5 A 24/2025 – Městský soud v Praze

5 A 24/2025- 48 - text  5 A 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: N. Z., nar. X st. přísl. Ukrajina bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 13. 12. 2024, zaevidované pod č. j. OAM-0419831/DO-2024, jako nepřijatelné, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 13. 12. 2024 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-0419831/DO-2024 jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 13. 12. 2024, zaevidovanou pod č. j. OAM-0419831/DO-2024. III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. V České republice dne 13. 12. 2024 požádala o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále „Lex Ukrajina“). Tuto žádost však žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť žalobkyně získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (Bulharsko). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jí dne 13. 12. 2024 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že na začátku válečného konfliktu uprchla společně s nezletilým synem do Bulharska. V Bulharsku získali dočasnou ochranu, ale setrvali tam pouze tři týdny, než se vrátili zpět na Ukrajinu. Opětovně uprchli kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci v prosinci 2024. Tentokrát vycestovali do České republiky, jelikož zde mají známé a žalobkyně do ČR společně s manželem před začátkem válečného konfliktu cestovala a pracovala zde na základě krátkodobých schengenských víz. Mají tu tedy již z minulosti vytvořené sociální zázemí, a proto se rozhodli se synem utéct právě sem. Manžel zůstal na Ukrajině a bojuje na frontě. Ještě před příjezdem do ČR se snažili zrušit dočasnou ochranu v Bulharsku, ale bylo jim sděleno, že dočasná ochrana v Bulharsku lze zrušit pouze tím, že její držitel získá dočasnou ochranu v jiném členském státě EU. Po příjezdu do ČR se tedy žalobkyně dne 13.12. 2024 dostavila do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajincům (KACPU) v Praze, aby podala žádost o poskytnutí dočasné ochrany v České republice. Tato žádost však byla označena jako nepřijatelná, neboť žadatelka získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném čl. státě EU. 4. Žalobkyně považuje postup žalovaného dle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina, který vylučuje soudní přezkum, za rozporný s právem na účinnou právní ochranu, jak ji zakotvuje čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 29 směrnice o dočasné ochraně Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími . Žalobkyně má za to, že ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina je v rozporu s čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. Žalobkyně spadá do kategorie osob dle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, kterými je Česká republika vázána . Prokázání státní příslušnosti [nebo mezinárodní ochrany udělené na Ukrajině], pobytu na Ukrajině a případně rodinné vazby jsou dostatečné k okamžité registraci osoby k dočasné ochraně. Směrnice o dočasné ochraně (čl. 28 směrnice) nezná jako důvod pro vyloučení přístupu cizince k dočasné ochraně „podání žádosti o dočasnou ochranu v jiném členském státě“. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina odpírá vysídlené osobě ochranu z důvodu, který směrnice o dočasné ochraně nepředpokládá (vnitrostátní úprava odporuje unijní úpravě v neprospěch žalobkyně), a v tomto směru jí odporuje. Dále žalobkyně namítla, že záměrem unijního normotvůrce nebylo vyloučit možnost osob vysídlených z Ukrajiny přesidlovat se v rámci členských států Evropské unie. Dovozuje to z preambule prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 a dohody členských států, že nebudou aplikovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně, který zakotvuje mechanismus navracení. 5. V doplnění své žaloby ze dne 1. 4. 2025 žalobkyně poukázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. C-753/23, ve věci Krasiliva. Má za to, že nakolik Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně potvrdil, že § 5 odst. 1 písm. c) zákona o dočasné ochraně odporuje unijnímu právu, na část předběžné otázky týkající se případů spadajících pod § 5 odst. 1 písm. d) zákona o dočasné ochraně, Soudní dvůr neodpověděl. Z této skutečnosti ovšem nelze dovodit, že by skutečnost, že cizinci již bylo uděleno oprávnění k pobytu (dočasná ochrana) v jiném členském státě, měla mít dopad na důvodnost jeho žádosti o dočasnou ochranu podanou v Česku. I po vydání rozsudku ve věci Krasiliva je tak žaloba žalobkyně stále důvodnou. 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vyjádření k žalobě uvedl sdělením, že z evidence Temporary Protection Platform (TPD) zjistil, že žalobkyně je držitelkou dočasné ochrany v Bulharsku. Důvod nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina je tedy naplněn, jelikož postačí, pokud cizinec v jiném členském státě o dočasnou ochranu požádal a získal ji (není podstatné, zda je stále jejím držitelem). Směrnice o dočasné ochraně, jakož i její účel vyjádřený v její preambuli, zapovídá tzv. druhotný pohyb cizinců mezi členskými státy, tj. aby cizinci s již udělenou dočasnou ochranou požívali nebo žádali o dočasnou ochranu ve více členských státech. 7. Žalovaný se dále zabýval rozporem důvodu nepřijatelnosti podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina s právem Evropské unie. Nesouhlasí se závěrem krajských soudů i Evropské komise, že důvody nepřijatelnosti podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina jsou v rozporu s právem Evropské unie a i po vydání rozsudku ve věci Krasiliva má za to, že vnitrostátní úprava [§ 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina] je souladná s unijním právem. 8. Žalovaný má za to, že krajské soudy i Komise se mýlí ve svých závěrech, podle kterých je členský stát povinen vydat podle článku 8 citované směrnice povolení k pobytu bez ohledu na to, zda již předtím požádal o vydání tohoto povolení v jiném členském státě nebo jej tam dokonce získal. 9. Právo na získání stejného povolení v jiném členském státě je totiž omezeno na případy uvedené ve článku 15 směrnice o dočasné ochraně, který upravuje situaci, kdy je členům jedné rodiny udělena dočasná ochrana v různých členských státech, a ve článku 26 citované směrnice, který zakotvuje mechanismus přerozdělování (přemístění) osob požívajících dočasné ochrany mezi členskými státy za předpokladu souhlasu obou těchto států a dotčených držitelů dočasné ochrany. Nelze jej tedy realizovat pouze na základě osobního rozhodnutí dotčené osoby. 10. Dovodila-li Komise ve svém dokumentu s odpověďmi na často kladené otázky ke směrnici o dočasné ochraně, že osoba požívající dočasné ochrany v jednom členském státě se může kdykoliv přesunout do jiného členského státu a registrovat se; tedy získat dočasnou ochranu v tomto následujícím státě s tím, že podle ustanovení článku 15 odst. 6 nebo článku 26 odst. 4 dočasná ochrana jí dříve udělená v jiném členském státě zanikne, neodkázala přitom na žádné ustanovení směrnice o dočasné ochraně, ze kterého by právo na získání další dočasné ochrany či možnost dvojí registrace dočasné ochrany, plynulo. S ohledem na skutečnost, že Rada EU se rozhodla neaktivovat přerozdělování osob požívajících dočasnou ochranu v závislosti na volných kapacitách členských států, v praxi článek 26 směrnice o dočasné ochraně aplikován není. Článek 15 odst. 6 směrnice o dočasné ochraně přitom nedopadá na všechny držitele dočasné ochrany, ale pouze ty, kteří jsou přijímáni na území jiného členského státu z titulu sloučení rodiny. 11. Právo osoby požívající dočasné ochrany v jednom členském státě