4 Az 4/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 4/2025- 41 - text  7 4 Az 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: M. H. N., narozený dne X bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2024, č. j. OAM-1305/ZA-ZA11-HA06-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou postoupenou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2024, č. j. OAM-1305/ZA-ZA11-HA06-2024, jímž bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 29. 9. 2024 rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil problémy žalobce, který se zadlužil u lichvářů ve X. Podle žalovaného je nutné, aby žalobce nejprve využil všechny prostředky vnitrostátní ochrany, k tomu žalobce namítal, že žalobce se nyní nachází v ČR a není zřejmé, jak by se mohl nejprve domáhat ochrany u vnitrostátních orgánů. Pokud se žalobce vrátí do X a bude se neúspěšně domáhat ochrany proti lichvářům, nastanou přesně ty důsledky, před kterými se chce azylem v ČR ochránit. Je zřejmé, že se nemůže obrátit na vnitrostátní orgány, aniž by se sám ohrozil. Za této situace je závěr žalovaného nesprávný. 3. Poukazoval na odůvodnění žalovaného, který se odvolával na Informaci OAMP ze dne 1. 2. 2024 a dovozoval z ní, že občané X mají k dispozici dostatečné prostředky vnitrostátní ochrany. Tyto úvahy jsou však pouze teoretické a nezaobírají se tím, jaké jsou skutečně tyto možnosti v praxi. Žalovaný opomíjí vysokou míru korupce ve X, která mu musí být známa z úřední činnosti, její míra je nesrovnatelně vyšší než v ČR. Právnímu zástupci je z jeho praxe známo, že lichváři mají vždy krytí ze strany policie, takže možnost ochrany je vyloučena, naopak v případě nahlášení se jejich situace zhorší. Žalobce to v řízení neuvedl, neboť tuto skutečnost považoval za všeobecně známou, jako ostatní občané X, co prchají před lichváři, žalovanému to musí být známo z úřední činnosti, přičemž větší množství takových žadatelů svědčí o systémové nemožnosti domáhat se ochrany. Žalovaný se však s takovou skutečností nijak nevypořádal. Právní zástupce žalobce nemůže obdobné případy uvést s ohledem na advokátní mlčenlivost. 4. Vzhledem k výše uvedenému by žalobci měla být udělena přinejmenším doplňková ochrana. 5. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný trval na správnosti napadeného rozhodnutí a plně na něj odkázal. Zjistil skutečný stav věci, posoudil případ ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce uvedl v průběhu správního řízení a opatřil si potřebné podklady. 7. Tvrzeným důvodem žádosti o mezinárodní ochranu byla žalobcova snaha zůstat v ČR, vydělat si peníze na splacení dluhů a obava z věřitelů. Žalobce má přitom v řízení povinnost tvrzení, žalovaný udělal maximum, aby žalobce tuto povinnost mohl splnit, s žalobcem byl proveden pohovor, při kterém mohl uvést všechny podstatné skutečnosti, žalovaný zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu a opatřil si i aktuální informace o zemi původu. Ekonomické důvody žádosti nepovažoval za relevantní, k čemuž poukázal na judikaturu Nejvyšší správního soudu. 8. Žalovaný měl za to, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany s cílem legalizace pobytu na území České republiky. Institut mezinárodní ochrany nemůže sloužit k řešení pobytové otázky cizinců. 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 29. 9. 2024 v České republice žádost o mezinárodní ochranu a v poskytnutí údajů k této žádosti ze dne 2. 10. 2024 uvedl, že je státním příslušníkem X, nikdy nevyvíjel politickou aktivitu a nebyl členem žádné politické strany nebo hnutí, je ženatý, manželka žije ve X s jejich třemi dětmi, z vlasti žalobce odcestoval naposledy v listopadu 2023, kdy přicestoval do České republiky, je zdráv. Požádal proto, že ve X má dluhy, je pod tlakem věřitelů, obává se vrátit domů, potřebuje tu pracovat a vydělat peníze. 11. Při pohovoru dne 2. 10. 2024 žalobce uvedl, že má ve X manželku, děti a rodiče, rodina nemá vysoké příjmy, žalobce má ve X dluhy, vycestoval, aby našel zaměstnání a vyhnul se povinnosti platit dluhy, pracoval na Maltě i ve Španělsku, do ČR přijel, protože je tu snazší získat práci, dělal tu různé práce, ve X má bankovní i nebankovní půjčky, doklady od nich nemá, jsou po splatnosti, má 4- 5 věřitelů, jsou to jeho známí, jsou sjednané vysoké úroky, žalobce se bojí to ve X nahlásit, že by se mu věřitelé pomstili, už vyhrožovali jemu i manželce, žalobce však policii nevolal, neboť je to věc, co mají s věřiteli mezi sebou. Problémy s policií ani se státními orgány žalobce neměl, ani jiné problémy neměl, nebyl trestně stíhán ani odsouzen, byl konfrontován se svým tvrzením v rámci řízení o správním vyhoštění, kde uvedl, že mu v zemi původu nic nehrozí a chce se tam vrátit. Uvedl, že na vnitřní přesídlení nemá finanční prostředky. 12. Ke svým tvrzením nic nedoložil, k seznámení se s podklady se nedostavil. 13. Žalovaný shromáždil tyto podklady týkající se situace ve X: Informace OAMP – X – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, Stav: červen 2024 ze dne 4. 6. 2024, Informace OAMP – X – Půjčky, úvěry a lichva ze dne 1. 2. 2024. 14. Napadené rozhodnutí bylo vyhotoveno dne 27. 11. 2024. Tvrzeným důvodem žádosti byla snaha žalobce v ČR zůstat, pracovat a splatit dluhy, obává se nátlaku věřitelů. Žalovaný podrobně rekapituloval všechna žalobcova tvrzení. Dospěl k závěru, že žalobci nelze udělit azyl z důvodu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, protože ve vlasti nevyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalovaný nemohl přiznat azyl ani z důvodu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce nemohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, žádné takové důvody nebyly tvrzeny. Výčet důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu je taxativní a žalobce žádný z nich nenaplnil. Legalizace pobytu není relevantním důvodem, žalobce ji měl řešit jinou cestou. Důvodem nejsou ani čistě ekonomické potíže, pokud nejsou spojeny s důvody dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Obavy z věřitelů rovněž nelze pod takové důvody podřadit, jedná se o soukromé osoby, žalobce ani nevyhledal ochranu u orgánů domovského státu, nelze tedy shledat, že by nebyly ochotny nebo schopny mu ochranu poskytnout. Z Informace OAMP Půjčky, úvěry a lichva zjistil, že půjčky načerno jsou nežádoucí a nelegální, X má vytvořenou příslušnou legislativu v občanskoprávní i trestněprávní oblasti, lze se bránit v občanském soudním řízení nebo může jít i o trestný čin lichvy a dlužník se může obrátit na orgány činné v trestním řízení, sám by nebyl postižen, z toho plyne, že občané X mají možnost obrátit se s žádostí o pomoc na X státní orgány a domoci se ochrany své osoby a svých práv. Při posuzování humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu žalovaný konstatoval, že žalobce je dospělý, svéprávný, zdravý a práceschopný, jeho situace není nijak mimořádná. Na humanitární azyl není nárok a žalobce se jej ani výslovně nedomáhal. Při posuzování doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu žalovaný uvedl, že žalobci nehrozí vážná újma formou trestu smrti nebo popravy. Dále se zabýval otázkou, zda žalobci hrozí mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Žalobce nijak nevystupoval proti režimu, nebyl trestně stíhán ani neměl potíže se státními orgány či s vycestováním z vlasti. Není tak žádný důvod se domnívat, že by se o něj státní moc zajímala v případě jeho návratu do X. Žalovaný neshledal ani naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1, 2 písm. c) zákona o azylu, protože ve X neprobíhá mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 15. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/