2 Azs 163/2017 — Nejvyšší správní soud

8 A 35/2024- 63 - text 10 8 A 35/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému J. V., narozen X bytem X zastoupen JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 42, Brno Národní bezpečnostní úřad , se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 13. 3. 2024, č.j. 54/2024-NBÚ/07-OP takto: I. Rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 13. 3. 2024, č.j. 54/2024-NBÚ/07-OP, a rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 15. 11. 2023, č.j. 127673/2023-NBÚ/P, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 362,70 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Radka Ondruše, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 13. 3. 2024, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 15. 11. 2023, jímž nebyl žalobci vydán doklad o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby, neboť žalobce nesplňuje podmínku osobnostní způsobilosti podle § 81 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. 2. Důvodem pro toto rozhodnutí byl závěr žalovaného, že poruchy a obtíže, které se u žalobce rozvinuly po prodělané cévní mozkové příhodě, jsou natolik závažné, že jejich vlivem nebude žalobce schopen bezvýhradně dodržet náročný režim, který se při výkonu citlivé nezbytně vyžaduje k tomu, aby nedošlo k jejímu zneužití. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 14. srpna 2015 požádal podle § 99 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb. o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby pro výkon citlivé činnosti – provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem podle zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, a to pro výkon funkce jednatele ve společnosti CZ HERMEX, s.r.o. 4. Řízení před Úřadem bylo ode dne 28. listopadu 2016 z důvodu trestního stíhání žalobce, v dubna 2021 žalovaný pak v bezpečnostním řízení pokračoval, jelikož trestní stíhání žalobce bylo zastaveno. 5. Dne 15. 11. 2023 vydal Národní bezpečnostní úřad pod č. j. 127673/2023‐ NBÚ/P rozhodnutí, kterým rozhodl o nevydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který byl zamítnut žalobou napadeným rozhodnutím. 6. Za jediný důvod nenaplnění podmínky podle ust. § 81 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací, tedy osobnostní způsobilosti, správní úřad označil obtíže, kterými účastník řízení měl trpět v době shromáždění podkladů pro vypracování znaleckého posudku (k prosinci 2021), tedy že údajně v důsledku prodělané cévní mozkové příhody jeho zdravotní stav může mít vliv na jeho spolehlivost vykonávat citlivou činnost. 7. Odvolací správní úřad k tomu pak na základě námitek vznesených žalobcem doplnil, že byť lze přisvědčit tomu, že po kognitivní stránce bylo predikováno možné zlepšení, je třeba zdůraznit, že účastník řízení trpí rovněž organickou poruchou osobnosti, projevující se emoční a afektivní nevyvážeností, sníženou frustrační tolerancí a impulzivní reaktivitou v zátěži, jež má i sama o sobě za následek jeho osobnostní nezpůsobilost. To znamená, že i potenciální zlepšení kognitivních funkcí nemůže mít na závěr Úřadu vyslovený v napadeném rozhodnutí sebemenší vliv. 8. K tomu žalobce uvádí, že k výše citované problematice navrhoval provést dokazování alespoň takovým způsobem, aby bylo zajištěno zjištění skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí nebo alespoň v takovém časovém rozestupu, který by vzhledem k povaze (dočasnosti) žalobcova onemocnění nebyl nepřiměřeně dlouhý, tak jako tomu nastalo v případě napadených rozhodnutí. Fakticky však napadené rozhodnutí stojí toliko na znaleckém posudku, který vycházel ze skutkového stavu týkajícího se období konce roku 2020, přičemž napadené nalézací rozhodnutí bylo vydáno dne 15. listopadu 2023. 9. V této souvislosti žalobce připomněl rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2017, čj. 2 Azs 163/2017 – 35, který potvrdil zásadu, že správní orgán rozhoduje podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí, a uvedl, že dodržování tohoto principu nepředstavuje přepjatý formalismus. 10. Porušením této zásady pak jednoznačně je stav, kdy správní úřad rozhoduje na základě skutkového stavu, jehož rozhodující aspekt – kognitivní schopnosti žalobce - mají dle znaleckého posudku z roku 2022 proměnlivý charakter s potenciálem zlepšení a zároveň existuje prodleva více než rok od sběru dat pro vypracování předmětného znaleckého posudku a další roční prodleva do vydání rozhodnutí. Zdravotní stav žalobce se od doby proběhnuvšího zkoumání diametrálně zlepšil a závěry znalce je tak třeba i ve světle výše prezentované zásady přehodnotit. 11. O rozkladu rozhodující správní úřad pak nepřednesl žádnou přezkoumatelnou úvahu o tom, proč nebylo vyhověno návrhu žalobce na doplněné dokazování ve výše nastíněném smyslu, alespoň aktualizací předmětného znaleckého posudku. 12. Napadená rozhodnutí nelze považovat za přesvědčivá, neboť trpí řadou nedostatků. Správní úřad v napadeném rozhodnutí pouze shrnul skutkový stav, ze kterého bez dalšího vyvodil právní závěr o nedůvodnosti námitek žalobce. Z textu není vůbec zřejmé, jakými úvahami se nalézací správní úřad řídil při volném hodnocení důkazů a utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu správní úřad nepovažoval za důvodnou právní argumentaci žalobce obsaženou v jeho podání a především proč neprovedl žalobcem navrhované důkazy. 13. V této souvislosti je třeba připomenout, že uvedená pochybení při vyhotovování rozhodnutí zakládají nejen jeho nepřezkoumatelnost, ale současně též jeho protiústavnost, neboť žalobci nebyla poskytnuta náležitá ochrana jeho práva na spravedlivý proces podle č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – zde žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 26.9. 1996, sp. zn. III. ÚS 176/96. 14. Žalobce má za to, že z proběhnuvšího dokazovaní neplyne žádná ze zákonem předpokládaných skutečností naplňující nesplnění podmínky dle ust. § 81 odst. 1 písm. d), zejména nebylo postaveno na jisto, že žalobcova dočasná indispozice vede byť jen ke snížení jeho schopnosti vykonávat citlivou činnost tak, aby přitom nedošlo k jejímu zneužití – takový závěr nemá oporu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ani k němu závěru nesměřovalo proběhnuvší dokazování. Bylo na nalézacím správním úřadu, aby uvedený neurčitý právní pojem vyložil a na základě zjištěných skutkových okolností, včetně odborného znaleckého posouzení, v nynější věci aplikoval, k tomuto však nedošlo. 15. S tím pak souvisí další důvod nezákonnosti napadených rozhodnutí, když odvolací správní úřad neprovedl žalobcem navrhované dokazování, přičemž ani nevyložil přezkoumatelné důvody pro neprovedení důkazů. Správní úřad se v rámci dokazování měl primárně zabývat aktualizací skutkového stavu – např. doplněním dokazování o nový znalecký posudek. 16. Toto měl správní úřad provést zvlášť za situace, kdy žalobce při bezpečnostním pohovoru uvedl, že se jeho zdravotní stav zlepšuje. Nalézací správní úřad však bez dalšího tvrzení žalobce mlčky nepřisvědčil, kdy ani neuvedl žádnou přezkoumatelnou úvahu o tom, proč jeho tvrzení považuje za vyvrácené jiným provedeným důkazem. Odvolací správní úřad nereflektoval, že znalecký posudek pořízený úřadem výslovně obsahuje vyjádření znalců, které zdůrazňuje nutnost opakovaného vyšetření po roce od zpracování předmětného znaleckého posudku. 17. Na uvedené pak přiléhá následující nález Ústavního soudu o tom, že tzv. opomenuté důkazy typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost. 18. V této souvislosti zároveň žalobce připomíná nález Ústavního soudu ze dne 08.12.2009 , sp. zn. I. ÚS 118/09, ve kterém Ústavní soud jasně a taxativně vystavěl tři následující důvody pro neprovedení důkazu navrhovaného účastníkem řízení: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. 19. Žalobce má jednak za to, že nebyl naplněn ani jeden z výše uvedených důvodů odmítnutí provedení důkazu, a jednak správní úřad rozhodující o rozkladu ani neaspiroval k tomu, aby přezkoumate