4 Ads 423/2019 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 12/2025- 46 - text 11 8 Ad 12/2005 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: Ing. V. C., narozená X, bytem X zastoupená JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Pivovarská 58/8, 682 01 Vyškov, proti žalované: Státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 03. 07. 2025, č. j.: MPSV-2025/107138-332/2 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná potvrdila rozhodnutí generálního ředitele Úřadu práce ČR ze dne 31. 3. 2025, č.j.: UPCR-2025/41969-78099807, kterým byla žalobkyně odvolána ze služebního místa představeného, konkrétně „X“, a to z důvodu jeho zrušení na základě systemizace. 2. Žalobkyně působila od roku 2004 na Kontaktním pracovišti v Prostějově Krajské pobočky Úřadu práce ČR v Olomouci, a to na různých pozicích. Od roku 2015 je ve služebním poměru na dobu neurčitou a byla jmenována na služební místo X. 3. Dne 31. 8. 2024 uplynula dle § 57 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“, případně „ZSS“), ve spojení s čl. II přechodných ustanovení zákona č. 384/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 384/2022 Sb.“) doba, na níž byla žalobkyně na výše uvedené služební místo jmenována. 4. Žalobkyně pak byla rozhodnutím prvostupňového služebního orgánu ze dne 27. 9. 2024, č. j. UPCR-2024/112371-7809980 převedena dle § 61 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě na služební místo X Odboru Kontaktního pracoviště v Prostějově Krajské pobočky Úřadu práce ČR v Olomouci, které bylo systemizací zrušeno. 5. Rozhodnutí ze dne 27. 9. 2024, č.j. UPCR-2024/112371-78099807, resp. rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/241170-332/1, kterým bylo toto rozhodnutí potvrzeno a zamítnuto odvolání žalobkyně, žalobkyně napadla žalobou, o které bylo rozhodnuto městským soudu rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 11 Ad 2/2025 – 37, tak, že žaloba byla zamítnuta. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobkyně předně namítá, že byla rozhodnutím ze dne 27. 9. 2024, č.j. UPCR-2024/112371-78099807, zařazena k výkonu práce X, které jednak nebylo pro ni vhodné s ohledem na její psychický stav, a především se jednalo o místo, které mělo být opět zrušeno. To samo o sobě je důkaz psychického nátlaku, když je žalobkyně převáděna na místo, jež bude opět zrušeno, tedy nemá žádnou jistotu výkonu služby. 7. Jak uvádí napadené rozhodnutí na straně 6, žalobkyně byla vyrozuměna písemností dne 31. 3. 2025, č.j. UPCR/2025/45990-78099807, o tom, že od 1. 4. 2025 je zařazena mimo výkon služby, protože došlo ke zrušení jejího služebního místa X. Potvrdila se tak předchozí informace, že odpor žalobkyně je marný. Z pozice moci ji Úřad práce ČR ukázal, že ji může převádět na služební místa, o kterých předem ví, že je zruší. Dne 1. 4. 2025 bylo vyhlášeno nově zřízené služebního místa X. 8. Žalobkyně byla dlouhodobě vystavena psychickému tlaku ze strany Úřadu práce ČR, a to zejména prostřednictvím opakovaných a nepředvídatelných organizačních změn, které se přímo dotýkaly její pracovní pozice a postavení. Tyto tzv. organizační „rošády“ působily na žalobkyni destabilizačně a vzbuzovaly v ní nejistotu ohledně budoucího výkonu služby. V důsledku tohoto postupu žalobkyně pociťovala intenzivní psychickou zátěž, která vedla k jejímu „nalomení“ – tedy ke stavu, kdy byla schopna svéprávně činit úkony, avšak nikoliv zcela svobodně, nýbrž pod vlivem vyvíjeného tlaku. Tento tlak se projevil tak, že žalobkyně, ač původně zamýšlela setrvat ve služebním poměru, byla přiměna se podvolit požadavkům Úřadu práce ČR a dne 14. dubna 2025 podala žádost o skončení služebního poměru. Jinými slovy, k tomuto kroku ji nevedla její svobodná vůle, nýbrž okolnosti uměle vytvořené a stupňované ze strany zaměstnavatele. 9. V dané věci tak došlo k nepřípustnému psychickému nátlaku – soustavné organizační změny nebyly objektivně nezbytné, ale působily účelově proti žalobkyni (šlo o šikanu), narušení stability služebního poměru – služební zákon klade důraz na stabilitu a předvídatelnost, což nebylo dodrženo, neúměrnému psychickému zatížení žalobkyně – postup zaměstnavatele vedl k dlouhodobé stresové situaci a k narušení psychické pohody, nedobrovolnosti úkonu – podání žádosti o skončení služebního poměru bylo sice formálně učiněno žalobkyní, materiálně však nešlo o svobodný projev vůle, nýbrž o úkon učiněný v důsledku donucení nepřímou formou (psychickým nátlakem). 10. Žalobkyně v prvním žalobní bodě tedy namítá, že se stala obětí šikany. Tvrdí, že skrze dvě pokračující organizační změny byla psychicky šikanována a donucena odejít ze služebního poměru bez jakéhokoliv plnění za poskytnuté služby. Bylo jí opakovaně nabízeno tzv. „vhodné“ služební místo, přestože generální ředitel Úřadu práce ČR již v té době věděl, že toto místo bude v krátké době zrušeno. Takový postup nelze považovat za jednání v dobré víře, ani za naplnění povinnosti zaměstnavatele nabídnout žalobkyni reálně existující a perspektivní pracovní uplatnění. Tím byl porušen princip legitimního očekávání žalobkyně, že nabídka zaměstnavatele je míněna vážně a má zajistit pokračování jejího služebního poměru. 11. Nabízet zaměstnanci místo, o němž je zaměstnavateli známo, že bude brzy zrušeno, je v rozporu se zásadou poctivosti a loajality, kterou je zaměstnavatel ve služebním poměru povinen dodržovat, ale též s povinností předcházet šikaně na pracovišti a konečně i v rozporu s veřejným pořádkem, který na služební poměry dopadá. Tento postup tak nelze hodnotit jinak než jako formu bossingu, tedy zneužití nadřízeného postavení k vytváření zcela nevhodného a nepřátelského pracovního prostředí. 12. Právní jednání (úkon) nemohl být myšlen vážně (nedostatek vážnosti pak způsobuje zdánlivost, či nicotnost právního jednání) a nelze k němu vůbec přihlížet, právní jednání bylo nepoctivé – s ohledem na svůj obsah a šlo zjevně o obcházení zákona, které nepožívá právní ochrany. Ve své podstatě zde existoval nedostatek reálnosti nabídky – nabídka místa, o němž je známo, že bude zrušeno, je pouze formální a klamavá. Ve vztahu k zaměstnanci (a konečně ke zjevnému narušení veřejného pořádku – s ohledem na veřejnoprávní charakter služebního poměru) se jednalo o: (a) uvedení v omyl zaměstnance a jeho ztrátu důvěry ve veřejnou moc (zaměstnavatele) – zaměstnanec má oprávněné očekávání, že nabídka je seriózní; její nepravdivost vyvolává znejistění a pocit znevážení a vede k nesprávným závěrům (je schopné vyvolat nesprávné závěry u zaměstnance a tím ovlivnit jeho následný postup), (c) porušení zásady poctivosti a loajality – služební poměr je postaven na oboustranné loajalitě; zde byla zásada porušena jednostranně zaměstnavatelem, (d) prvek šikany (bossingu) – systematické snižování důstojnosti zaměstnance prostřednictvím kroků, které působí ponižujícím a demoralizujícím dojmem, (e) účelovost jednání – účelem nebylo žalobkyni poskytnout stabilní pracovní místo, nýbrž ji donutit k rezignaci či oslabení její obrany proti dalším krokům zaměstnavatele. 13. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně uvádí, že jí nebyl doručen a ani jinak předložen služební předpis č. 8/2024 v čl. IV bod 1 písm. s), ač to žalobkyně žádala. Opomenutí předložení služebního předpisu č. 8/2024 v čl. IV bod 1 písm. s) považuje žalobkyně za doklad pokračujícího nestandardního jednání služebního orgánu vůči ní. Došlo tak k popření práv účastníka řízení. 14. Služební předpis č. 8/2024 v čl. IV bod 1 písm. s) dále výslovně nezrušil služební místo X, tedy nezrušil služební místo žalobkyně. 15. Za takového stavu má za to, že napadeného rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, protože MPSV se vůbec nezabývalo uplatněnými odvolacími důvody, zejména neprovedlo dokazování ke zrušení služebního místa žalobkyně. Žalobkyně tvrdí, že v jejím případě bylo postupováno odlišně než v jiných právních případech, týkajících se osob zařazených na služebních místech ředitel sekce (tzv. krajští ředitelé) a o pozice referentů. Jde tedy o případy, které se s právním případem žalobkyně shodují v podstatných znacích a žalobkyně byla v legitimním očekávání, že její právní případ bude rozhodnut obdobně jako u ostatních. 16. Z výše uvedeného je zřejmé, že ze strany představeného se jedná o zjevné zneužití práva, které představuje zakázanou libovůli veřejné moci a nemůže požívat právní ochrany. Právní jednání služebního orgánu musí být vždy v souladu jak s formálními, tak i hmotnými požadavky kladenými na úkon orgánu veřejné moci v rámci služby (o tom, že služební poměr je poměrem veřejnoprávním, není pochyb), zda sledovaly legitimní cíl a zda existovaly konkrétní okolnosti svěd