5 A 52/2024 – Městský soud v Praze

5 A 52/2024- 53 - text 7 5 A 52/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: Mgr. T. P., bytem X zastoupený Mgr. Vojtěchem Faltusem, advokátem se sídlem Jungmannova 26/15, Praha 1 - Nové Město proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, Opava za účasti: 1) VELKÁ PECKA s.r.o., IČ: 03024130 sídlem Sokolovská 100/94, 186 00 Praha 8 2) Autoexpert spol. s r.o., IČ: 61326585 sídlem Světova 523/1, 180 00 Praha 8 obě zastoupeny advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. 5974/1.30/24-3, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. 5974/1.30/24-3 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu ze dne 12. 3. 2025, č. j. 3017/3.30/24-7 se ruší. II. Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu je povinen žalobci poskytnout rozhodnutí ze dne 14. 6. 2023, č. j. 16207/3.30/22-12, a rozhodnutí ze dne 5. 10. 2023, čj. 14483/3.30/22-14, a to v rozsahu včetně informací, jež jsou citacemi písemností vzniklých bez použití veřejných prostředků, konkrétně písemných vyjádření učiněných společnostmi VELKÁ PECKA s.r.o., IČ: 03024130 a Autoexpert spol. s r.o., IČ: 61326585, s výjimkou osobních údajů v nich obsažených, to vše ve lhůtě 15 ode dne doručení tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 11 228 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Vojtěcha Faltuse, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. V této kauze jde o to, zda Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu (dále „povinný subjekt“) jako povinný subjekt v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění platném do 30. 6. 2024 (dále „informační zákon“) postupoval správně, když žadateli o informaci v režimu informačního zákona poskytl žádaná rozhodnutí značně znečitelněná, a to v rozsahu pasáží textu, které obsahovaly přímé citace vyjádření účastníků předchozího správního řízení. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobce jako žadatel dle informačního zákona podal dne 16. 2. 2024 povinnému subjektu žádost o poskytnutí informací, které týkaly kontrol tzv. „švarcsystému“ společnosti VELKÁ PECKA s.r.o., IČO: 030 24 130, se sídlem Sokolovská 100/94, Karlín, 186 00 Praha 8 a společnosti Autoexpert spol. s.r.o., IČO: 613 26 585, se sídlem Světova 523/1, Libeň, 180 00 Praha 8 (obě společnosti dohromady dále „kontrolované společnosti“). Konkrétně se mimo jiné dožadoval, aby mu byla, v případě jejich existence, poskytnuta správní rozhodnutí vydaná v rámci zahájených správních řízení vůči kontrolovaným společnostem na základě provedených kontrol. 4. Přípisem ze dne 12. 3. 2024 povinný subjekt poskytl žalobci vyžádané informace s tím, že rozhodnutí povinného subjektu ze dne 14. 6. 2023, č. j. 16207/3.30/22-12 (dále „Rozhodnutí I“) a ze dne 5. 10. 2023, čj. 14483/3.30/22-14 (dále „Rozhodnutí II“) v několika místech znečitelnil a žalobce informoval, že ve vztahu k těmto neposkytnutým částem vydal rozhodnutí č. j. 3017/3.30/24-7. Tímto rozhodnutím, vydaným rovněž dne 12. 3. 2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“) povinný subjekt neposkytnutí informací odůvodnil tím, že · částečné anonymizování textu u Rozhodnutí I i Rozhodnutí II je dáno ust. § 11 odst. 2 písm. a) informačního zákona, kdy v rozsahu citací písemných vyjádření učiněných kontrolovanými společnostmi v rámci vedených přestupkových řízení, nelze tyto údaje poskytnout, neboť zákon těmto společnostem povinnost dané písemnosti povinnému subjektu předat neukládá, přičemž zároveň tyto společnosti nesdělily, že s poskytnutím informací (těchto písemností) souhlasí; · částečné anonymizování textu Rozhodnutí I je dále dáno ust. § 11 odst. 3 informačního zákona, kdy v rozsahu citací dokumentů získaných povinným subjektem společností VELKÁ PECKA s.r.o. při plnění úkolů v rámci kontrolní činnosti inspektorátu prováděné podle zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), nelze tyto poskytnout, neboť na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti; · částečné anonymizování textu Rozhodnutí I a Rozhodnutí II, a to v rozsahu osobních údajů uvedených v požadovaných písemnostech, je dále dáno ust. § 8a odst. 1 informačního zákona. 5. Proti neposkytnutí informací se žalobce bránil odvoláním, které žalovaný zamítl shora specifikovaným rozhodnutím (napadené rozhodnutí). 6. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dne 30. 5. 2024 žalobu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. V žalobě žalobce namítá pochybení žalovaného a povinného subjektu spočívající v nesprávném právním posouzení věci, když aplikoval ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 3 informačního zákona. 8. Žalobce namítá, že převzetím informací poskytnutých kontrolovanými osobami do textu Rozhodnutí I a Rozhodnutí II došlo ke změně jejich povahy, a tedy již se nejedná o informaci spadající do kategorie výluky dle § 11 odst. 2 písm. a) či § 11 odst. 3 informačního zákona, ale stává se součástí dokumentu zpracovaného povinným subjektem. V případě, že by se uplatnil přístup zastávaný správními orgány, bylo by ponecháno v podstatě na každém povinném subjektu podle informačního zákona, zdali určitá informace je způsobilá k poskytnutí, nebo není, a to pouze na základě toho, došlo-li k jejímu pouhému překopírování, parafrázování či konstatování obsahu. V případě překopírování by povinný subjekt s odvoláním na § 11 odst. 2 písm. a) nebo § 11 odst. 3 informaci neposkytl, zatímco v případě parafrázování či konstatování obsahu by informaci poskytl, protože by se již jednalo o vlastní činnost povinného subjektu. Tato úvaha je podle žalobce nelogická, jelikož v obou scénářích se pořád jedná o materiálně o jednu a tu samou informaci, byť obsaženou v jiné formě. Navíc takováto úvaha směřuje podle žalobce proti smyslu a účelu informačního zákona a omezuje žadatele na jejich právech podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Jejím přijetím byl povinným subjektům přiznán v podstatě nekontrolovatelný nástroj pro odmítání poskytování informací. 9. Argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí zásadou hospodárnosti považuje žalobce za irelevantní. Tato zásada nemá sloužit jako argument pro zkrácení práv účastníků. Přičemž postupem povinného subjektu i žalovaného, ke zkrácení práv žadatelů podle informačního zákona dochází. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrvává na svém názoru, že nelze žalobcem informace požadované ve vymezeném rozsahu poskytnout v souladu s § 11 odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 3 informačního zákona a odkazuje na svou předchozí argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i na argumentaci obsaženou v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. 11. Podle žalovaného nedochází doslovným vtělením poskytnutých informací do textu rozhodnutí ke změně povahy poskytnuté informace, jelikož tyto informace byly převzaty doslovně, a tudíž je nelze považovat za informace vzniklé z vlastní činnosti správního orgánu prvního stupně. Názor žalobce vede k obcházení pravidla uvedeného v § 11 odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 3 informačního zákona. Poskytnutím celého rozhodnutí, bez anonymizace předmětných pasáží textu, by došlo k faktickému poskytnutí informací, které podle informačního zákona nemají být poskytovány. Neposkytnuté části rozhodnutí jsou, co se týče jejich obsahu, spíše méně významnými částmi daných rozhodnutí, které nemají vliv na podstatu a „pochopení“ požadovaných informací, tj. na podstatu, celistvost, pochopitelnost a obsahovou koherentnost daných rozhodnutí. Byly-li by příslušné pasáže vyjádřeny parafrází nebo konstatováním, výjimky uvedené v § 11 odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 3 informačního zákona by se nepoužily a dotčené pasáže by byly poskytnuty. 12. Rovněž není pravdou, že by tento přístup povinným subjektům v podstatě přiznával nekontrolovatelný nástroj pro odmítání poskytování informací a vedl k omezování v čl. 17 Listiny základních práv a svobod zakotveného práva na přístup k informacím. Úvahami ohledně formy přenesení obsahu písemných vyjádření obviněných, účastníků řízení apod. s ohledem na pozdější případné poskytování těchto dokumentů dle informačního zákona se povinné subjekty vůbec nezabývají, při svém rozhodování se řídí zásadou hospodárnosti řízení. Vkládání přímých citací přitom žalovaný považuje nejen za hospodárnější a účelnější než složité parafrázování textu, ale též za vhodnější postup, jelikož při parafrázování může docházet k nechtěným obsahovým posunům nebo dezinterpretacím. 13. Osoby na řízení zúčastněné se k žalobě nevyjádřily. III. Posouzení žaloby 14. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst