1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 91/2025- 31 - text 11 8 A 91/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně Mgr. R. A., bytem X, proti žalovanému zastoupená JUDr. Hugem Körblem, advokátem se sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1, Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o udělení státního občanství takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 18. 7. 2025, podanou prostřednictvím právního zástupce, domáhala ochrany proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s“), a to zejména z důvodu, aby se domohla posouzení ústavnosti nové právní úpravy udělování státního občanství České republiky státním občanům Ruské federace, obsažené v zákoně č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon. č. 65/2022 Sb., nebo jen „Lex Ukrajina“), která nabyla účinnosti dne 11. 2. 2025. 2. Žalobkyně podala dne 19. 8. 2024 žádost o udělení státního občanství České republiky prostřednictvím Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Tato žádost byla žalovanému doručena dne 20. 9. 2024. 3. Dne 23. 6. 2025 podala žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 4. Ministr vnitra rozhodl o žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti usnesením č. j. MV-105384-2/SO-2025 ze dne 18. 7. 2025 tak, že žádosti podle ust. § 80 odst. 6 správního řádu nevyhověl, neboť podle § 7y odst. 1 Lex Ukrajina platí, že: „Řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, kterou podá státní občan Ruské federace nebo která je podána za státního občana Ruské federace staršího 15 let, se přeruší dnem následujícím po dni, kdy je žádost doručena Ministerstvu vnitra postupem podle § 21 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky.“, a dále platí dle § 7y odst. 1 Lex Ukrajina ve spojení s přechodným ustanovením, které je obsaženo v čl. II z. č. 24/2025 Sb., že „Ustanovení § 7x a 7y zákona č. 65/2022 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí tohoto zákona, se použijí i na žádosti o udělení státního občanství České republiky podané do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud o nich nebylo rozhodnuto podle § 24 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky.“ II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že si je vědoma skutečnosti, že přerušení řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky je založeno na ustanovení § 7y a na přechodném ustanovení § 7x a § 7y zákona č. 65/2022 Sb. Uvedla, že žalovaný postupuje v souladu s platným a účinným zákonem, nicméně žalobkyně považuje ustanovení § 7y zákona č. 65/2022 Sb., respektive celou změnu právní úpravy, kterou přinesl Lex Ukrajina VII v oblasti nabývání českého státního občanství, za nesouladnou s ústavním pořádkem České republiky. 6. Žalobkyně v žalobě namítla následující rozpory právní úpravy se zákonem a ústavním pořádkem: Tvrdí, že nečinnost žalovaného nemusí být v souladu se zákonem, neboť žalovaný nerozhodl o přerušení řízení samostatným usnesením ve smyslu § 64 správního řádu. Ustanovení § 7y Lex Ukrajina totiž nestanoví, že se řízení přerušuje automaticky ze zákona, ale pouze uvádí, že se řízení přeruší, což podle žalobkyně vyžaduje formální rozhodnutí. 7. Dále žalobkyně namítla, že přerušení řízení je v rozporu se zásadou jednotného občanství v rámci rodiny a se zásadou, že požadovaná doba pro udělení českého státního občanství nesmí být delší než 10 let, což jsou principy, na nichž je zákon o státním občanství České republiky postaven. 8. Žalobkyně rovněž namítla rozpor ustanovení § 7y Lex Ukrajina, respektive celé části tohoto zákona upravující podmínky nabývání českého státního občanství, s ústavním pořádkem České republiky. Na úskalí této právní úpravy upozorňovala značná část odborné veřejnosti, a to i v rámci diskusí, které probíhaly v Poslanecké sněmovně a v Senátu. K tomu žalobkyně odkázala na článek svého právního zástupce uveřejněný na stránkách www.eupravo.cz. 9. Žalobkyně dále namítla rozpor sporných ustanovení a přechodných ustanovení s ústavně zaručeným právem na řádný proces a na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítla rovněž rozpor s principy právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, pokud má být jako občanka Ruské federace paušálně a na předem nejasnou a neomezenou dobu vyloučena z možnosti nabýt české státní občanství. 10. Žalobkyně dále namítla zásah do práva na rodinný a soukromý život, tedy porušení čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Rovněž namítla rozpor s čl. 10 odst. 1 Listiny, neboť nemožnost nabýt české státní občanství vede k ohrožení její dobré pověsti. Tvrdí, že nenabytím českého státního občanství ztrácí nebo se jí mění některé benefity vyhrazené českým státním občanům, které očekávala a na které měla legitimní očekávání. Jedná se podle ní o zásah do důstojnosti ve smyslu čl. 1 Listiny, do zaručení základních práv podle čl. 3 odst. 1 Listiny a do práv podle čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy o státním občanství. 11. Co se týče diskriminace, žalobkyně rovněž namítla rozpor s čl. 6 Evropské úmluvy o státním občanství, neboť sporná ustanovení jsou podle ní v rozporu s povinností České republiky usnadnit nabývání státního občanství určitým kategoriím cizinců. Žalobkyně tvrdí, že spadá do této kategorie, neboť v České republice žije od roku 2011, tedy déle než 10 let. 12. V další části žalobní argumentace žalobkyně napadá způsob a formu přijetí zákonné úpravy. Tvrdí, že tato úprava byla přijata ve formě tzv. přílepku, a z tohoto důvodu by měla být Ústavním soudem zrušena. Přílepkem se rozumí pozměňovací návrh, který nemá úzký vztah ani k účelu, ani k předmětu původního návrhu zákona, a jehož přijetí není podepřeno širokým konsensem v Poslanecké sněmovně. 13. Negativa přílepků se podle žalobkyně projevují i v nekvalitě nové právní úpravy, což je patrné například z nejasnosti znění ustanovení § 7x, § 7y a přechodného ustanovení. Tato nejasnost je podle ní zřejmá i z toho, že přestože se o Lex Ukrajina VII hovořilo jako o úpravě, která pouze přidává podmínku pozbytí ruského občanství pro žadatele o české občanství, a přestože autor pozměňovacího návrhu, poslanec Exner, tuto úpravu vysvětloval tak, že se jedná o dočasné opatření platné pouze po dobu trvání Lex Ukrajina, respektive do normalizace česko-ruských vztahů, jsou sporná ustanovení napsána jinak. 14. Konkrétně jsou formulována tak, že se přerušují všechna řízení až do doby, než pozbydou účinnosti ustanovení § 2 Lex Ukrajina, tedy do ukončení poskytování dočasné ochrany uprchlíkům z Ukrajiny – což fakticky znamená až do ukončení válečného konfliktu na Ukrajině. To, že zákonná úprava byla pochopena různě, je podle žalobkyně patrné ze záznamů z jednání Poslanecké sněmovny. 15. Pokud by byla ustanovení týkající se podmínek nabývání českého státního občanství projednávána samostatně, ve vztahu ke změně zákona o státním občanství, měli by zákonodárci prostor se právní úpravě věnovat důkladněji. Nevznikla by tak paradoxní situace, kdy je zřejmé, že část zákonodárců rozuměla novým podmínkám jinak, než jak byly ve skutečnosti schváleny. Část zákonodárců patrně rozuměla podmínkám tak, jak je vysvětlil jejich autor – tedy jako přidání podmínky pozbytí ruského občanství do konce války na Ukrajině – což ale neodpovídá tomu, co bylo fakticky schváleno. 16. Žalobkyně má tedy za to, že sporná ustanovení a přechodná ustanovení Lex Ukrajina byla schválena ve formě zakázaného přílepku, a že se zde projevila veškerá negativa přílepků, tak jak je pojmenovává i Ústavní soud. Je proto názoru, že jde o nepřípustný přílepek, který by měl být Ústavním soudem zrušen. 17. Dále žalobkyně namítla zpětnou účinnost zpřísnění podmínek. Má za to, že tato ustanovení jsou postavena na nepřípustné pravé retroaktivitě právní úpravy, neboť zpětně upravují podmínky pro nabývání českého státního občanství. Tento závěr podle ní nelze relativizovat námitkou, že na udělení státního občanství není právní nárok. 18. Další žalobní námitkou žalobkyně namítla kolektivní přístup, tedy paušální nastavení nových podmínek pro určitou kategorii cizinců podle státního občanství. Takový přístup označila za diskriminační a rozporný s ústavním pořádkem České republiky. 19. Dále namítla komplikovanou až nemožnou podmínku pozbytí ruského státního občanství. Tuto budoucí podmínku označila za prakticky nesplnitelnou, neboť i v případě, že ruský státní občan doloží pr