1 As 98/2021 — Nejvyšší správní soud

8 A 101/2024- 49 - text 10 8 A 101/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: Agro Stability s.r.o., IČ: 05332338, Červenomlýnská 413, 675 31 Jemnice, zastoupena JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem Dlážděná 4, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: za účasti Ministerstvo zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1, Zemědělská společnost Staré Hobzí s.r.o., IČ: 48204196, Chlumec 16, 380 01 Dačice, zastoupena Mgr. Martinem Ryglem, advokátem se sídlem L. Pokorného 48/37, Zámostí, 674 01 Třebíč, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2024, č. j.: MZE-61388/2024-12126, sp. zn.: MZE-57040/2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2024, č. j.: MZE-61388/2024-12126, sp. zn.: MZE-57040/2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 362,70 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2024, č. j.: MZE-61388/2024-12126, sp. zn.: MZE-57040/2024 (dále jen „napadané rozhodnutí“), jimž byla zamítnuta její námitka podle § 3g odst. 6 zákona č. 252/1997 Sb., zákon o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“) a potvrzeno oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Brno, pracoviště Třebíč (dále jen „Fond“) ze dne 18. 6. 2024, č. j. SZIF/2024/0420038, sp. zn. 24/554/EPU/1/0021237, kterým Fond neprovedl aktualizaci evidence půdy v registru LPIS (Evidence využití půdy podle uživatelských vztahů) ve smyslu § 3g odst. 4 zákona o zemědělství, a to ve vztahu k dílům půdních bloků ve čtverci 670-1160, týkající se pozemků p. č. XA; p. č. XB; p. č. XC; p. č. XD; p. č. XE a p. č. XF v k. ú. X (dále jen „dotčené pozemky“). 2. Ohlašovatelem změny je žalobkyně, dotčenými uživateli jsou Zemědělská společnost Staré Hobzí s.r.o., IČ: 48204196, Chlumec 16, 380 01 Dačice (dále jen „Zemědělská společnost Staré Hobzí“) a fyzická osoba podnikatel Jiří Fučík, IČ: 03688071, sídlem Louka 5, 675 31, Jemnice. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zmiňuje i společnost ZEOBS, spol. s r.o., která zanikla bez likvidace v důsledku fúze sloučením se společností Zemědělská společnost Staré Hobzí, na níž (jakožto na společnost nástupnickou) přešla jmění zanikajících společností ZEOBS, spol. s r.o., IČ: 494 49 443, a Dačická pekárna, s.r.o., IČ: 638 86 936, podle projektu fúze sloučením ze dne 10. 10. 2023, s rozhodným dnem 01.01.2024, přičemž výmaz společnosti ZEOBS, spol. s r.o. z obchodního rejstříku je datován dne 1. 3. 2024. 3. Předmětem sporu je určení, komu svědčí platný právní důvod k užívání dotčených pozemků, přičemž jak žalobkyně, tak Zemědělská společnost Staré Hobzí se dovolávají odlišných právních titulů k užívání týchž pozemků. Na straně jedné stojí Zemědělská společnost Staré Hobzí, která tvrdí, že pozemky užívá na základě Nájemní smlouvy ze dne 17. 10. 2011, uzavřené mezi jejím právním předchůdcem (společností ZEOBS, spol. s r.o.) a tehdejším vlastníkem pozemků. Tato smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s výpovědní dobou v délce 10 let, v roce 2015 byl k této smlouvě uzavřen dodatek, kterým byla upravena výše nájemného, přičemž nájemní vztah nebyl nikdy řádně ukončen, a tudíž nadále trvá. Na straně druhé vystupuje žalobkyně, která předložila Pachtovní smlouvu ze dne 7. 3. 2024 uzavřenou se současným vlastníkem pozemků. Tato smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s výpovědní dobou jednoho roku. Žalobkyně tvrdí, že jakožto pachtýřka má oprávnění pozemky užívat, a že její právní titul je platný a účinný. 4. Jádro sporu tedy spočívá v konfliktu dvou právních titulů, a to starší nájemní smlouvy a novější pachtovní smlouvy, a v otázce, zda nájemní vztah společnosti Zemědělská společnost Staré Hobzí (jakožto právního nástupce) k dotčeným pozemkům nadále trvá, zda byl platný či byl ukončen, a tudíž zda mohl současný vlastník platně propachtovat dotčené pozemky žalobkyni. Vyřešení této právní otázky má přímý vliv na posouzení zákonnosti postupu Fondu, který neprovedl aktualizaci evidence půdy v registru LPIS, a žalovaného, který tento postup v napadeném rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. V první žalobní námitce žalobkyně namítá, že nájemní smlouva ze dne 17. 10. 2011, na niž se odvolává společnost Zemědělská společnost Staré Hobzí s.r.o., je absolutně neplatná pro neurčitost předmětu nájmu. Podle žalobkyně smlouva neobsahuje dostatečně určité vymezení pronajímaných pozemků, neboť odkazuje toliko na listy vlastnictví a celkovou výměru, aniž by specifikovala konkrétní parcelní čísla. Takové vymezení považuje žalobkyně za neslučitelné s požadavky kladenými právním řádem na určitost právního jednání, a tudíž za důvod absolutní neplatnosti právního titulu. 6. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně brojí proti závěru žalovaného, že by užívací titul společnosti Staré Hobzí mohl být založen jinou formou právního jednání, zejména ústní dohodou. Žalobkyně namítá, že mezi ní (resp. jejím právním předchůdcem) a společností Staré Hobzí nikdy žádná ústní smlouva nevznikla, a že taková konstrukce je v kontextu zemědělského podnikání, kde je právní titul k užívání půdy standardně prokazován písemnou smlouvou, zcela nepřijatelná. Dále uvádí, že žalovaný ani Fond nepředložili žádný důkaz o existenci takového právního titulu. 7. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně poukazuje na skutečnost, že samotná společnost Staré Hobzí si byla vědoma absence platného právního titulu k užívání dotčených pozemků. Tuto skutečnost dokládá e-mailovou komunikací a dopisem jednatele společnosti Staré Hobzí, z nichž vyplývá, že tato společnost sama iniciovala výmaz dotčených pozemků z evidence LPIS. Podle žalobkyně je zřejmé, že pokud by si byla společnost Staré Hobzí vědoma existence jiného právního titulu, nepochybně by jej v řízení uplatnila. 8. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně namítá, že žalovaný v průběhu odvolacího řízení změnil právní kvalifikaci skutkového stavu, když nově dovodil existenci jiného právního titulu k užívání pozemků společností Staré Hobzí, aniž by o této změně informoval žalobkyni a umožnil jí se k ní vyjádřit. Tímto postupem podle žalobkyně došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení a práva na spravedlivý proces. 9. V páté žalobní námitce žalobkyně brojí proti způsobu provedení důkazu výslechem pana Slabého, který byl proveden toliko písemně, a to navíc způsobem, který žalobkyně označuje za návodný. Žalobkyně namítá, že jí byla odňata možnost být výslechu přítomna, klást svědkovi otázky a vyjádřit se k provedenému důkazu, čímž došlo k porušení § 51 odst. 2 správního řádu a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 10. V šesté žalobní námitce žalobkyně tvrdí, že Fond porušil zásadu nestrannosti, když jednostranně upřednostnil argumentaci společnosti Staré Hobzí, a že žalovaný tento vadný procesní postup převzal, aniž by jej napravil. Tím podle žalobkyně došlo k ohrožení zásady nezávislého a objektivního posouzení věci správním orgánem. 11. V sedmé žalobní námitce žalobkyně poukazuje na rozpornou rozhodovací praxi Fondu. Uvádí, že v jiném skutkově obdobném případě, v němž byla rovněž posuzována platnost nájemní smlouvy s neurčitým vymezením předmětu nájmu, Fond žalobkyni vyhověl a provedl aktualizaci evidence LPIS. Žalobkyně z toho dovozuje, že napadené rozhodnutí postrádá přesvědčivost a je v rozporu se zásadou legitimního očekávání a rovnosti účastníků. 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě připouští, že písemné vyhotovení této nájemní smlouvy vykazuje vady, které by mohly vést k závěru o její neplatnosti. Nicméně s ohledem na právní úpravu účinnou jak podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), tak podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „nový občanský zákoník“), dospěl k závěru, že nájemní smlouva byla mezi stranami uzavřena konkludentně. Podle žalovaného postačuje k uzavření nájemní smlouvy, aby se strany dohodly na jejích podstatných náležitostech a začaly plnit její obsah. V daném případě bylo prokázáno, že společnost ZEOBS, resp. její právní nástupce, dotčené pozemky fakticky užívala a za jejich užívání hradila sjednané nájemné. Mezi stranami probíhala opakovaná jednání o obsahu smluvního vztahu a jejich chování nasvědčuje existenci vzájemné dohody. 13. Žalovaný dále poukazuje na obecný právní princip, podle něhož je třeba právní jednání presumovat jako platné, není-li prokázán opak. Tento přístup je podle žalovaného v souladu s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně s nálezem sp. zn. I. ÚS 2337/21 ze dne 19. 7. 2022. 14. K otázce vědomosti žalobce o existenci nájemního vztahu žalovaný uvádí, že tato skutečnost je prokazatelná zejména obsahem výroku rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2021, č. j. 12 C 287/2020-1