Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci…
5 A 112/2025- 34 - text
9 5 A 112/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci
žalobců: a) Y. B., nar. X
b) M. K., nar. X
všichni st. přísl. U.
bytem X
zastoupení JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou
se sídlem U Prašné Brány 1079/3, Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice
o žalobách na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívající ve vrácení žádostí žalobců o dočasnou ochranu ze dne 1. 10. 2025, jako nepřijatelné,
takto:
I. Zásahy žalovaného spočívající v tom, že žalobcům vrátil dne 1. 10. 2025 jejich žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod č. j. OAM-0425840-1/DO-2025, a pod č. j. OAM-0425850/DO-2025, jako nepřijatelné z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., byly nezákonné.
II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobců a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobců o dočasnou ochranu ze dne 1. 10. 2025, zaevidované pod č. j. OAM-0425840-1/DO-2025 a pod č. j. OAM-0425850/DO-2025.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 17 532,- Kč k rukám jejich zástupkyně JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Základ sporu
1. Žalobci jsou občany Ukrajiny. V České republice dne 1. 10. 2025 požádali o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dočasné ochraně“). Tyto žádosti žalovaný zaevidoval pod evidenčními značkami, č. j. OAM-0425840-1/DO-2025 [žalobkyně a)], a pod č. j. OAM-0425850/DO-2025, [žalobce b)]. Tyto žádosti žalovaný označil jako nepřijatelné, neboť žalobci jsou nebo byli držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru (ve Německu) a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 zákon o dočasné ochraně [§ 5 odst. 1 písm. f) zákona o dočasné ochraně]. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádostí. Žalobci zdůraznili, že žalované sdělili, že dne 26. 9. 2025 vrátili v Německu svá povolení k pobytu vydaná dne 23. 7. 2023.
2. Žalobci se podanou žalobou domáhají vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásahy žalovaného spočívající v tom, že jim dne 1. 10. 2025 vrátil žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné, byly nezákonné. Zároveň požadují, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejich práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádostí o dočasnou ochranu.
II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
3. Žalobci v podané žalobě krom skutečností již rekapitulovaných shora v odstavci 1. rozsudku namítali nezákonnost postupu žalovaného, který přestože jimi byla vrácena povolení k pobytu v Německu, posoudil jeho žádosti jako nepřijatelné. Žalobci poté v žalobě obsáhle odkázali na řadu rozsudků správních soudů, včetně rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS.
4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v platformě pro výměnu informací Temporary Protection Platform (dále „systém TPP“) jsou žalobci vedeni jako bývalí držitelé dočasné ochrany poskytnuté jim vnitrostátním systémem Německa. Konstatoval, že v dané věci je rozhodné již to, že dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o dočasné ochraně postačí toliko předpoklad, že dočasnou ochranu, resp. povolení k pobytu, někdy získali. Žalovaný upozornil, že ještě v srpnu 2025 odeslal Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit (§ 3 odst. 3 zákona o dočasné ochraně). Tento nový důvod nepřijatelnosti žádosti se nepříčí právu EU. K tomu žalovaný zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení sp. zn. 11 A 97/2025, 10 A 134/2025 nebo 18 A 102/2025), jimiž zpochybňoval judikaturu, která dospěla k nezákonnosti jeho postupů dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona o dočasné ochraně.
5. Žalobci v replice k vyjádření žalovaného toliko rozvedli již v žalobě vyjádřené právní posouzení věci.
III. Posouzení žaloby
6. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobci i žalovaný vyjádřili souhlas. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, který žalobci u žalovaného podali a který jim žalovaný vrátil. Obsah těchto dokumentů je všem účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky.
7. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, bod [26], a rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, ve věci Krasiliva, k otázce přípustnosti je třeba bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o dočasné ochraně.
8. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS).
9. V posuzované věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv, a to bez ohledu na to, že jí byla již v minulosti dočasná ochrana udělena v jiném členském státě Evropské unie. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS z 30. 5. 2017). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu vrátil žalobci jako nepřijatelnou.
10. Klíčovou otázkou je, zda žalovaný použil institut nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o dočasné ochraně v rozporu s právem EU, či nikoli. Soud připomíná, že dle § 5 odst. 1 zákona o dočasné ochraně je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže
c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie,
d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie,
f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3.
11. Jakkoli v nynější věci se soud zabývá nepřijatelností žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o dočasné ochraně, na tento důvod nepřijatelnosti je třeba – i s ohledem na jeho vymezení – nahlížet ve smyslu dosavadní judikatury k důvodům nepřijatelnosti dle písm. c) a d). Ostatně i žalovaný ve vyjádření k žalobě omezil valnou většinu svých argumentů na to, že z práva EU nelze dovodit právo žadatelů přemístit se do jiného členského státu (sekundární pohyb).
12. Jelikož je zjevné, že si žalovaný dosud neosvojil závěry dosavadní judikatury k nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona o dočasné ochraně, soud mu i v kontextu nynějšího případu připomíná již citovaný rozsudek SDEU ve věci Krasiliva, na nějž Nejvyšší správní soud navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42, a mnoha dalších. Městský soud již zohlednil rovněž navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky ze dne 23. 4. 2025, č. j. 10 A 6/2025-61, ze dne 30. 4. 2025, č. j. 5 A 36/2025-38, ze dne 13. 6. 2025, č. j. 11 A 55/2025-37). Pátý senát se s vyslovenými závěry plně ztotožnil a v podrobnostech na ně již mnohokrát odkázal. I když žalovaný konstantně polemizoval se závěry dubnové judikatury, během několika posledních měsíců nevznesl racionální a závažné konkurující důvody, které by ji vyvrátily (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2025, č. j. 1 Azs 111/2025-34 z 17. 7. 2025, bod [17] a násl.).
13. Ty samé výtky, které žalovaný repetitivně snášel proti závěrům ustálené judikatur