1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 32/2025- 34 - text 8 8 A 32/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému J. M., narozena X bytem X zastoupená JUDr. Hugem Körblem, advokátem, se sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o udělení státního občanství takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 22. 3. 2025, podanou prostřednictvím právního zástupce, domáhala ochrany proti nečinnosti správního orgánu podle ust. § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a to zejména z důvodu, aby se domohla posouzení ústavnosti nové právní úpravy udělování státního občanství České republiky státním občanům Ruské federace, obsažené v zákoně č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „Lex Ukrajina“), která nabyla účinnosti dne 11. 2. 2025. 2. Žádost o udělení státního občanství České republiky žalobkyně podala dne 20. 2. 2024 prostřednictvím Úřadu městské části Praha 13. Tato žádost byla odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra - jakožto správnímu orgánu I. stupně - doručena dne 14. 3. 2024. 3. Dne 21. 2. 2025 podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle ust. § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 4. Ministr vnitra rozhodl o žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti usnesením č. j. MV-38862-2/SO-2025 ze dne 13. 3. 2025 tak, že žádosti podle ust. § 80 odst. 6 správního řádu nevyhověl, neboť podle ust. § 7y odst. 1 Lex Ukrajina platí, že: „Řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, kterou podá státní občan Ruské federace nebo která je podána za státního občana Ruské federace staršího 15 let, se přeruší dnem následujícím po dni, kdy je žádost doručena Ministerstvu vnitra postupem podle § 21 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky.“ II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. V žalobě žalobkyně uvádí, že dne 20. 2. 2024 podala žádost o udělení českého státního občanství, která byla doručena Ministerstvu vnitra 14. 3. 2024. Podle zákona o státním občanství má být o žádosti rozhodnuto do 180 dnů. Vzhledem k tomu, že rozhodnuto nebylo, žalobkyně podala žádost o opatření proti nečinnosti. 6. Žalobkyně sama uvádí, že si byla vědoma, že podle § 7y Lex Ukrajina, který se vztahuje na občany Ruské federace, se řízení o žádosti automaticky přerušuje. S touto právní úpravou nesouhlasí a považuje ji za protiústavní. Proto podala žádost o opatření proti nečinnosti s cílem otevřít cestu k přezkumu ústavnosti tohoto ustanovení. 7. Dle očekávání žalovaný její žádosti nevyhověl. Žalobkyně si je vědoma, že ministerstvo jedná v souladu s platným zákonem, ale přesto podává žalobu na nečinnost a zároveň ústavní stížnost, neb nemá jistotu, že soud sám podá návrh na zrušení sporného ustanovení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR. 8. V první řadě žalobkyně namítá, že nečinnost žalovaného Ministerstva vnitra není v souladu se zákonem, protože nebylo vydáno samostatné usnesení o přerušení řízení, jak to vyžaduje ust. § 64 správního řádu. Podle ní totiž § 7y zákona Lex Ukrajina neříká, že se řízení přerušuje automaticky ze zákona, ale pouze že „se přeruší“, což by mělo znamenat, že je třeba formální rozhodnutí. 9. Dále namítá, že přerušení řízení je v rozporu se zásadou jednotného občanství v rodině a se zásadou, že doba potřebná k udělení občanství nesmí přesáhnout 10 let, což jsou základní principy zákona o českém občanství. 10. Žalobkyně dále zpochybňuje samotnou ústavnost ustanovení § 7y Lex Ukrajina, jakož i celé části této právní úpravy, která se týká podmínek pro nabývání českého státního občanství občany Ruské federace. Uvádí, že na problematičnost této úpravy upozorňovala již během legislativního procesu značná část odborné veřejnosti, a to jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu při projednávání tzv. Lex Ukrajina VII. 11. Podle žalobkyně jsou ustanovení § 7x a § 7y Lex Ukrajina a přechodná ustanovení k těmto paragrafům v rozporu s jejími ústavně zaručenými právy, zejména právem na spravedlivý proces a právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále namítá, že tato právní úprava porušuje principy právního státu zakotvené v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, neboť ji jako ruskou občanku paušálně a na neurčitou dobu vylučuje z možnosti nabýt české státní občanství. 12. Žalobkyně rovněž poukazuje na zásah do svého rodinného a soukromého života, čímž dochází k porušení čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv. Nemožnost získat občanství podle ní ohrožuje i její dobrou pověst, což je v rozporu s čl. 10 odst. 1 Listiny. Dále uvádí, že v důsledku nenabytí občanství přichází o určité výhody, které jsou vyhrazeny českým občanům a které oprávněně očekávala. Tím je podle ní dotčena její lidská důstojnost (čl. 1 Listiny), rovnost v právech (čl. 3 odst. 1 Listiny) a dochází k diskriminaci ve smyslu čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy o státním občanství. 13. Nakonec žalobkyně namítá, že Česká republika porušuje svou mezinárodní povinnost podle čl. 6 této úmluvy, která jí ukládá usnadnit nabývání občanství určitým kategoriím cizinců. Sama žalobkyně přitom žije v České republice již přibližně 12 let a podle jejího názoru do této kategorie spadá. 14. Co se týče konkrétnějších námitek, žalobkyně dále namítá, že ustanovení § 7x a § 7y Lex Ukrajina byla přijata jako tzv. přílepek k jinému zákonu, konkrétně v rámci tzv. Lex Ukrajina VII, a z tohoto důvodu by měla být Ústavním soudem zrušena. Podle žalobkyně se jedná o pozměňovací návrh, který neměl úzký vztah k původnímu návrhu zákona, ani k jeho účelu či obsahu, a jeho přijetí nebylo podloženo širokým konsenzem v Poslanecké sněmovně. 15. Tento způsob legislativního postupu podle ní vedl k nekvalitní právní úpravě, což se projevuje zejména v nejasnosti samotného znění § 7x, § 7y a přechodných ustanovení. Ačkoli bylo veřejně prezentováno, že se pouze přidává podmínka pozbytí ruského občanství na omezenou dobu – tedy do konce války na Ukrajině nebo do normalizace česko-ruských vztahů – samotné znění zákona stanoví, že se řízení přerušují až do pozbytí účinnosti § 2 zákona č. 65/2022 Sb., tedy do ukončení poskytování dočasné ochrany uprchlíkům z Ukrajiny, což je fakticky vázáno na konec válečného konfliktu. 16. Žalobkyně poukazuje na to, že i mezi zákonodárci panovalo během schvalování nejasné porozumění tomu, co přesně bylo přijímáno. Někteří poslanci podle ní rozuměli nové úpravě tak, jak ji prezentoval její autor – tedy jako dočasné opatření – avšak schválené znění zákona tomu neodpovídá. 17. Z těchto důvodů žalobkyně tvrdí, že ustanovení § 7x a § 7y byla přijata v rozporu s legislativními pravidly jako zakázaný přílepek, a že se v jejich přijetí projevila všechna negativa, která Ústavní soud s tímto legislativním postupem tradičně spojuje. Svůj názor opírá i o rozpravy a dokumenty z projednávání zákona v Poslanecké sněmovně a Senátu. 18. Žalobkyně má též za to, že v případě ustanovení § 7x a § 7y Lex Ukrajina a přechodného ustanovení k nim se jedná o retroaktivní právní úpravu a že paušální nastavení nových podmínek pro celou určitou kategorii cizinců podle jejich státního občanství, tedy pro všechny ruské státní občany, je diskriminační. 19. Též podmínku pozbytí ruského státního občanství považuje žalobkyně za nerealistickou a její splnění za nemožné. Upozorňuje, že právě kvůli této komplikaci byl navržen pozměňovací návrh, který by umožnil nahradit doklad o pozbytí občanství prokázáním, že žadatel projevil vůli ruské občanství ztratit, ale ruské úřady na tento projev nereagovaly nebo jej zamítly. 20. Jako poslední žalobní námitku žalobkyně krátce zopakovala své přesvědčení, že dle ní sporná úprava je v rozporu se zásadou jednotného občanství v rodině a se zásadou, že doba potřebná k udělení občanství nesmí přesáhnout 10 let. 21. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud vydal rozsudek, jímž žalovaného zaváže, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci rozsudku vydal rozhodnutí o žádosti žalobkyně o nabytí českého státního občanství udělením. 22. Žalovaný se k jednotlivým žalobním námitkám vyjádřil takto: 23. Pokud jde o námitku týkající se přerušení řízení ex lege, uvádí žalovaný, že dne 10. 2. 2025 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 24/2025 Sb., který novelizoval Lex Ukrajina. V návaznosti na tuto novelu, konkrétně podle § 7y odst. 1 Lex Ukrajina ve spojení s přechodným ustanovením čl. II zákona č. 24/2025 Sb., dochází k automatickému přerušení řízení o žádostech o udělení