5 A 59/2025 – Městský soud v Praze

5 A 59/2025- 40 - text  5 A 59/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: O. A., nar. X st. přísl. Gruzie bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 16. 6. 2025, zaevidované pod č. j. OAM-0387021/DO-2025, jako nepřijatelné, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce je občanem Gruzie. V České republice dne 16. 6. 2025 požádal o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále „Lex Ukrajina“). Tuto žádost však žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť žalobce získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (Německo). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. 2. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že mu dne 16. 6. 2025 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce v podané žalobě uvedl, že je pravda, že v minulosti měl dočasnou ochranu udělenou v Německu, ale ta skončila 4. 3. 2024. Po skončení pobytu se na nějakou dobu vrátil zpět na Ukrajinu, odkud přicestoval do České republiky. Žalovaný při označení jeho žádosti jako nepřijatelné zřejmě čerpal z informačního systému členských států Temporary Protection Platform (TPD), podle kterého měl žalobce udělenou dočasnou ochranu v Německu. 4. Ohledně přípustnosti žaloby žalobce poukázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. C-753/23, ve věci Krasiliva, stanovující § 5 odst. 2 Lex Ukrajina jako rozporný s unijním právem. 5. Ohledně přijatelnosti žádosti žalobce poukázal na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42 a čj. 1 Azs 366/2024-42 či z 8. 4. 2025, čj. 9 Azs 20/2024-37), z níž vyplývá, že žalovaný je povinen jeho žádost přijmout a v zahájeném správním řízení zjistit, jaký je status ochrany v jiném členském státě. Konkrétně, pokud žadatel bude na své žádosti o udělení dočasné ochrany v České republice trvat, ověří, zda vydáním povolení k pobytu na území České republiky dojde podle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozího pobytového oprávnění, případně, zda je žadatel povinen učinit před přiznáním ochrany v České republice kroky k ukončení dočasné ochrany v tomto jiném členském státě Evropské unie. Žalovaný takto nepostupoval a žádost žalobci toliko z důvodu dosud zapsané dočasné ochrany v Německu vrátil. A to bez ohledu na to, že žalobce pracovníku žalovaného doložil, že mu dočasná ochrana v Německu již vypršela a že si ji znovu neprodloužil. Tuto skutečnost dokládá pomocí přiložené kopie vylepeného štítku s datem konce pobytu. Je tedy zřejmé, že učinění nezbytných kroků ke zrušení dočasné ochrany není třeba posuzovat. Žalovaný měl v této situaci ověřit, zda k zániku německé dočasné ochrany již skutečně došlo. 6. Žalobce dále uvedl, že je státním příslušníkem Gruzie, na území Ukrajiny již však měl ke dni začátku války povolen trvalý pobyt. Tím splňuje podmínku ust. § 3 odst. 2 písm. a) Lex Ukrajina. Současně splňuje i podmínku § 3 odst. 2 písm. b) Lex Ukrajina, neboť vycestování do jeho vlasti brání hrozba skutečného nebezpečí. Žalobce ještě před počátkem války dlouhodobě pobýval a pracoval v Kyjevě. Během této doby mu zavolal kamarád, který pracoval na Ministerstvu vnitra v Gruzii. Tento kamarád ho požádal o pomoc při organizování politické kampaně. Žalobce jeho přání vyhověl a vrátil se dočasně do Gruzie, aby kamarádovi pomohl. Jelikož se politicky angažoval, začalo mu být vyhrožováno od osob, které také pracovaly na ministerstvu vnitra. Vyhrožováno mu bylo jak po telefonu, tak osobně v místě bydliště žalobce. Podle těchto výhrůžek měl opustit zemi a nic se mu nestane. Jelikož tak žalobce neučinil, byl následně těmito osobami unesen a odvezen do lesa za město. Tam mu bylo již vyhrožováno mnohem intenzivněji s tím, že má poslední šanci odjet a nikdy se nevrátit. Z tohoto důvodu se žalobce nemůže vrátit do země původu, jelikož by mu hrozilo skutečné nebezpečí ve smyslu možného porušení článku 2 až 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. 7. Žalobce v žalobě také navrhl, aby soud nařídil předběžné opatření, jímž by uložil žalovanému a Policii ČR strpět jeho pobyt na území České republiky až do skončení řízení o žalobě. Jinak mu hrozí, že po uplynutí 90 dnů v rámci 180 dní se stane osobou, která se nachází na území ČR nelegálně. Vycestovat do země původu nemůže a není si vědom skutečnosti, že by měl v jiné zemi povolený pobyt. Dle platných právních předpisů není možné požádat o žádný jiný pobytový status. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v případě žalobce je naplněn důvod nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, i podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, byť tento druhý důvod na vrácené žádosti přímo nezaškrtl. Žalobce totiž není osobou uvedenou v § 3 Lex Ukrajina. 9. K důvodu nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina žalovaný uvedl, že žalobce je státním občanem Gruzie, přičemž měl ke dni 24. 2. 2022 povolen na Ukrajině trvalý pobyt. Tyto skutečnosti prokázal cestovním pasem č. 20AC17303 vydaným gruzínskými příslušnými orgány a dále předložil průkaz o povolení k trvalému pobytu na Ukrajině. Žádné další skutečnosti do žádosti neuvedl, především pak skutečnosti o nebezpečí, které by mu mohlo hrozit v Gruzii, pokud by byl nucen se tam vrátit. Rovněž žalobce k žádosti nepřipojil žádné písemné vyjádření o těchto skutečnostech. Až v žalobě se tak vyjádřil k tomu, že splňuje podmínku § 3 odst. 2 písm. a) i b) Lex Ukrajina, tedy, že mu v návratu do jeho vlasti bránil hrozba skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. I přesto se žalovaný při vyhodnocení žádosti zabýval i tím, zda lze Gruzii považovat za bezpečnou zemi ve smyslu § 2 odst. 1 písm. l) zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) ve spojení s § 2 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců. Dle bodu 8 v § 2 této vyhlášky Česká republika považuje Gruzii za bezpečnou zemi. Ze své úřední činnosti je žalovanému známo, že žalobce dne 24. 3. 2022 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, a to z důvodu obav z výhružek kvůli jeho předvolební agitační činnosti za stranu Sjednocené národní hnutí před komunálními volbami v roce 2021 v Gruzii. Rozhodnutím ze dne 13.4.2022 č.j. OAM-368/ZA-ZA11-ZA06-2022 byla jeho žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neboť žalobce v řízení neprokázal, že v jeho případě nelze Gruzii za bezpečný stát považovat. K agitační činnosti žalobce rozhodující správní orgán uvedl, že žalobce nebyl členem strany Sjednocené národní hnutí, ale byl pouze jejím sympatizantem a kromě této činnosti v roce 2021 nebyl v Gruzii nijak politicky aktivní, neboť žil trvale na Ukrajině. Žalobce údajné vyhrožování nikde neohlásil, pouze ho oznámil členům tohoto hnutí. Rovněž je třeba podotknout, že z otisků hraničních razítek v cestovním dokladu žalobce vyplývá, že žalobce území Gruzie navštěvuje. Pokud by mu opravdu hrozilo nebezpečí, jistě by se do Gruzie již nevracel. Nad rámec uvedeného žalobce ani v žádosti ani v žalobě neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mu v Gruzii hrozilo skutečné nebezpečí. Proto žalovaný vycházel ze skutečnosti, že Gruzie je považována za bezpečnou zemi původu, kde mu nehrozí skutečné nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. 10. K důvodu nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina žalovaný předeslal, že si je vědom aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu, podle níž § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina odporuje unijnímu právu (rozsudky ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42 a 1 Azs 174/2024-42). Z citovaných rozsudků vyplývá, že osobám, na něž se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382 Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, kterými je Česká republika vázána , svědčí právo primární volby členského státu, v němž požádají o vydání provolení k pobytu z titulu dočasné ochrany, a pot