8 A 106/2025 – Městský soud v Praze

8 A 106/2025- 18 - text 7 č. j. 8A 106/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: S. R., nar. X, st. příslušnost Ukrajina místo pobytu X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil žádost o udělení dočasné ochrany ze dne 29. 7. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM-0401791/DO-2025, z důvodu nepřijatelnosti žádosti, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o udělení dočasné ochrany, zaevidované dne 29. 7. 2025 pod č. j. OAM-0401791/DO-2025. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobu podanou dne 19. 8. 2025 domáhal u Městského soudu v Praze (dále také jen „soud“) vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) spočívající v tom, že žalobci vrátil žádost o udělení dočasné ochrany, zaevidovanou pod OAM-0401791/DO-2025 z důvodu nepřijatelnosti žádosti ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), byl nezákonný (dále jen „zásah“). Zároveň žalobce požadoval, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce, a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o udělení dočasné ochrany. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že se dne 29. července 2025 dostavil do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Praze, kde požádal o udělení dočasné ochrany. Žalovaný však jeho žádost označil za nepřijatelnou s odůvodněním, že žalobce již získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie. Konkrétně se jednalo o dočasnou ochranu udělenou Slovenskou republikou, kterou však žalobce dle svého tvrzení již zrušil. 3. Žalovaný žádost žalobce o dočasnou ochranu označil za nepřijatelnou, zjevně přitom vycházel z údajů obsažených v informačním systému členských států – tzv. Temporary Protection Platform, podle něhož má žalobce i nadále platnou dočasnou ochranu udělenou Slovenskou republikou. 4. Žalobce má za to, že postup žalovaného představuje nezákonný zásah do jeho práv. 5. Žalobce se dále v žalobě vyjadřuje k přípustnosti podané žaloby, a to s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-753/23 Krasiliva. Tvrdí, že žaloba je přípustná i přes existenci zákonné výluky, neboť se jedná o zásah do jeho základních práv. 6. V rámci argumentace nezákonnosti zásahu žalobce uvádí, že žalovaný při označení žádosti za nepřijatelnou postupoval podle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, avšak v rozporu s ustálenou judikaturou správních soudů. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu. 7. Žalobce dále tvrdí, že právní úprava nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona lex Ukrajina je v rozporu s právem Evropské unie, a proto ji nelze aplikovat. 8. V další části žaloby žalobce rozvádí právní povahu institutu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu. Uvádí, že tento institut nelze aplikovat ani v případě, kdy občan Ukrajiny ke dni podání žádosti o dočasnou ochranu na území České republiky stále formálně disponuje obdobným oprávněním v jiném členském státě Evropské unie. 9. Podle žalobce je v takové situaci správní orgán povinen žadatele poučit o tom, že práva plynoucí z dočasné ochrany nelze čerpat současně ve více členských státech. Pokud by žadatel i přes toto poučení nadále trval na podání žádosti o dočasnou ochranu v České republice, dochází podle žalobce k automatickému zániku předchozího pobytového oprávnění v jiném členském státě. 10. Tato situace však podle žalobce nenastala, neboť on se dočasné ochrany na Slovensku výslovně vzdal. O této skutečnosti žalobce žalovaného informoval již při podání žádosti, a to prostřednictvím e-mailové komunikace s Ministerstvem vnitra Slovenské republiky a přiloženého výpisu ze slovenského informačního systému, z něhož vyplývá, že dočasná ochrana žalobce na Slovensku zanikla. 11. Za této situace byl žalovaný podle žalobce povinen ověřit, zda k zániku dočasné ochrany skutečně došlo. Pokud by tomu tak nebylo, měl žalovaný postupovat podle příslušných ustanovení upravujících řízení o žádosti o dočasnou ochranu. V případě, že by byly splněny zákonné podmínky, bylo by možné žalobci dočasnou ochranu v České republice udělit. Žalovaný však podle žalobce nebyl oprávněn žádost označit za nepřijatelnou. 12. Součástí žaloby je rovněž návrh na vydání předběžného opatření podle § 38 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Žalobce v této souvislosti uvádí, že je osobou požívající bezvízového styku, a tudíž se může na území České republiky zdržovat nejvýše po dobu 90 dnů v rámci období 180 dnů. 13. Vzhledem k tomu, že řízení o podané žalobě může přesáhnout uvedenou dobu, hrozí podle žalobce reálné riziko, že se stane osobou neoprávněně pobývající na území České republiky. Do země původu přitom nemůže vycestovat a v jiném státě Evropské unie nemá povolen pobyt. Z těchto důvodů navrhuje, aby soud vydal předběžné opatření, na jehož základě by byl žalobce po dobu řízení o žalobě oprávněn legálně setrvat na území České republiky. 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ověřil údaje v platformě pro výměnu informací mezi členskými státy Evropské unie týkající se držitelů dočasné ochrany (Temporary Protection Platform), přičemž zjistil, že žalobce již v systému nefiguruje jako osoba požívající dočasné ochrany na území Slovenské republiky. Tvrzení žalobce o tom, že se dočasné ochrany na Slovensku vzdal, se tak jeví jako pravdivé. 15. Přesto žalovaný vyjádřil názor, že cílem žádosti o udělení dočasné ochrany, kterou žalobce podal na území České republiky, není hledání útočiště před ozbrojeným konfliktem na Ukrajině. Podle žalovaného by žalobce v případě skutečné potřeby ochrany zůstal na Slovensku, kde mu byla dočasná ochrana již udělena, a nevzdal by se jí. Z tohoto důvodu žalovaný považuje postup žalobce za účelový a má za to, že jeho jednání si nezaslouží právní ochranu. 16. Na základě uvedeného žalovaný dovozuje, že nejsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření podle § 38 soudního řádu správního, neboť žalobce podle jeho názoru pouze zneužívá svých práv. Dále žalovaný namítá, že žalobce v návrhu na vydání předběžného opatření nekonkretizoval újmu, která by mu hrozila v případě, že by předběžné opatření nebylo vydáno. 17. Žalovaný rovněž poukazuje na skutečnost, že žalobce se na území České republiky zdržuje již po delší dobu neoprávněně, a tudíž se nemůže domnívat, že by Policie České republiky nemohla zahájit řízení o správním vyhoštění. Ačkoli Policie České republiky v případě občanů Ukrajiny takový postup uplatňuje pouze výjimečně, obvykle vyslovuje překážku vycestování podle § 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. 18. Žalovaný dále uvádí, že i v případě, že by žalobce byl zařazen do Schengenského informačního systému jako osoba, které má být odmítnut vstup na území států schengenského prostoru, by tato skutečnost platila pouze po dobu trvání překážky vycestování. 19. Závěrem žalovaný namítá, že není pravdou, že by žalobce nemohl legalizovat svůj pobyt jiným způsobem. V současné době je občanům Ukrajiny umožněno žádat o vybraná pobytová oprávnění prostřednictvím zastupitelského úřadu, přičemž je možné upustit od povinnosti osobního podání žádosti. III. Posouzení žaloby 20. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, s ohledem na nezbytnost urychleného rozhodnutí ve věci. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 21. Ze spisu vyplývá, že se žalobce dne 29. července 2025 dostavil do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Praze, kde požádal o udělení dočasné ochrany. Žalovaný jeho žádost označil za nepřijatelnou s odůvodněním, že žalobce již získal dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie, konkrétně ve Slovenské republice. 22. Žalovaný při posouzení žádosti zjevně vycházel z údajů obsažených v informačním systému členských států – tzv. Temporary Protection Platform, podle něhož žalobce n