5 A 112/2024 – Městský soud v Praze

5 A 112/2024- 50 - text 11 5 A 112/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: FARMA VĚTEŘOV, spol. s r. o. sídlem Archlebov 416, 696 33 Archlebov zastoupen JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 123/18, 695 01 Hodonín proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65, 110 00 Praha 1 - Nové Město o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. MZE-60580/2024-14141, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. MZE-60580/2024-14141, se zrušuje a věc se vrací žalovanému zpět k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 800, - Kč, a to do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Stanislava Brhela, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) ze dne 16. 4. 2024, č. j. SZIF/2024/0226076 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni poskytnuta Doplňková redistributivní podpora příjmu pro udržitelnost na rok 2023 (dále též „DRP“) pouze na výměru 38,43 ha v celkové výši 131 829,35 Kč. SZIF totiž dospěl k závěru, že žalobkyně před podáním žádosti dne 5. 5. 2023 účelově navýšila výměru své zemědělské půdy na 159,32 ha. SZIF v rámci administrativní kontroly množství obhospodařované zemědělské půdy a dat jejího převodu na žalobkyni, a rovněž tak z kontroly údajů v obchodním rejstříku týkající se personálního obsazení žalobkyně a převodců půdy, zjistil, že žalobkyně je majetkově a personálně propojena se společností Zemagro, spol. s r.o., od které v roce 2023 nabyla do užívání zemědělskou půdu o celkové výměře 119,88 ha, a taktéž se společností ZEMAS, a.s., od které nabyla do užívání zemědělskou půdu o výměře 1,01 ha. Tímto převodem celkové výměry 120,89 ha v rámci podnikatelského seskupení na jiného uživatele došlo, podle SZIF k umělému vytvoření podmínek v rozporu s cíli požadované platby, a to za účelem získání další finanční výhody v rámci podnikatelského seskupení, na kterou by jinak žalobkyni nevznikl nárok. SZIF tak dle čl. 62 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2116, ze dne 2. prosince 2021 o financování, řízení a monitorování společné zemědělské politiky a zrušení nařízení (EU) č. 1306/2013 (dále jen „Nařízení 2021/2116“), v platném znění a čl. 4 odst.3 nařízení Rady (ES, Euroatom) č. 2988/95 ze dne 18. 12. 1995, o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, v platném znění, a § 11ib zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o SZIF“), rozhodl o poskytnutí DRP žalobkyni pouze na výměru 38,43 ha. Současně upozornil, že podle § 9 odst. 3 nařízení vlády č. 83/2023, o stanovení podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům (dále jen „nařízení vlády) maximální výměra, na kterou lze poskytnout DRP je 150 ha plochy zemědělské půdy, přičemž žalobkyně tak díky uvedeným převodům DPB v roce 2023 získala celkem 159,32 ha, tj. pokud by nedošlo ke snížení platby DRP z důvodu umělého vytvoření podmínek v rozporu s cíli platby DRP, žalobkyně by byla bývala obdržela nejvyšší platbu DRP. 3. Žalovaný k odvolání žalobkyně prvostupňové rozhodnutí přezkoumal a s posouzením věci ze strany SZIF se ztotožnil. Žalovaný navíc nahlédl do údajů v Evidenci využití půdy podle uživatelských vtahů (dále též „LPIS“), kde ověřil, že žalobkyně měla ke dni 15. 5. 2022 evidovánu zemědělskou půdu o výměře 35,52 ha; avšak v dubnu 2023 nabyla od společností Zemagro, spol. s r.o., a ZEMAS, a.s. (tj. majetkově a personálně propojených společností) další zemědělskou půdu, čímž ke dni podání žádosti dne 5. 5. 2023 měla zaevidováno celkem 159,32 ha zemědělské půdy (což jen mírně převyšuje maximální limit pro poskytnutí DRP, jenž činí 150 ha). Žalovaný upozornil, že převedené dílčí půdní bloky (dále též „DPB“) na žalobkyni jsou dle mapy LPIS roztroušené v oblasti, v níž hospodaří převážně společnost Zemagro, spol. s r.o., tyto DPB ani nevytváří souvislý celek, který by bylo lze obhospodařovat při úspornějším využití techniky a výrobních prostředků, než tomu bylo před převodem. K odvolací námitce žalobkyně, v níž sporovala účelovost převodu DPB, žalovaný vysvětlil, že ve Strategickém plánu Společné zemědělské politiky na období 2023–2027, kap. 5.1 intervence ve formě přímých plateb, je stanoveno, že účelem platby DRP je podpora menších podniků, které by bez této podpory nebyly životaschopné. Tato platba má zajistit větší konkurenceschopnost a udržitelnost menších farem na společném trhu s podniky větších velikostí. Žalovaný odkázal i na judikaturu SDEU (viz rozsudek ze dne 7. 4. 2022 ve věci C-176/20 SC Avio Lucos SRL), dle níž lze o zneužití podpory uvažovat, pokud bude zjištěn jednak souhrn objektivních skutečností, z nichž bude vyplývat, že i přes formální dodržení podmínek stanovených relevantní právní úpravou nemusí být dosažen cíl sledovaný touto úpravou; a rovněž tak zde musí být naplněn subjektivní prvek, spočívající v záměru získat výhodu vyplývající z unijní úpravy tím, že jsou uměle vytvořeny podmínky vyžadované pro její získání. Dle žalovaného byly na straně žalobkyně splněny oba znaky. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a další podání 5. Žalobkyně namítala, že jí byla napadeným rozhodnutím nesprávně snížena platba DRP, jelikož se z její strany převedením DPB nejednalo o účelové jednání. Připustila, že k navýšení výměry zemědělské plochy došlo v době, kdy nastala změna podmínek pro poskytnutí podpory, nicméně nejednalo se o úmysl, nýbrž o náhodu. Žalobkyně upozornila, že provozuje zemědělskou výrobu dlouhodobě, a to již od roku 2010, nebyla tak založena účelově se záměrem uplatnit DRP. Akcentovala, že je samostatným subjektem, na čemž ničeho nemůže změnit skutečnost, že osoba, která je jejím vlastníkem je současně i majitelem jiné společnosti na zemědělskou výrobu. Uvedla, že účelovost je jí vytýkána z důvodu, že k navýšení výměry zemědělské půdy došlo v době účinnosti právní úpravy zabývající se otázkou poskytování podpory příjmu pro udržitelnost malých a středních podniků. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nepřiléhavě odkázal na rozsudek SDEU ve věci C-176/20 ze dne 7. 4. 2022, s tím, že z její strany sice došlo k formálnímu naplnění podmínek pro poskytnutí DRP, avšak materiálně nikoliv. Jí vytýkané účelové jednání mělo spočívat v tom, že v rámci podnikatelského seskupení žalobkyně obhospodařuje tisíce hektarů zemědělské půdy a chová řádově stovky kusů skotu a dalších zvířat. Žalobkyně však takovýto závěr žalovaného odmítá, neboť je samostatným subjektem hospodařícím na výměře 159,32 ha a provozuje pouze rostlinnou výrobu, nikoli živočišnou. 5. Žalovaný s odkazem na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nesouhlasil s podanou žalobou. Měl za to, že žalobkyně v žalobě pouze opakuje argumentaci uvedenou v odvolání. Žalovaný přitom odkázal na evropskou legislativu v oblasti poskytování zemědělských podpor, Společnou zemědělskou politiku, jakož i Strategický plán Společné zemědělské politiky České republiky schválený Evropskou komisí. Byť žalobkyně formálně naplnila podmínky pro přiznání požadované platby, tyto byly vytvořeny uměle, v rozporu s cíli právních předpisů. Pokud žalobkyně namítala, že je samostatným subjektem provozujícím zemědělskou výrobu již více než 14 let, žalovaný upozornil, že žalobkyně a společnosti Zemagro, spol. s r.o., ZEMAS, a.s., a Velkomoravská a.s. tvoří personálně a majetkově propojené podnikatelské seskupení. Ačkoliv žalobkyně vznikla v roce 2003, nikdy v historii neměla, a to ani v roce podání žádosti, jako předmět činnosti zapsanou zemědělskou výrobu. Žalovaný proto nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že má mnohaletou existenci se zaměřením na zemědělskou výrobu. V průběhu odvolacího řízení nadto žalovaný zjistil, že žalobkyně neměla od doby vzniku až do 21. 4. 2022 žádnou evidovanou zemědělskou půdu (viz Evidence využití půdy podle uživatelských vztahů). Teprve od 22. 4. 2022 měla žalobkyně evidovány dva DPB o celkové výměře 32,13 ha. Ke dni 15. 5. 2022 pak devět DPB o výměře 35,52 ha a ke dni podání žádosti o poskytnutí platby DRP dne 5. 5. 2023 již 159,32 ha zemědělské půdy. Závěrem žalovaný zdůraznil, že účelovost jednání se posuzuje ve vztahu k žádostem o poskytnutí dotací v rámci Společné zemědělské politiky, nikoli ve vztahu k samotnému vzniku a hospodaření společnosti žalobkyně. 6. V replikách ze dne 18. 2. 2025 a ze dne 25. 2. 2025 žalobkyně uvedla, že se závěry žalovaného ve vyjádření nesouhlasí a stručně zopakovala již v žalobě uplatnění námitky. III. Posouzení žaloby 7. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „