal i syn v Turecku pracovat, což žalobci X policie při žalobcově návratu nevěřila a vymáhala synovu účast na povinné vojenské službě. Žalobce si získával trpělivost policie penězi a dodal, že nedávno po něm chtěli dalších 300 USD a manželka z toho dostala infarkt. 9. Při pohovoru konaném dne 20. 9. 2022 žalobce k dotazům žalovaného upřesnil svůj azylový příběh. Z vlasti vycestoval pro obavy ze svého zatčení, protože již nemá žádné další peníze na úplatky pro policii. Žalobce od roku 2020 pracoval v Turecku, do vlasti se vrátil pouze na měsíc v roce 2021, pak se rozhodl jet pracovat na Ukrajinu. Peníze po něm policie chtěla od roku 2016, kdy zjistila, že se syn učil arabsky. Řekli mu, že pokud nezaplatí, bude zatčen. Dále požadovali, aby žalobcův syn nastoupil na vojenský výcvik, což žalobce odmítal, jelikož si přál, aby syn raději studoval. Frekvence návštěv okresní policie byla zhruba každých 4-5 měsíců. Žalobce nebyl nikdy policií napaden a platil pouze peníze, aby od nich měl pokoj, ale musel kvůli tomu rozprodat svůj majetek. Když byl v Turecku, chodili policisti pro peníze za jeho bývalou ženou, která měla zdravotní problémy a při poslední návštěvě zkolabovala. Žalobce požádal svého strýce, aby zajistil předávání peněz, aby za jeho ženou policisté nechodili a neobtěžovali ji. Celkem policii zaplatil zhruba 5000 USD, naposledy přišli asi před měsícem. O pomoc nežádal, jelikož neexistují účinné zákony a prostředky, kterých by se mohl v X domáhat. Syn se učí arabsky a německy, aby byl vzdělaný a mohl žít i jinde. Vláda však zakazuje studium Koránu, všechna centra arabského jazyka jsou uzavřena. Možná to není oficiální zákaz, ale faktická nemožnost studovat. Nadřízené orgány by požadovaly vyšší částky peněz za úplatky. Zakazuje se i nošení plnovousu, ženy nesmí nosit šaty a za špatný názor hrozí zatčení nebo hrazení úplatků. Žalobce dle svých slov nebyl nikdy trestně stíhán, zákony neporušoval a nikomu nezpůsoboval žádné problémy. Jeden syn žije v Turecku, dcera je vdaná a má rodinu, zbylí nezletilí synové žijí s bývalou manželkou ve vlasti a žádné problémy nemají. Žalobce by chtěl v ČR žít a pracovat. 10. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 11. 2023 č. j. OAM-849/ZA-ZA11-P10-2022 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Toto rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 57 Az 2/2024–25, kde soud shledal, že se žalovaný nezabýval dostatečně obavami žalobce z návratu do země původu a neshromáždil dostatečné podklady k posouzení toho, zda žalobci v případě návratu nehrozí pronásledování či vážná újma. Shledal, že je nezbytné doplnit podklady, ze které by vyplývalo, jaký je vztah tamního režimu k islámu, jak je to v zemi s vojenskou službou a s korupcí u policie. Bylo třeba zodpovědět, co hrozí osobám při podezření ze studia arabštiny či Koránu, osobám, které nechtějí plnit vojenskou službu a osobám, které odmítnou policii platit úplatky. 11. Žalovaný si v navazujícím řízení obstaral nové podklady o zemi původu. Konkrétně se jedná o následující