8 A 128/2024 – Městský soud v Praze

8 A 128/2024- 45 - text 9 8 A 128/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: AGRO Hybrálec, s.r.o., IČO: 60710179, se sídlem Hybrálec 52, 586 01 Hybrálec, zastoupený Mgr. Petrem Pařilem, advokátem se sídlem Brno, Škárova 809/16, proti žalovanému: Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a.s., se sídlem Praha 8, Sokolovská 394/17, o žalobě proti rozhodnutí představenstva Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s., ze dne 21. 10. 2024, č. j. S-0200067/03121/2022-P, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým představenstvo Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s. (dále jen „žalovaný“), podle § 2da odst. 9 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“), potvrdilo rozhodnutí Výboru podpor Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s., ze dne 9. 4. 2024, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně, č. j. S-0200067/03121/2022 o poskytnutí podpory v programu Zemědělec. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím prvostupňovým rozhodnutím došlo ze strany žalovaného k nesprávnému výkladu bodu A.4.4. Pokynů pro poskytování podpor Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem, a.s. v rámci programu Zemědělec, č. j. PGRLF, a.s. 123102/2019 (dále jen „pokyny“), ve spojení s bodem A.4.3. a k vytvoření podmínek nad rámec pokynů a nad rámec právní úpravy. Žalobkyně měla za to, že splnila veškeré podmínky pro vyhovění své žádosti. 3. Žalobkyně souhlasila s tím, že hlavním cílem dotčených bodů pokynů je zajištění, že prostředky úvěru budou použity k dosažení účelu úvěru, tedy k financování předmětu kupní smlouvy. V souladu s tím měla žalobkyně za to, že v jejím případě není sporu o tom, že účelu úvěru, jakož i splnění cíle pro poskytnutí podpory bylo dosaženo, když (1) prostředky z úvěru byly načerpány na účet žalobkyně, (2) finanční plnění, které bylo realizováno, bylo po načerpání prostředků z úvěru skutečně realizováno, (3) záměr byl realizován, prostředky byly použity na úhradu finančního plnění/záměru plynoucího z žádostí, čímž byla podmínka bodu A.4.3. a A.4.4. pokynů splněna. V daném případě pouze navíc (1) žalobkyně čerpala úvěr v eurech, a proto byl vyplacen na účet žalobkyně vedený ve stejné měně, tedy v eurech, (2) úhrada dodavateli měla proběhnout v českých korunách, a proto byla provedena z účtu žalobkyně vedeného ve stejné měně, tedy v českých korunách; úhrada přitom proběhla až po čerpání úvěru. Uvedené nic nemění na skutečnosti, že účel úvěru byl naplněn a prostředky byly použity na jeho dosažení. 4. Tvrzení, podle kterého „…pokud jsou k platbě použity prostředky z jiného účtu, nejedná se již o prostředky načerpané z úvěru a úvěr, k němuž se vztahuje podpora, tak nebyl vůbec použit na úhradu kupní ceny, a tedy nebyl dodržen sjednaný účel úvěru“, považovala žalobkyně za absurdní. Finanční prostředky jsou ze své podstaty věcí zastupitelnou a nelze z podstaty věci určit, že jde o totožné prostředky. Totožnosti prostředků je dosaženo už pouze tím, že prostředky byly načerpány a vzápětí použity na nákup předmětu kupní smlouvy. 5. Dále měla žalobkyně za to, že má-li být sledováno dosažení účelu úvěru, pak splnění tohoto cíle nelze narušit tím, že peníze z úvěru jsou vyplaceny na účet vedený jako eurový, a opačně že peníze byly vyplaceny dodavateli z účtu korunového, když úvěr byl poskytnut v eurech, a faktura byla vystavena a hrazena v korunách. V takovém případě je účelu úvěru a cíle poskytované podpory stále dosaženo, prostředky čerpané z úvěru v eurech i prostředky uhrazené dodavateli v korunách jsou stále tytéž finanční prostředky pocházející z úvěru, na který je podpora poskytována. 6. Nadto podle žalobkyně plynou z textu bodu A.4.4. pokynů pouze dvě podmínky, a to (1) čerpání úvěru je podmíněno předložením daňových dokladů nebo kupních smluv, (2) čerpání úvěru je možné jen ve prospěch běžných účtů příslušných subjektů. Podle žalobkyně je přitom uvedené míněno tak, že závěrečným příjemcem prostředků je výhradně příslušný subjekt – tedy dodavatel. 7. Podle žalobkyně dané ujednání nelze vykládat tak, že čerpat prostředky je možné výhradně buď (i) rovnou na účet dodavatele, nebo (ii) s příkazem žadatele podaným bance, aby hradila na účet příjemce a ihned dále na účet dodavatele. Kdyby byly možné výhradně tyto dva postupy, pak by samotné ujednání bodu A.4.4. pokynů neobsahovalo dovětek, že při této druhé možnosti nemá příjemce možnost s převedenými prostředky disponovat a mohou být použity v souladu s účelem úvěru. Pokud by totiž existovaly výhradně žalovaným předestřené možnosti čerpání úvěru, nebyl by tento dovětek vůbec nutný, protože obě tyto možnosti by nutně zajišťovaly, že příjemci podpory nebude de facto umožněno s prostředky disponovat, neboť se o naložení s nimi stará rovnou banka, která je vyplácí na účet dodavatele, a to buď rovnou na účet dodavatele, nebo nepřímo, poprvé na účet žadatele a obratem na příkaz žadatele ihned na účet dodavatele. 8. Žalobkyně připomenula, že oba účty (tedy jak účet, na který bylo čerpáno, tak i účet, ze kterého bylo hrazeno) jsou žalobkyně. Čerpání úvěru bylo tedy uskutečněno ve prospěch účtu žalobkyně. Taktéž úhrada dodavateli proběhla z účtu žalobkyně, kdy jak skutečnost, že žalobkyně cenu uhradila, tak skutečnost, že úhrada proběhla z účtu žalobkyně, byly potvrzeny v napadeném rozhodnutí. Čerpání úvěru proběhlo na základě daňového dokladu a hrazení kupní ceny dodavateli proběhlo až po čerpání úvěru, což taktéž vyplývá z napadeného rozhodnutí. 9. Bod A.4.4. pokynů nestanoví podmínku, že čerpání úvěru i platba dodavateli musí proběhnout v rámci jednoho jediného účtu žadatele. Pokud žalovaný rozhodl o nevyhovění žádosti z důvodu, že čerpání a úhrada dodavateli proběhly z různých účtů žalobkyně, pak žalovaný vytvořil a kladl na žalobkyni podmínky nad rámec pokynů. Takový přístup je nesprávný a vykazuje prvky libovůle, minimálně jde však o přístup zcela v rozporu se zásadami postupu správních orgánů. Žalovaný svým přístupem vytváří podmínky nad rámec právních předpisů a nad rámec pokynů, jedná v rozporu mimo jiné se zásadou legality a legitimity, zásadou legitimního očekávání a ochrany oprávněných zájmů žalobkyně. 10. Žalobkyně uzavřela, že nemohla mít pochybnosti o svém postupu ve věci, nesprávnost jejího postupu nelze dovozovat z pokynů ani z účelu a smyslu poskytování podpor, naopak správnost jejího postupu byla potvrzena konzultací s žalovaným. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 11. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 12. Dále citoval body A.4.3. a A.4.4. pokynů s tím, že z těchto ustanovení vyplývá, že může být čerpáno pouze ve prospěch běžných účtů dodavatele (prodejce předmětu podporované investice), přičemž je možné akceptovat i takový postup, že žadatel předloží bance žádost o čerpání úvěru zároveň s příkazem k převodu. Toto je druhá možnost, pokud není čerpáno přímo na účet dodavatele, což je preferovaný způsob čerpání a platby. Další věty pak vysvětlují účel této podmínky, tedy proč je toto vyžadováno, a dále proč je tento druhý způsob také přijatelný. Podle žalovaného to však nic nemění na skutečnosti, že podle podmínek podpory jsou stanovená pravidla, jak musí být úvěr čerpán a jak má proběhnout platba, aby byly podmínky programu podpory splněny. 13. Podle žalovaného se žalobkyně uvedenými pokyny neřídila a podmínky programu podpory objektivně nesplnila, proto jí nemohla být podpora poskytnuta. Důvod neposkytnutí podpory byl žalobkyni řádně vysvětlen a odůvodněn v napadaném rozhodnutí. Žalobkyně si v žalobě stěžuje na vysvětlení žalovaného v napadeném rozhodnutí, že je důležité zachování totožnosti finančních prostředků. Toto vysvětlení se však vztahuje k důvodu, proč byly podmínky programu stanoveny tak, jak jsou uvedeny v bodu A.4.4. pokynů, avšak nijak neovlivňuje skutečnost, že podmínky programu jasně uvádějí povinnost žadatele, aby k čerpání úvěru a k platbě použil jeden ze dvou způsobů stanovených v bodu A.4.4. pokynů. Žalobkyně však své povinnosti v bodu A.4.4. pokynů nesplnila a tím objektivně nesplnila podmínky programu podpory. Proto jí nemohla být podpora poskytnuta. 14. Žalovaný si byl vědom, že se na jeho rozhodování o nevyhovění žádosti o podporu uplatňují základní zásady správního řízení, a tedy mimo jiné také zásada přiměřenosti postupu vůči žadateli. Předmětné ustanovení bodu A.4.4. pokynů, které je v zásadě žalobou co do svého účelu napadené, však nelze považovat vůči žadatelům o podporu za nepřiměřené, a to právě s ohledem na specifika vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, tedy jednostrannost poskytnutého plnění a