8 A 107/2025 – Městský soud v Praze

8 A 107/2025- 26 - text 7 8A 107/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Y. B., narozen X, bytem X zastoupen JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem Májová 606/35, Cheb Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany dne 11. 8. 2025 pod č.j. OAM-0405741/DO-2025 jako nepřijatelné takto: I. Zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany dne 11.08.2025 pod č. j. OAM-0405741/DO-2025 jako nepřijatelné, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobci. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spočívá ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany dne 11. 8. 2025 pod č. j. OAM-0405741/DO-2025 jako nepřijatelné. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V žalobě žalobce uvedl, že se dne 11. 8. 2025 obrátil na žalovaného se žádostí o poskytnutí dočasné ochrany, kdy jeho žádost evidovaná žalovaným pod č. j. OAM-0405741/DO-2025 byla žalobci obratem vrácena a označena jako nepřijatelná. 3. Žalovaný vyhodnotil předmětnou žádost o dočasnou ochranu žalobce jako nepřijatelnou z důvodu, že žalobci byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě Evropské unie, konkrétně v Rumunsku, a postupoval s odkazem na § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina"). 4. Žalobce je přesvědčen, že k dnešnímu dni splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice, a proto jeho žádost o dočasnou ochranu neměla být vyhodnocena jako nepřijatelná. 5. Dále žalobce poukázal na judikát Nejvyššího správního soudu č.j.: 1 Azs 174/2024-42, ze dne 3. 4. 2025, opřený o platnou judikaturu EU, jako například o rozsudek „Krasiliva", jakož i na rozsudek Městského soudu v Praze č.j.: 6 A 122/2024-55 ze dne 28. 5. 2025, na základě kterého žalovaným již konal v obdobném případu udělením pobytového oprávnění typu: D/DO/967, číslo vízového štítku: 902395614 a v rozsahu dříve udělené dočasné ochrany EU Rumunskem došlo tedy v případě žadatele k vyznačení pobytového oprávnění v České republice. 6. Žalobce dále uvedl, že z Ukrajiny utekl před válkou v obavě o svůj život a pro svou cestu do ČR si zvolil Rumunsko, které mu bez jeho žádosti udělilo dne 27. 6. 2025 dočasnou ochranu a obdržel tam rumunský “Permis“. Již na území ČR si pobyt v Rumunsku zrušil a tento doklad vrátil. 7. Žalobci se opakovaně nedařilo získat pobytové oprávnění v ČR a pouze z opatrnosti si zajistil dočasnou ochranu na Slovensku. Na území ČR má žalobce zajištěné sociální zázemí a žije zde zcela v souladu s místními zvyklostmi. Dále uvedl, že mu byl přiznán pobyt též v Německu, aniž by se tam kdy zdržoval, a tento dne 11. 8. 2025 také zrušil. 8. Poté co žalobce zjistil, že žalovaný udělil pobytové oprávnění jinému žadateli v obdobné situaci, pokusil se dne 11. 8. 2025 podat svou žádost o pobyt prostřednictvím žalovaného, včetně potřebných náležitostí, avšak žádost byla žalovaným vyhodnocena jako nepřijatelná. 9. Žalobce je přesvědčen, že bránění mu v podání jeho žádosti o pobyt představuje nezákonný zásah žalovaného, který krátí žalobce na jeho právech. Obzvláště, když jak patrno v odst. [32] odůvodnění rozsudku NSS v Brně, č.j.: 1 Azs 174/2024-42, ze dne 03.04.2025, kdy: cit. „Udělení dočasné ochrany ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb. tak ve skutečnosti znamená poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany podle rozhodnutí Rady č. 2022/382, nikoli udělení, resp. přiznání dočasné ochrany jako takové. Dočasná ochrana ve smyslu českých právních předpisů je tedy pouze jakousi legislativní zkratkou pro oprávnění k pobytu na území České republiky (jak je i zřejmé z § 2 zákona č. 65/2022 Sb. a § 2 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců), tj. pobytové oprávnění, které jsou členské státy včetně České republiky povinny držitelům dočasné ochrany vystavit a poskytnout jim v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně." 10. Proto je žalobce přesvědčen, že jeho žádost měla být žalovaným v místě a především v čase již bez výhrady přijata a následně přezkoumána, aby ze strany žalovaného nedocházelo k dalším neoprávněným průtahům legalizace pobytu žalobce na území ČR. Navrhl proto, aby soud rozhodl, že zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany dne 11. 8. 2025 pod č. j. OAM-0405741/DO-2025 jako nepřijatelné, byl nezákonný., a aby žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobci. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vyhodnotil žádost žalobce jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., jelikož žalobce figuruje v Platformě pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform) jako držitel dočasné ochrany v Rumunsku. Svědčí o tom, znak „tp“ uvedený v rubrice „Type of protection“. 12. Pokud jde o závěr Nejvyššího správního soudu o existenci sekundárního práva volby členského státu, žalovaný se domnívá, že je nesprávný a po upřesnění výkladu, který přineslo prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2025/1460“), je zřejmé, že žádné právo sekundární volby členského státu neexistuje. Přesněji neexistuje právo na to, aby vysídlená osoba, která již získala pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany v některém z členský států, se přesunula do dalšího členského státu a tam získala pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany a čerpala z výhod spojených se statusem osoby požívající dočasné ochrany. 13. Žalovaný pak obšírně vyložil, že i pokud by žalovaný odhlédnul od aktuálního prováděcího rozhodnutí Rady, kterým se prodlužuje dočasná ochrana, z normativního textu směrnice 2001/55/ES skutečně právo sekundárního pohybu držitelů dočasné ochrany (tj. oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany) v rámci členských států EU neplyne. Ostatně to potvrdil opakovaně i Nejvyšší správní soud. Držitelům dočasné ochrany jsou přiznána práva definovaná v kapitole III směrnice 2001/55/ES, resp. členským státům jsou ve vztahu k těmto osobám definovány povinnosti v článcích 8–16. Z žádného z uvedených ustanovení neplyne, že by dotčeným osobám bylo též přiznáno právo sekundárního pohybu v rámci EU. 14. Konečně žalovaný reagoval na tvrzení žalobce o tom, že v konkrétním případě žalovaný žádosti o vydání o udělení dočasné ochrany vyhověl i přesto, že cizinec získal oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě. 15. Zde žalovaný zdůraznil, že této žádosti o udělení dočasné ochrany vedené pod spisovou značkou OAM-415944/DO-2024 vyhověl, ovšem pouze v důsledku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č.j. 6 A 122/2024-55. Navíc tak učinil ještě předtím, než bylo přijato nové prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460, kterým se prodlužuje dočasná ochrana do roku 2027 a které obsahuje 2 nové recitály, z nichž je zřejmé, že osoby které již získaly pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě, nemají právo na získání pobytového oprávnění ze stejného titulu v jiném členském státě. 16. Žalovaný svou v praxi nezměnil a postupuje podle zákona a vyhodnocuje žádosti osob, které získaly povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě stále jako nepřijatelné. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení žaloby 17. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 18. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání, když účastníci s takovým rozhodnutím věci souhlasili. 19. Žaloba je důvodná. 20. Pokud jde o skutkovou stránku věci, ze spisu předloženého žalovaným je zřejmé, že žalobce vyplnil dne 8. 8. 2025