7 As 90/2012 — Nejvyšší správní soud

6 A 91/2024- 36 - text 14 6 A 91/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: JUDr. J. J., proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8 – Kobylisy, v řízení o žalobě rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2024, č.j. ZKI PR-O-43/1132/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2024, č.j. ZKI PR-O-43/1132/2024-6 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha ze dne 14. 5. 2024, č.j. OR-40/2024-101-43 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), ve věci opravy chyby v katastrálním operátu, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že je vlastníkem domu čp. XA a pozemků parc.č. XB, XC a XD, v k.ú. X. Dále uvedla, že nikdy nedala žádnému ze sousedů souhlas se stavbou na jejích pozemcích, ani souhlas ke změně hranic. Když však nezákonnosti stavebníka vlastnícího dům čp. XE a pozemky parc.č. XF a XG, v k.ú. X, přesáhly její toleranci, tak se obrátila na stavební odbor Městské části Praha 12, avšak bez výsledku. Žalobkyně dále poukázala na „korupční jednání“ mezi pracovnicí stavebního odboru a tehdejším zástupcem stavebníka Ing. B. a mezi Ing. B. a paní D. S., geometrem. Ta zjistila, že pozemek žalobkyně je o cca 10 m2 menší, než má být, a to ve prospěch domu čp. XE. [3] K samotnému napadenému rozhodnutí žalobkyně uvedla k pasáži o archiváliích, podpisech předchozích vlastníků, o špatně zaměřené budově a novém řízení k ní, že právě tyto archiválie svědčí o předchozích chybách. Poukázala např. na situační plán z roku 1926, kde jsou zachyceny rozměry obytné budovy čp. XA (jižní strana 6,05 m, severní strana rovněž, ačkoliv je širší; žalobkyně sama naměřila 6,10 m). Uvedla, že napadala skutečnost, že přesah severní části budovy směrem na západ není okótován a zřejmě tedy nebyl brán v úvahu při technicko-hospodářském mapování. Uvedla, že na toto nemohla mít vliv, když nemovitosti jí byly prodány i s neoprávněně okótovanými metry, které se ještě navýšily o dalších 3-5 m2, přičemž dle žalobkyně existuje materiál, jak se stavebník připravuje na další „zlodějny“. Dále uvedla, že z materiálu komise č. 174 (soupis nemovitostí) zjistila, že u čp. XE zmizely 4 m2 a u ní dokonce 80 m2 (původně 982 m2 nyní 902 m2 v součtu všech pozemků). Dále uvedla, že po koupi často hovořila skoro o 1.000 m2 zakoupených, nikoli o zmenšených 902 m2, následně ještě stavebníkem okleštěných. [4] Dále uvedla, že správní orgány měly k dispozici i její vyjádření k výklenku pozemku parc.č. XD u severní části budovy čp. XA, který navazuje na pozemek parc.č. XB. Archiválie z roku 1926 zachycuje kolmici mezi domem čp. XA k hranici s domem čp. XE. Tato kolmice měří 3,65 m, ale žalobkyně naměřila pouhých 2,88 m. Toto se dle žalobkyně nevejde do tzv. „tolerance“; stejně jako čáry na zobrazeních znázorňujících digitalizaci. Pro přehled věci dále uvedla, že dům čp. XA na předmětném pozemku stojí již z předminulého století (je užíván od r. 1988), usazený stavebník však ucítil svou příležitost cca před 25 lety a již cca 3 roky si dělá nárok i na majetek žalobkyně. [5] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Nejprve odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, ve kterém citoval četnou judikaturu správních soudů zabývající se pojmem „zřejmý omyl“. Uvedl, že předmětem řízení byl podle obsahu nesouhlas s neprovedením opravy chyby geometrické a polohové určení hranice mezi pozemky parc.č. XB a XD na jedné straně a pozemky parc.č. XF a XG na straně druhé, vše v k.ú. X. Z obsahu spisu KÚ vyplývá, že zobrazení předmětné hranice je již zobrazeno v mapě pozemkového katastru v měřítku 1:2880 platné před technicko-hospodářským mapováním (dále jen „THM“). Takto byla hranice evidována až do doby vyhlášení obnovy operátu na podkladě THM, v rámci kterého byly nově vyšetřeny a zaměřeny hranice pozemků. Platnost obnoveného operátu evidence nemovitostí byla vyhlášena dne 3. 1. 1983, předchozí katastrální operát se tímto stal archiválií. Dle žalovaného tedy nelze provést opravu podle listiny z roku 1926, na kterou žalobkyně v podané žalobě odkazovala. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že současná právní úprava chyby podle ustanovení § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, neumožňuje zpochybnit výsledek mapování a docílit takové opravy v katastru podle údajů před tímto mapováním. Dále uvedl, že výsledkem byly analogová mapa evidence nemovitostí v měřítku 1:1000 a číselná mapa, kde jsou zobrazena jednotlivá čísla lomových bodů – při THM byla předmětná hranice určena souřadnicemi lomových bodů č. 174-26, 174-78, 174-79, 174-42, 174-41, 174-40 a 174-46 a jejich spojnicemi. Podle Soupisu parcel z r. 1989 měla parcela č. XF výměru 353 m2, parcela č. XG výměru 525 m2, parcela č. XB výměru 274 m2 a parcela č. XD výměru 548 m2. [6] Dále žalovaný uvedl, že ze spisu ani informačního systému katastru nemovitostí nevyplývá, že by následně došlo ke změně geometrického a polohového určení předmětné hranice – toto je tedy dáno výsledky THM. Dále uvedl, že v r. 2011 probíhal v k.ú. X převod číselného vyjádření analogové mapy v souřadnicovém systému S-JTSK do digitální podoby; KÚ vyhlásil platnost katastrálního operátu vzniklého převodem dne 21. 10. 2011. Údaje o výměře parcel zapsané v souboru popisných informací zůstaly beze změny, jak je doloženo v LV, které jsou součástí spisu. Dále uvedl, že ze soutisků grafických podkladů zobrazení předmětné hranice v DKM (digitální katastrální mapa) se zobrazením této hranice na plastové fólii s katastrální mapou platnou před převodem, které byly vyhotoveny v měřítku 1:200, je dle žalovaného zřejmé, že byla splněna kritéria přesnosti zobrazení polohopisu katastrální mapy podle bodu 15.1 přílohy vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného je tedy zřejmé, že při převodu nedošlo ke změně průběhu hranic v terénu, tj. nedošlo ke změně evidovaného geometrického a polohového určení hranice pozemku, tedy nedošlo k překročení tolerance, jak namítala žalobkyně. [7] Žalovaný rovněž uvedl, že porovnal Seznam souřadnic z r. 1987 se souřadnicemi z DKM a zjistil, že se jedná o identické body. Z tohoto sezamu lze vyčíst, že již tehdy byly body evidovány s kódem kvality 3 ve smyslu katastrální vyhlášky. Z uvedeného lze tedy dovodit, že nedošlo ke změně geometrického a polohového určení předmětné hranice oproti určení při THM. Žalovaný proto shrnul, že ověřil správnost evidovaného geometrického a polohového určení předmětné hranice se závěrem, že toto odpovídá výsledkům mapování THM. Výměra byla určena ze souřadnic S-JTSK lomových bodů, tj. nejpřesnějším způsobem určení výměry. Dle žalovaného se tak nejedná o chybu v údajích katastru, která vznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, tj. o chybu ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. [8] Dále uvedl, že výsledek zeměměřičské činnosti (geometrický plán pro opravu geometrického a polohového určení nemovitosti), ve kterém by byl průběh předmětné hranice nově vyznačen, ani písemné prohlášení všech dotčených vlastníků, že hranice pozemků nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna, nikdo z účastníků řízení nic sporného nepředložil. Nebyly tudíž splněny podmínky pro opravu dle ustanovení § 36 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky. [9] Žalovaný dále uvedl, že předmětem řízení nebylo zobrazení obvodu stavby čp. XA, ale pouze předmětná hranice, jejíž evidence odpovídá původním výsledkům zeměměřičské činnosti, kterými byla určena, tj. THM. Žádný další výsledek zeměměřičské činnosti s příslušnou listinou, který by prokazoval změnu geometrického a polohového určení hranice se ve sbírce listin KÚ nenachází. Uvedl, že žalobkyni upozornil, že v průběhu odvolacího řízení nelze rozšiřovat předmět řízení o správnost evidence části domu čp. XA, neboť KÚ je v řízení vázán předmětem řízení vymezeným návrhem na opravu chyby a následně ve správním řízení doručeným nesouhlasem s neprovedením opravy chyby navazujícím na návrh na opravu chyby a oznámení o provedení nebo neprovedení opravy chyby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, č.j. 3 As 439/2019-100). Pokud se tedy žalobkyně domnívá, že v katastru nemovitostí je chybně evidována budova domu čp. XA, tak má možnost podat na KÚ nový návrh na opravu chyby. [10] Žalovaný uvedl, že výměra parcely nepatří mezi závazné údaje katastru pro právní jednání týkající