8 A 15/2025 – Městský soud v Praze

8 A 15/2025- 49 - text 9 8 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: B. D. bytem X zastoupený JUDr. Petrem Papežem, advokátem, sídlem Vojtěšská 245, 338 05 Mýto proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 04. 12. 2024, sp. zn. ZN/MZP/2024/222/14, č. j. MZP/2024/220/14, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zčásti změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Plzeň (dále též jen „ČIŽP), ze dne 6. 4. 2023, č. j. ČIŽP/43/2023/965, tak že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, neboť ve stanoveném termínu do 14. 7. 2022 nepředložil na výzvu uvedenou v záznamu o kontrolních úkonech ze dne 29. 6. 2022, č. j. ČIŽP/43/2022/3391, požadované dokumenty a informace uvedené především pod čísly 1, konkrétně provozní deníky vodních děl (popř. další provozní dokumentaci) zahrnující záznamy od 20. 6. 2022 do 24. 6. 2022 včetně, potřebné pro dokončení vodohospodářské kontroly malé vodní elektrárny X (dále jen „MVE“), čímž žalobce porušil povinnost stanovenou § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 15 000 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V žalobě žalobce vyjádřil v podstatě jen nesouhlas s tím, že by se měl dopustit jednání, které je uvedeno ve výroku I. napadeného rozhodnutí, a porušit tak povinnost stanovenou v ustanovení § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Žalobce je dále přesvědčen, že rozhodnutí správního orgánu a napadené rozhodnutí žalovaného spočívá na nesprávném právním posouzení věci a správní orgán a rovněž žalovaný dospěli na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. 3. Žalobce svým jednání splnil všechny povinnosti, které jsou po něm vyžadovány kontrolním řádem. V předmětný den byl telefonicky kontaktován kontrolující osobou Ing. L. K. (dále též jen jako „kontrolující“), který mu sdělil, že probíhá kontrola objektu MVE X a ať se žalobce na místo kontroly dostaví. Od tohoto okamžiku pak žalobce poskytoval po celou dobu kontrolujícímu dobrovolně veškerou možnou součinnost, a to v rozsahu vyžadovaném kontrolním řádem. V den kontroly rovněž předal kontrolujícímu požadované doklady a další materiály, které měl v té době k dispozici. 4. V rámci ustanovení § 10 odst. 2 kontrolního řádu není uvedeno, že by žalobce byl povinen předložit kontrolujícímu mimo jiné provozní deník. Kontrolní řád neurčuje, jakým způsobem a formou má být předmětná součinnost žalobcem jakožto kontrolovanou osobou poskytována. S ohledem na právě uvedené a dále s ohledem na zavedenou praxi mezi žalobcem a kontrolujícím, má tak žalobce za to, že i ústní podání informací a popis faktického stavu kontrolovaného objektu je v souladu s kontrolním řádem. Nic poté nebránilo kontrolujícímu, aby si během kontroly dělal poznámky a zapisoval informace podané žalobcem tak, aby nedošlo k jakémukoliv zkreslování podaných informací, případně aby si kontrolující z kontroly pořídil videozáznamy či fotografie daného místa či jednotlivých dokumentů. 5. Kontrolující se během kontroly v žádném případě nezmínil o tom, že by informace a podklady poskytnuté žalobcem byly nedostačující, a že by tedy pro dokončení kontroly bylo nutné doložit ještě další skutečnosti, či tytéž skutečnosti doložit v materializované podobě, nota bene v situaci, kdy je kontrolujícímu žalobcem uváděno, že v provozním deníku nejsou žádné záznamy a že se stavidlem v předmětném období manipulovalo (manipuluje) Povodí Vltavy, státní podnik. 6. Žalobce tak setrvává na svém konstantním stanovisku, že ihned v den provedení kontroly byly žalobcem předány kontrolujícímu veškeré požadované doklady a další materiály, přičemž tak nic nebránilo tomu, aby kontrola byla řádně dokončena. 7. Během předmětné kontroly byl kontrolujícímu předložen též provozní deník, nicméně zde nebyly žádné záznamy, neboť žalobce od jara roku 2022 (tj. i v požadovaném období) nemanipuloval se stavidlem na nátoku do náhonu; toto namísto žalobce činilo (mělo činit) Povodí Vltavy, státní podnik. Žalobce výslovně sdělil kontrolujícímu, že má provozní deník u sebe a že jej kontrolujícímu předloží. Kontrolujícím ale bylo následně žalobci sděleno, že není třeba provozní deník předkládat – pravděpodobně právě s ohledem na tu skutečnost, že v něm nejsou žádné záznamy a kontrolující tak předložení provozní deníku nepovažoval za nutné pro účely řádného dokončení kontroly. 8. Podstatné je však to, že kontrolující měl možnost si provozní deník např. ofotit, ale tuto možnost nevyužil. Pokud se však kontrolující rozhodl, že této možnosti nevyužije (resp. že předložení provozního deníku dokonce není nutné), nelze tuto skutečnost klást k tíží žalobci. Ostatně kontrolující si byl od žalobce dobře vědom toho, že v provozním deníku nejsou uvedeny žádné záznamy, kdy tak i z tohoto hlediska se nejeví jako logické, aby následně byl žalobce písemně vyzván k jeho předložení. 9. Žalobce poté zcela rozporuje, že by jeho tvrzení byla nedůvěryhodná. Naopak žalobce uvádí, že postup a chování kontrolujícího (nejen) během kontroly poukazuje na zaujatost kontrolujícího vůči osobě žalobce. Na zaujatost kontrolujícího žalobce opakovaně upozorňoval, nicméně vždy mu ze strany správního orgánu nebo žalovaného bylo sděleno, že tato námitka není ničím podložená a dál se tím správní orgán či žalovaný nezabývali. Žalobce je tak nucen i zde uvést, že kontrolující se primárně zabývá jeho osobou, a nikoliv vážnými problémy v dané oblasti (zejména v podobě několikanásobně většího úniku vody na horním jezu), které však vyžadují bezodkladné jednání. Žalobce je poté přesvědčen, že výše popsané chování kontrolujícího tvrzení žalobce prokazuje, minimálně pak v takovém rozsahu, aby námitce žalobce bylo věnováno více pozornosti. 10. Byť si je pak žalobce vědom názoru žalovaného, má za to, že se na danou záležitost aplikuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 07. 04. 2021, sp. zn 8 As 102/2019, ve kterém je stanoveno, že „požaduje-li kontrolní orgán po kontrolované osobě poskytnutí určité součinnosti (např. předložení dokumentů) a kontrolovaná osoba v dobré víře požadovanou součinnost poskytne, avšak ne zcela dle představ kontrolního orgánu (např. v důsledku mylného výkladu toho, co kontrolní orgán ve skutečnosti požaduje), je na kontrolním orgánu, aby v souladu se zásadou součinnosti dal možnost kontrolované osobě případné pochybnosti nebo nejasnosti odstranit.“ 11. Předmětná výzva byla sporná především z toho hlediska, že zde správní orgán požadoval po žalobci doložení údajů či podkladů totožných s těmi, který již byly doloženy kontrolujícímu během kontroly. Žalobce tedy nemohl vědět, že se výzvou správní orgán domáhá doložení jiných skutečností, a z tohoto důvodu tak měl být žalobce buď kontrolujícím nebo správním orgánem upozorněn na to, že jím poskytnuté údaje a podklady nejsou dostačující. 12. Vzhledem k tomu, že v dané věci je sporným tvrzením to, že žalobce poskytl kontrolujícímu veškerou možnou součinnost k tomu, aby nahlédl do provozního deníku a z něho si například pořídil kopie, tak v tomto ohledu dle žalobce správní orgán ani žalovaný nedostáli své povinnosti uvedené v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „SŘ“), který ukládá správnímu orgánu postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 SŘ. Správní orgán se tedy nemůže spokojit s tvrzením účastníků, ale ve veřejném zájmu je povinen zjistit, jak se věci mají. Obstarání podkladů pro vydání rozhodnutí je poté povinností správního orgánu. 13. Dle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 01. 2014, sp. zn. 5 As 126/2011, platí, že „v řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku… Obviněný z přestupku není povinen se hájit, zejména není povinen uvádět na svou obhajobu jakákoliv tvrzení, ani (anebo) o nich (nebo o jiných skutečnostech) nabízet a předkládat správnímu orgánu důkazy; ustanovení § 52 věty první se v řízení o přestupku neuplatní.“ 14. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vztahu k žalobnímu bodu, týkajícího se nesouhlasu žalobce s tím, že by se měl dopustit jednání, které je uvedeno ve výroku I. napadeného rozhodnutí, přičemž toto spočívá dle žalobce na nesprávném právním posouzení věci, žalovaný uvedl, že se v napadeném rozhodnutí cele řídil závazným právním názorem městského soudu, uvedeném v předchozím rozsudku ze dne 18. 3. 2024, ve kterém soud vyvrátil tvrz