8 A 90/2025 – Městský soud v Praze

8 A 90/2025- 36 - text 7 8 A 90/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce P. S., nar. X, st. př. Ukrajina, bydlištěm X zastoupen O. V. H., st. př. Ukrajina, bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 9. 7. 2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany, zaevidovanou pod č. j. OAM-0395603/DO-2025, z důvodu nepřijatelnosti žádosti, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobci o udělení dočasné ochrany, zaevidované pod č. j. OAM-0395603/DO-2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobu podanou dne 21. 7. 2025 domáhal u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 9. 7. 2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany, zaevidovanou pod č. j. 0395603, z důvodu nepřijatelnosti žádosti ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), byl nezákonný (dále jen „zásah“). Zároveň žalobce požadoval, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce, a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o udělení dočasné ochrany. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce zdůraznil, že v Polsku žádný pobyt nezískal, bylo mu pouze přiděleno identifikační číslo PESEL, které dostává většina lidí, u kterých je předpoklad, že se na území budou zdržovat déle než 30 dnů. Z registru PESEL ovšem vůbec nelze dovozovat, že mu byl udělen i pobyt. Naopak je v něm uvedeno, že žalobce je osobou mimo EU (a další), o pobytovém oprávnění zde není uvedeno nic. PESEL nevypovídá nic o pobytovém statusu cizince a neznamená, že by cizinec měl na území Polska udělenou dočasnou nebo mezinárodní ochranu nebo jiný druh pobytového oprávnění. Ani žalovaný netvrdí, že by žalobce v Polsku pobyt měl. 3. Dále uvedl, že z důvodu napadení Ukrajiny Ruskou federací uprchl, přičemž do České republiky přicestoval dne 19. 6. 2025 přes Polsko. Správní orgán do formuláře uvedl, že žalobce nebyl držitelem žádného víza nebo povolení k pobytu v jiném ČS, zároveň také ve formuláři u otázky „Žádal jste o dočasnou ochranu v jiném státě EU“ označil políčko „NE“. Ovšem níže v odůvodnění nepřijatelnosti žádosti je označena možnost: „žadatel získal dočasnou ochranu nebo mezinárodní ochranu v jiném ČS“. Není jasné, z čeho tento závěr plyne, pokud není uvedeno, v jakém státě získal takovou ochranu. Rozhodnuti o nepřijatelnosti je tak nepřezkoumatelné. 4. Žalobce v další části žaloby odkázal na aktuální právní úpravu a judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se na věc vztahuje, ze které dovodil nezákonnost zásahu žalovaného. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 15. 8. 2025 uvedl, že vyhodnotil žádost žalobce jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. Žalobce totiž figuruje v Platformě pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform) jako bývalý držitel dočasné ochrany v Polsku. Svědčí o tom, znak „ia“ uvedený v rubrice „Type of protection“. Tento znak je zkratkou anglického „inactive“ a používá se tam, kde cizinec získal v členském státě povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany a toto povolení již aktuálně není platné. 6. Žalovanému je známo z jeho úřední činnosti, že polská strana nevydává až na výjimky držitelům dočasné ochrany průkazy o povolení k pobytu, tito se na území prokazují právě dokumentem o přidělení registračního čísla PESEL. Držitelům dočasné ochrany vydává pouze doklad o přidělení tohoto čísla, tedy čísla „PESEL“, na kterém je pobytový status držitele dočasné ochrany označen jako „status UKR“. Pokud by žalobce o udělení dočasné ochrany v Polsku nežádal, tento doklad by mu polskými orgány vydán nebyl. Lze si jen stěží představit, že by snad polská strana občanům Ukrajiny dočasnou ochranu vnucovala či jim tuto ochranu udělovala dokonce bez jejich vědomí. Lze tedy uzavřít, že pokud by žalobce nepožádal o dočasnou ochranu, doklad o přidělení čísla PESEL by neměl a samozřejmě by nefiguroval jako držitel dočasné ochrany v již zmíněné platformě. 7. Pro úplnost žalovaný uvedl, že žalobce do sice žádosti uvedl, že na území je přítomna jeho matka paní S. S., nar. X st. přísl. Ukrajina, která však není držitelkou oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v České republice. Matka žalobce si o dočasnou ochranu požádala dne 9.7.2025, ale tato jí nebyla udělena. Důvodem byla skutečnost, že paní S. S. je kromě polského dlouhodobého víza držitelkou tzv. Karty Poláka, tedy dokladu, který osvědčuje její polskou národnost a může v Polsku získat povolení k pobytu za zvýhodněných podmínek. Žalovaný tedy neměl jinou zákonnou možnost než žádost žalobce o dočasnou ochranu vyhodnotit jako nepřijatelnou. 8. Žalovaný má dále za to, že závěr Nejvyššího správního soudu stran práva sekundárního pohybu držitelů povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany napříč členskými státy EU ve skutečnosti z žádného právního předpisu nevyplývá. Mimo to již v současnosti nemůže obstát. Dne 13 .6. 2025 totiž na základě jednomyslné podpory vyjádřené na Coreperu dne 11. 6. 2025 ministři vnitra na zasedání Rady ministrů vnitra jednomyslně podpořili další roční prodloužení dočasné ochrany. Oproti minulému rozhodnutí o prodloužení došlo v úvodních ustanoveních (tzv. recitálech) k několika změnám, na kterých se členské státy dohodly. Pro oblast týkající se druhotných pohybů byly odsouhlaseny dva nové recitály (tj. úvodní ustanovení). Nutno zdůraznit, že pracovním jazykem vyjednávání byla angličtina a dokument byl vyjednáván pouze v anglické verzi. První recitál míří na případy, kdy osoba, která je poživatelem dočasné ochrany (resp. povolení k pobytu za tímto účelem) v jednom členském státě, požádá o udělení dočasné ochrany v druhém členském státě. Takové žádosti by měly být zamítnuty; přitom termín „zamítnout“ má autonomní unijní význam zahrnující všechny formy negativního posouzení (viz např. azylové procedurální nařízení [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/134, čl. 3 odst. 8). Recitál zde odkazuje i na rozsudek SDEU ve věci Krasiliva (C-753/23) a konkrétně na bod 30 rozsudku. Tento recitál ani rozsudek Soudního dvora EU nepožadují žádnou asistenci orgánů členského státu směrem k poživateli dočasné ochrany, jde-li o zrušení jeho dočasné ochrany v druhém členském státě, jak to vyžaduje judikatura Nejvyššího správního soudu. 9. Žalovaný pak obšírně vyložil, že i pokud by žalovaný odhlédnul od aktuálního prováděcího rozhodnutí Rady č. 2025/1460, kterým se prodlužuje dočasná ochrana, z normativního textu směrnice 2001/55/ES skutečně právo sekundárního pohybu držitelů dočasné ochrany (tj. oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany) v rámci členských států EU neplyne. Ostatně to potvrdil opakovaně i Nejvyšší správní soud. Držitelům dočasné ochrany jsou přiznána práva definovaná v kapitole III směrnice 2001/55/ES, resp. členským státům jsou ve vztahu k těmto osobám definovány povinnosti v článcích 8–16. Z žádného z uvedených ustanovení neplyne, že by dotčeným osobám bylo též přiznáno právo sekundárního pohybu v rámci EU. III. Posouzení žaloby 10. Žaloba je včasná a přípustná [srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025]. 11. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání postupem v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s rozhodnutím o věci samé bez jednání účastníci souhlasili. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobce u žalovaného podal a kterou mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Soud neshledal potřebu dokazovat ani jinými listinami, ani důkazy označenými v podáních účastníků. Žádný z těchto dokumentů nebyl v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti žaloby relevantní. Skutkové poznatky, jež by jejich případným provedením k důkazu soud nabyl, nepotřeboval pro posouzení opodstatněnosti žalobní argumentace. Obsah žádného dokumentu nemohl nic změnit na věcném hodnocení tohoto sporu. 12. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svý