2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 2/2024- 63 - text 9 8 Ad 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému JUDr. et Mgr. Bc. P. K., Ph.D. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Šmehýlem, se sídlem V jámě 1598/4, 110 00 Praha 1 Česká advokátní komora se sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2023, č. j. K 11/2021 takto: I. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise České advokátní komory ze dne 3. března 2023, sp. zn. K 11/2021, a rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. K 11/2021, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku v částce 21 473,21 Kč k rukám Mgr. Petera Šmehýla, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Odvolací kárný senát odvolací kárné komise České advokátní komory rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 16.06.2021, č. j. K 11/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), odvolacím kárným rozhodnutím označeným č.j. K 11/2021, dne 13.03.2023, (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že odvolání žalobce zamítnul a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil a dne 16. 1. 2024 proti němu podal k Městskému soudu v Praze (dále též jen „soud“) žalobu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. První žalobní námitka, již žalobce v žalobě vznesl, bylo tvrzení, že prvostupňové rozhodnutí ze 16. 6. 2021 je v rozporu s vyhlášeným rozhodnutím z téhož dne, jak vyplývá z protokolu o jednání kárného senátu konaném na pobočce ČAK v Brně dne 16. 6. 2021 od 12:15 hodin, který byl žalobci zaslán prostřednictvím datové zprávy. 4. Žalobce dle svého vyjádření upozornil žalovanou na skutečnost, že výrok prvostupňového rozhodnutí v rámci vyhlášeného rozhodnutí dne 16. 6. 2021 se závažným způsobem odlišuje od písemného vyhotovení rozhodnutí z téhož dne, nicméně žalovaný na tuto skutečnost odpovídajícím způsobem nereagoval. V této souvislosti dle jeho přesvědčení nelze akceptovat nejen doplňování výroku, jak jej bagatelizuje žalovaný v části bodu 17 napadeného rozhodnutí, ale zejména skutečnost, že předmětem výroku je zcela jiné provinění. Žalovaný vůbec nevysvětlil, jak je možné, že v rámci písemného odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že žalobce porušil povinnost v řízení nenavrhovat důkazy, o nichž ví, že jsou nepravdivé nebo klamavé, když takové jednání (ani jednání s tímto zaměnitelné) nebylo – ve vztahu k žalobci – předmětem řízení. 5. Ve druhé žalobní námitce žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť skutek, který je předmětem kárné žaloby, není kárným proviněním, kdy napadené rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného a interpretovaného skutkového stavu, přičemž žalovaný na jedné straně neprovedl ani žalobcem navržené důkazy, přičemž nijak neodůvodnil absenci jejich provedení, a současně v rámci žalovaným předestřené interpretace došlo k záměrnému pominutí povahy jednání žalobce, souvislosti jednání žalobce ve vazbě na jeho povinnosti dle právních předpisů a jeho interpretace jednání žalobce je v přímém rozporu s vlastní rozhodovací činností. 6. Následně žalobce popsal situaci, jež vedla k napadeným rozhodnutím žalovaného, pročež důkladně vyložil, proč měl pochybnosti o autenticitě zpráv JUDr. A. Též uvedl, že s obdobnou situací se setkal v řízení vedeného Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. 11 C 34/2018, přičemž v důsledku tohoto řízení se žalobce rozhodl ke krokům, jež posléze podnikl (tj. snaha vyvarovat se situace, že dlužník žalobcova klienta jako žalovaný bude v řízení tvrdit, že výzvou k plnění došlo pouze k zesplatnění dluhu, a nikoliv k výzvě plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. s tím, že poté co by mu tato výzva byla doručena by ve stanovené lhůtě dluh uhradil). 7. Následně žalobce též citoval odborný komentář k ustanovení § 29 zákona o advokacii a § 2 správního řádu. 8. Dále žalobce uvedl, že v důsledku situace, kdy je poměrně časté zneužívání údajů advokátů (což dokládá poukázáním na několik těchto případů), je opatrnost zcela na místě. Opačný přístup by mohl poškodit jeho klienta. V této souvislosti citoval několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. sp. zn. 25 Cdo 121/20210 ze dne 14. 7. 2011. 9. Žalobce je toho názoru, že je zcela evidentní, že jednání společnosti PAMSTAV s. r. o. (tj. dlužníka jeho klienta) plně odpovídá obavám, který žalobce predikoval, a jejichž naplnění se svým jednáním chtěl vyhnout za účelem ochrany práv a zájmů klienta. Přitom právě podle stavovských předpisů žalovaného by k takovémuto následku nemělo vůbec docházet, a žalobce by v zásadě neměl mít důvod postupovat nadmíru obezřetně při jednání s advokátem, pokud by tento vystupoval profesionálně, věrohodně a plnil další povinnosti na úseku příslušnosti k stavu. Je zřejmé, že jednání společnosti PAMSTAV bylo vedeno úmyslem poškodit klienta na jeho právech s následným tvrzením, že výzva k plnění nebyla společnosti PAMSTAV doručena. Stěžovatel ve své iniciální stížnosti tvrdí a žalobce viní z porušení povinnosti kolegiality, které se měl dopustit tím, že odeslal výzvu dle § 142a o. s. ř. společnosti PAMSTAV a nikoliv jemu, jako zástupci této společnosti. 10. Žalobce je dále přesvědčen, že žalovaný se námitkou žalobce stran rozdílného posuzování totožných věcí vůbec nezabýval, a tuto pominul jako by jí nebylo. Žalobce je přesvědčen, že rozdílnost rozhodování je dána tím, že sám vede či vedl řadu sporů s členy představenstva žalovaného a kontrolní rady, a to jak na úrovni tržní soutěže, tak na úrovni zastupování zájmů klientů, přičemž důsledek rozdílného rozhodování ve věci žalobce se žalobci jeví jako zneužití oprávnění žalovaného za účelem jeho poškození. 11. Pohled žalovaného vychází dle žalobce z presumpce, že nikdo nemůže být podveden ani uveden v omyl, neboť mu musí být stav věcí zřejmý od prvého okamžiku. Žalobce, v přesném opaku oproti obviněním vzneseným kárným žalobcem, vycházel z přesvědčení založeném na dobré víře v řádné plnění povinností advokáta ve vztahu ke stavu, a považoval kolegu JUDr. A. původně za zástupce společnosti PAMSTAV; tato skutečnost podle něj jednoznačně vyplývá z komunikace, kterou strany mezi sebou vedli. V momentě, kdy v důsledku určitých, výše popsaných skutečností, získal důvodnou pochybnost o tom, že by mohl být podveden, a to ještě s ohledem na již zahájený spor, učinil dle svého názoru veškeré kroky, které považoval za potřebné a vhodné k ochraně práv a zájmů svého klienta. 12. Následně žalobce ocitoval několik judikátů Nejvyššího soudu, dotýkajících se náležitostí písemných forem právního úkonu, přičemž zdůraznil důležitost toho, aby mohl nade vší pochybnost identifikovat osobu, s níž jedná. 13. Žalobce je toho názoru, že skutek, který je mu žalovaným kladen za vinu, nepředstavuje porušení povinnosti advokátem, ale naopak představuje důslednou ochranu práv a zájmů klienta. Proto tento skutek není a ani nemůže být porušením povinnosti stanovené advokátovi předpisem nebo zákonem, natož aby se jednalo o závažné či opakované porušení, když pouze závažné nebo opakované porušení může být kvalifikované jako kárné provinění. Vzhledem ke shora uvedenému se nejedná o kárné provinění a žalobce považuje kárnou žalobu za nedůvodnou. 14. Současně považuje za zcela absurdní, aby za situace, kdy v řízení navrhne provedení důkazů k prokázání skutkového stavu, o němž jsou důvodné pochybnosti, žalovaný na tento návrh žalobce žádným způsobem nereaguje a zcela nedůvodně setrvává na svých závěrech, pro které nejsou v řízení důkazy, přičemž jeho rozhodnutí je zcela v rozporu s rozhodovací praxí, aniž by vysvětlil důvodnost rozdílného rozhodování ve skutkově stejných právních věcech. 15. Ostatně, třetí žalobní námitka směřuje právě proti tomu, že případ žalobce se zcela vymyká dosavadní rozhodovací praxi žalovaného, neb v řízení vedeném žalovaným ke stížnosti žalobce pod sp. zn. S-190/2021, kdy byl žalobce úmyslně obcházen jako právní zástupce klienta, ten tuto stížnost odmítl s odůvodněním, že při „…volbě tohoto postupu zohlednili zejména zájem klienta na řádném doručení výzvy k plnění protistraně. Jsou přesvědčeni, že tento postup odpovídal konkrétním skutkovým okolnostem, neboť doručování pouze Vám za situace, kdy nevěděli, zda protistranu skutečně zastupujete, by bylo v rozporu se zájmy klienta.“ 16. Žalobce dále uvádí, že v této záležitosti mu bylo dokonce nepokrytě vyhrožováno, přičemž citoval rozsudek Nejvyššího soudu 3 Tdo 465/2010 ze dne 9. 6. 2010. 17. Pokud jde o čtvrtou žalobní námitku, žalobce uvádí, že v prvostupňovém rozhodnutí zcela absentuje odůvodnění několika bodů výroku, k nimž nebylo vedeno žádné dokazování. Opětovně poukázal na obdobný případ, kdy v jeho jiné záležitosti žalovaný rozhodoval zcela jinak. 18. V páté žalobní námitce žalob