8 A 6/2025 – Městský soud v Praze

8 A 6/2025- 32 - text 11 8 A 6/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: EKOREMA recycling s.r.o., IČ: 25396048, sídlem Boženy Němcové 1720, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm, zastoupena advokátkou JUDr. Taťánou Přibilovou, Kadláčkova 894/17, 742 21 Kopřivnice, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 1442/65, Praha 10 – Vršovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2024, č. j. MZP/2024/240/2008, sp. zn. ZN/MZP/2024/240/230, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Česká inspekce životního prostředí (dále také jen „prvostupňový správní orgán“) zahájila oznámením o zahájení kontroly ze dne 11. 3. 2019, č. j. ČIŽP/47/2019/2817, kontrolu dodržování povinností stanovených zákonem č. 185/2001 Sb. (dále jen „zákon o odpadech“). Prvostupňový správní orgán současně žalobkyni vyzval k poskytnutí informací a doložení níže vymezených dokladů, případně zdůvodnit nepředložení dokladů: - rozhodnutí příslušného krajského úřadu, kterým byl kontrolovanému subjektu udělen souhlas k provozu zařízení RESTA 900x600 dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech včetně schváleného provozního řádu; - období, ve kterém bylo provozováno recyklační zařízení RESTA 900x600 v k. ú. Vidče; - provozní deník zařízení RESTA 900x600 za období od 1. 1. 2018 do 11. 3. 2019; - informace k drceným odpadům v k. ú. Vidče (původ drcených odpadů, přehled jednotlivých druhů drcených odpadů, přehled podrceného množství jednotlivých druhů odpadů); - informaci, zda vlastníkem odpadů byl kontrolovaný subjekt nebo drcení bylo prováděno jako služba pro jiný subjekt. 2. Příkazem ze dne 6. 5. 2019, č. j. ČIŽP/47/2019/4898, uznal prvostupňový správní orgán žalobkyni vinnou, že jako kontrolovaná osoba nepředložila ve stanovené lhůtě požadované doklady, čímž spáchala přestupek podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen „kontrolní řád“), a za toto jednání jí uložil pokutu ve výši 50 000 Kč. Proti uvedenému příkazu podala žalobkyně odpor. Vyrozuměním ze dne 22. 5. 2019 byla žalobkyně informována, že řízení o přestupku pokračuje. 3. Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2019, č. j. ČIŽP/47/2019/7602, prvostupňový správní orgán uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, uložil jí pokutu ve výši 50 000 Kč a rovněž jí uložil povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Konkrétně žalobkyni bylo vytýkáno, že nedoložila tři z původně pěti požadovaných dokladů, kterými byly rozhodnutí krajského úřadu o souhlasu k provozu zařízení RESTA 900x600 včetně provozního řádu, provozní deník zařízení RESTA 900x600 za období od 1.1.2018 do 11.3.2019 a informace k drceným odpadům v k.ú. Vidče (přehled jednotlivých druhů drcených odpadů, přehled podrceného množství jednotlivých druhů odpadů). 4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně blanketní odvolání ze dne 16. 7. 2019, které podáním ze dne 8. 10. 2019 doplnila a které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 12. 2021, č. j. MZP/2020/570/1321, zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 5. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. srpna 2024, č. j. 5 A 22/2022-50, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2021, č. j. MZP/2020/570/1321, podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost, jelikož se žalovaný dostatečně nezabýval odvolací námitkou žalobkyně ohledně uložené sankce a rozdílnosti výroků v příkazu a v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Žalovaný v návaznosti na rozsudek rozhodnutím ze dne 11. listopadu 2024, č. j. MZP/2024/240/2008 (dále jen „napadené rozhodnutí“), opětovně zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 27. června 2019, č. j. ČIŽP/47/2019/7602. II. Obsah žaloby 6. Žalobkyně namítá, že od počátku komunikace s Českou inspekcí životního prostředí uváděla, že došlo k záměně kontrol. V den, kdy byla ukončena kontrola prováděná Českou inspekcí životního prostředí podle zákona o ochraně ovzduší, byla zahájena kontrola podle zákona o odpadech týkající se stejné akce. Žalobkyně si doručení „Oznámení o zahájení kontroly“ spojila s již probíhající kontrolou podle zákona o ochraně ovzduší, proto na výzvu k poskytnutí informací a doložení požadovaných dokladů v rámci kontroly podle zákona o odpadech nereagovala, když měla za to, že veškeré dokumenty a informace České inspekci životního prostředí již poskytla. 7. Česká inspekce životního prostředí vydala příkaz až po více než 45 dnech ode dne uplynutí lhůty k předložení dokladů, stanovené v Oznámení o zahájení kontroly. Žalobkyně má za to, že Česká inspekce životního prostředí byla nečinná a nepostupovala podle principů řádné správy. Namísto toho, aby přiměřeně vyrozuměla žalobkyni o nesplnění jejích povinností a vyzvala ji k jejich splnění, rovnou vydala příkaz. Žalobkyně konstantně uvádí, že při kontrole podle zákona o ochraně ovzduší řádně spolupracovala a poskytovala České inspekci životního prostředí maximální součinnost. Neměla tedy důvod nespolupracovat i při kontrole podle zákona o odpadech. Česká inspekce životního prostředí byla seznámena se skutečností, že žalobkyně plně spolupracuje, přesto ji nevyzvala k předložení požadovaných dokladů ani ji jinak neurgovala ke splnění požadovaných povinností. Žalobkyně následně v průběhu správního řízení doložila České inspekci životního prostředí veškeré požadované doklady v co nejkratším termínu, poté co shledala, že došlo k záměně prováděných kontrol. Tuto skutečnost ani žalovaný nesporuje. 8. Podle žalobkyně lze s ohledem na výše uvedený souběh kontroly podle zákona o ochraně ovzduší a kontroly podle zákona o odpadech konstatovat, že se na straně žalobkyně vyskytly podstatné omluvitelné okolnosti, pro které žalobkyně nedoložila požadované doklady a informace ve lhůtě stanovené v rámci Oznámení o zahájení kontroly. Žalobkyně nepopírá, že k určité formě pochybení na její straně skutečně došlo, nadále však setrvává na svém stanovisku, že jde pouze o souhrn omluvitelného omylu a nečinnosti správního orgánu, který mohl být snadno odstraněn aktivitou a „lidským přístupem“ ze strany České inspekce životního prostředí namísto toho, aby byla žalobkyni uložena zjevně nepřiměřená pokuta, která absolutně nezohledňuje polehčující okolnosti na její straně. V důsledku toho, že žalobkyně nedoložila požadované doklady, došlo (a to bez jakékoliv bagatelizace) pouze k ohrožení (tj. nikoliv porušení) právem chráněného zájmu. Veškeré požadované doklady žalobkyně doložila dříve, než ve věci poprvé rozhodoval žalovaný. Nejpozději okamžikem doložení všech požadovaných dokladů tak odpadlo případné ohrožení právem chráněného zájmu. Bez dalšího tak lze konstatovat, že škodlivý následek ohrožujícího deliktu byl zcela zanedbatelný a téměř okamžitě v průběhu řízení odpadl. 9. Žalobkyně má za to, že v rozhodnutí České inspekce životního prostředí bylo v rozporu se skutečným stavem uvedeno, že k celé situaci přistupovala nezodpovědně. Správní orgány nepřihlédly ke zjevně polehčujícím okolnostem na straně žalobkyně. Odůvodnění správního uvážení České inspekce životního prostředí ve věci přiměřenosti uložené pokuty pak podle právního názoru žalobkyně absentuje úplně. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 8. 2024 zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil k dalšímu řízení. Stěžejním důvodem pro zrušení rozhodnutí byla nepřezkoumatelnost správního uvážení České inspekce životního prostředí a žalovaný ve věci výše stále uložené identické pokuty i při menším počtu porušení povinností na straně žalobkyně. 10. Podle právního názoru žalobkyně nedošlo z její strany nikdy ke znemožnění (respektive zmaření) kontroly podle zákona o odpadech, která mohla bez problémů kdykoliv v průběhu správního řízení proběhnout, pokud by Česká inspekce životního prostředí byla aktivně činným správním orgánem, který postupuje podle zásad správního řízení uvedených v §§ 2–8 správního řádu. Žalobkyně zdůrazňuje, že ačkoliv si Česká inspekce životního prostředí od žalobkyně vyžádala doklady nutné k provedení kontroly podle zákona o odpadech, nikdy tuto kontrolu neprovedla, když žalobkyně doposud neobdržela protokol o kontrole podle zákona o odpadech ve smyslu § 12 kontrolního řádu. Žalobkyně tak má za to, že nemohla naplnit skutkovou podstatu přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, když neporušila povinnost vytvořit podmínky pro výkon kontroly, ani povinnost umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění podle kontrolního řádu a ani povinnost poskytovat k tomu potřebnou součinnost, neboť při dodržení zásad řádné správy ze strany České inspekce životního prostředí by bylo možné bez jakéhokoliv prodlení zajistit veškeré požadované informace a podklady od žalobkyně. Žalobkyně tak v důsledku výše uvedeného považuje postup Česk