4 Az 6/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 6/2025- 37 - text  12 4 Az 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: X. X., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. OAM-1624/ZA-ZA11-HA10-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. OAM-1624/ZA-ZA11-HA10-2023, jímž bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 28. 11. 2023 rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana se podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Obsah žaloby 2. Žalobce shrnul svůj azylový příběh a namítal, že žalovaný postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou, dle které není vždy nezbytně nutné, aby došlo k úplnému vyčerpání všech vnitrostátně dostupných prostředků ochrany (rozsudky NSS č. j. 6 Azs 74/2009-51 a Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 16/2019). Žalobce žalovanému opakovaně tvrdil, že se na X policii obrátil, ta však byla nečinná, jeho stížnost nepřijala a neposkytla mu dostatečnou ochranu. Dále uvedl, že policie je zkorumpovaná a že jí nedůvěřuje, útočníci, kteří žalobce napadli, sami při útoku uvedli, že jsou spříznění s vládou. Bylo tak namístě, aby žalovaný toto tvrzení zvážil a konkrétně ho vyvrátil na základě relevantních informací o zemi původu, což však neučinil. Podle NSS měl žalovaný zjistit informace o dostupnosti, praktické využitelnosti a případné nefunkčnosti prostředků ochrany (rozsudky č. j. 1 Azs 40/2007-129 a č. j. 1 Azs 74/2022-46). Nic z toho však neučinil, čímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. 3. Ze shromážděných informací nelze dovodit, že X policie žalobci dokáže poskytnout účinnou pomoc. Dokonce i z jediného zdroje žalovaného k této problematice, tedy z informace Australské vlády ze dne 5. 2. 2024 – Zpráva o zemi Ministerstva zahraničních věcí a obchodu (DFAT) – X vyplývají spíše opačné informace. Velká část X populace policii nedůvěřuje a nekontaktuje ji a policie často svévolně odmítne oznámení, bez čehož není možné další vyšetřování a nejsou přípustné ani opravné prostředky. V případě žalobce je podstatné, že policie odmítla jeho oznámení trestného činu přijmout. Závěry žalovaného k posouzení dostupnosti a účinnosti vnitrostátní ochrany tak nemají dostatečnou oporu ve správním spisu. Žalovaný přitom mohl využít např. zprávu Ministerstva vnitra Spojeného království Velké Británie a Severního Irska – Politické a informační zprávy pro jednotlivé země, X: Subjekty ochrany, červen 2023, podle které v X panuje všeobecné přesvědčení, že policie je zkorumpovaná a nelze jí důvěřovat, a v některých případech se policisté podílejí na trestné činnosti nebo úplatkářství. Možnosti účinného využití prostředků vnitrostátní ochrany a záruk zákonnosti pak žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nekonkretizuje, a to dokonce ani v souvislosti s potlačením protestů zemědělců proti vyvlastňování pozemků v souvislosti se stavbou jaderné elektrárny X v roce 2015. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí ani nijak nevypořádal s otázkami dodržování lidských práv a dodržování záruk právního státu v X. K tomu se vyjadřují četné zprávy vládních i nevládních organizací či subjektů, např. organizace Human Rights Watch, Freedom House, V-Dem a časopis The Economist referují o špatném stavu demokracie v X (k tomu připojil internetové odkazy). Porušování lidských práv v X se věnoval i Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 20. 10. 2021, č. j. 41 Az 58/2020-52, dle kterého v X nelze vyloučit pronásledování, dochází tam k mučení ze strany bezpečnostních složek i policie a k porušování lidských práv. Uvedeným tématům se však napadené rozhodnutí vůbec nevěnuje, je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, neboť žalovaný své závěry neopírá o dostatečně aktuální a různorodé zdroje. To je i v rozporu s čl. 10 odst. 3 písm. b) procedurální směrnice. 4. Žalovaný navíc neposoudil důvody doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, přestože žalobce naplňuje podmínky pro její přiznání; obával se totiž vážné újmy – zabití útočníky, kteří ho již jednou napadli a vyhrožovali, přičemž vnitrostátní orgány mu nebyly schopny poskytnout pomoc. Žalovaný pouze poukazoval na nutnost „mimořádného stupně úrovně“ ponižujícího a nelidského zacházení, tento výklad je však irelevantní. Dále žalovaný uváděl, že nebezpečí musí reálně a bezprostředně hrozit, není však jasné, jak se to vztahuje k případu žalobce a jak došel k tomu, že tato podmínka není splněna. Žalobce totiž opakovaně při pohovorech uváděl, že byl fyzicky napaden a bylo mu vyhrožováno zabitím útočníky, kteří tvrdili, že jsou napojeni na vládu. I pokud by byl původcem újmy či pronásledování čistě nestátní subjekt, platí, že pokud je jasné, že stát nedokáže poskytnout ochranu, nelze po žadateli požadovat, aby ji využil. Žalovaný pak odmítá posoudit hrozbu vážné újmy ze strany soukromých subjektů s odkazem na to, že se žalobce nedovolal vyšších instancí ochrany. Neuvedl ale, jak dospěl k tomu, že se jedná o soukromé subjekty. I v takovém případě by však závěr žalovaného byl v rozporu s judikaturou. 5. Není zřejmé, jak žalovaný dospěl k závěru, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu pouze s cílem legalizovat svůj pobyt v ČR, toto tvrzení nemá oporu ve správním spisu. Žalobce totiž v průběhu řízení konzistentně setrvával na důvodech své žádosti, kterými jsou obavy o život v souvislosti s útoky kvůli odmítnutí prodeje rodinného pozemku. Navíc i z judikatury NSS vyplývá, že snaha o legalizaci pobytu na území ČR ještě nevylučuje, že žadatel opustil zemi původu z azylově relevantních důvodů (rozsudky č. j. 5 Azs 6/2011-49 a č.j. 8 Azs 27/2019-52). Ani skutečnost, že žalobce podal svou žádost po několika málo dnech pobytu v ČR, není sama o sobě pro posouzení azylového příběhu relevantní (rozsudek NSS č. j. 1 Azs 74/2022-46). 6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na údajné rozpory ve výpovědích žalobce, pokud však měl pochybnosti o věrohodnosti výpovědí žalobce, měl si buď opatřit důkazní materiál potvrzující závěry o nepravdách, nebo měl provést doplňující pohovor s žalobcem zaměřený na sporné otázky a na hodnocení věrohodnosti. To však žalovaný neučinil a z podkladů, které obstaral, vyvozoval zcela nesprávné závěry v neprospěch žalobce. Ze zpráv o zemi původu jsou však zřejmé nedostatky ve fungování X justičních složek, jakož i korupce státních úředníků, s čímž se žalovaný řádně nevypořádal. Posouzení věrohodnosti má přitom zásadní vliv na výsledek azylového řízení a je na správním orgánu, aby prokázal či vyvrátil pravdivost žadatelových tvrzení (rozsudky č. j. 6 Azs 235/2004-57 a č. j. 4 Azs 103/2007-63). V případě omezených prostředků by pak správní orgán měl uplatnit důkazní standard přiměřené pravděpodobnosti (rozsudek č. j. 5 Azs 66/2008-70). Žalobce uznal, že v jeho výpovědích se objevují určité rozpory, ty však nebyly natolik zásadní. Poukázal na to, že přestože byly pozemky ke stavbě elektrárny vykoupeny již v roce 2016, domnívá se, že jeho pozemek chtějí kvůli souvisejícím stavbám k jaderné elektrárně (ubytování pro zaměstnance, obchody atp.). Kvalita informací z výpovědí žalobce mohla být ovlivněna i jinými faktory, k závěru o nevěrohodnosti je třeba přistupovat se značnou zdrženlivostí (rozsudek č. j. 9 Azs 16/2010-229). 7. Žalobce shrnul, že nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, neboť žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav, k závěru o žalobcově nevěrohodnosti dospěl bez dostatečných podkladů, nedostatečně individualizoval své rozhodnutí, nesprávně vyhodnotil možnost poskytnutí vnitrostátní ochrany a spíše, než na naplnění azylových důvodů, se zaměřil na zkoumání údajné žalobcovy snahy o legalizaci pobytu. Žalobce se obává skutečné hrozby vážné újmy v podobě útoku na svůj život, má za to, že v případě návratu nemá šanci se domoci skutečné ochrany. Naplňuje tak podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. 8. K žalobě připojil dokument v cizím jazyce, který má být dle žaloby kopií dokladu o vlastnictví pozemku, k tomu však neuvedl žádné tvrzení ani vysvětlení. 9. Navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný uvedl, že se v napadeném rozhodnutí vyjádřil k otázce obav z jednání soukromých osob jak ve vztahu k nevyčerpaným možnostem ochrany, tak ve vztahu k důvodům tvrzených útoků. Nepřehlédl, že žalobce nevyčerpal všechny možnosti ochrany, a zjistil, že tvrzení žalobce o touze třetích osob vykoupit pozemky kvůli stavby elektrárny nemůžou být pravdivá, neboť všechny pozemky, které byly ke stavbě potřeba, byly