8 Af 17/2027 – Městský soud v Praze

8 Af 17/2027- 42 - text 8 8 Af 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: ACTIVA spol. s r.o., IČ: 48111198, sídlem Veselská 686, 199 00 Praha 9 – Letňany, zastoupena JUDr. Janem Špačkem, advokátem se sídlem Radlická 663/28, 150 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. MPO 68835/2024, č. j. MPO 76756/24/31300/31000, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2024, č. j. MPO 76756/24/31300/31000, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 870 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci k rukám JUDr. Jana Špačka, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. MPO 68835/2024, č. j. MPO 76756/24/31300/31000 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Puncovního úřadu ze dne 14. 6. 2024, sp. zn. R-213/2024-Ne-9 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým Puncovní úřad shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle zákona č. 539/1992 Sb., zákon o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (dále jen „puncovní zákon“). 2. Žalobkyně se spáchání přestupku dopustila tím, že prodala osm luxusních psacích per značky Parker obsahujících drahé kovy, které nebyly úředně označeny. Nabízením úředně neoznačeného zboží k prodeji došlo k porušení § 38 odst. 1 puncovního zákona a naplnění skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) puncovního zákona, za což byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 12 000 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 4. V první žalobní námitce žalobkyně setrvale tvrdí, že psací pera se zlatým hrotem nelze považovat za „zboží“ podle § 3 odst. 1 písm. a) puncovního zákona, a tudíž nemohou být předmětem přestupku podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Klíčovou otázkou je, zda posuzované výrobky naplňují zákonnou definici zboží. Podle žalobkyně žalovaný nesprávně rozšířil výklad pojmu „zlatnické a stříbrnické výrobky“, když za rozhodující kritérium považoval, zda zlaté či stříbrné části plní pouze estetickou funkci. Takový výklad však nemá oporu v zákoně a zákonodárce jej výslovně nezakotvil. 5. Dále žalobkyně namítá, že žalovaný opomíjí širší znění § 3 odst. 1 písm. a), které zahrnuje i „výrobky ze slitin“. Podle jejího výkladu musí slitina tvořit podstatnou část výrobku, nikoli jen jeho doplňkový prvek. Psací pera tuto podmínku nesplňují, neboť drahé kovy tvoří pouze menší komponenty. Na podporu svého výkladu žalobkyně uvádí analogii s jinými výrobky (např. kovová skříň s dřevěnými madly není výrobkem ze dřeva) a odkazuje na historickou právní úpravu, podle níž zlaté hroty k perům puncovní kontrole nepodléhaly. Žalobkyně má za to, že žalovaný překročil meze zákonného výkladu a nesprávně aplikoval puncovní zákon na její situaci. 6. V druhé žalobní námitce žalobkyně namítá, že psací pera se zlatým hrotem nelze považovat za zboží i podle § 3 odst. 2 písm. d) puncovního zákona, neboť zlato zde neplní estetickou, nýbrž funkční roli. Podle jejího názoru je zlatý hrot významným technickým prvkem, jehož vlastnosti nelze redukovat na pouhou dekorativní funkci. Argumentace Puncovního úřadu, že zlato lze nahradit jinými kovy s obdobnými vlastnostmi, a proto má jen estetický význam, je podle žalobkyně nelogická. Možnost náhrady totiž nevylučuje, že zlato má žádoucí fyzikální vlastnosti, které jej činí vhodným pro dané použití. Navíc může být ekonomicky výhodnější než některé alternativní slitiny. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že žalovaný se k této části odvolací argumentace nijak konkrétně nevyjádřil. 7. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně zpochybňuje skutkové zjištění Puncovního úřadu, podle něhož hmotnost zlatých hrotů a stříbrných částí psacích per překračuje limit stanovený prováděcím předpisem. Podle jejího názoru nebylo toto tvrzení dostatečně doloženo, neboť Puncovní úřad se odvolává na „odborné vyjádření Ing. S.“, aniž by specifikoval jeho obsah, kvalifikaci či odbornou způsobilost. Žalovaný k této námitce uvedl pouze to, že žalobkyně měla možnost se s vyjádřením seznámit a případně předložit vlastní znalecký posudek. Podle žalobkyně však nelze bez dalšího presumovat správnost dokumentu, který nebyl řádně identifikován ani odůvodněn, a jehož validita byla v řízení výslovně zpochybněna. Žalobkyně má za to, že žalovaný rezignoval na přezkum klíčového podkladu správního rozhodnutí. 8. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně namítá, že postup Puncovního úřadu, potvrzený napadeným rozhodnutím, představuje odklon od dosavadní správní praxe, aniž by k tomu existovaly závažné důvody či změna právní úpravy. Odkaz žalovaného na jediné rozhodnutí z roku 2020 nepovažuje za důkaz ustálené praxe, zejména s ohledem na to, že puncovní zákon je účinný od roku 1992. Žalovaný dále argumentuje stanovisky zahraničních puncovních orgánů, podle nichž mají být psací potřeby považovány za zboží podléhající puncovní kontrole. Podle žalobkyně však tato sdělení nebyla součástí správního spisu, nebyla jí zpřístupněna a nebyla ani řádně doložena v rozhodnutí Puncovního úřadu. Žalobkyně naopak uvádí, že oslovila své obchodní partnery a výrobce psacích per v rámci EU, přičemž nikdo z nich nepotvrdil, že by obdobné výrobky v jiných členských státech puncovní kontrole podléhaly. Ačkoli si je vědoma, že zahraniční praxe není pramenem práva, považuje za žádoucí, aby k ní správní orgány při výkladu neurčitých pojmů přihlížely. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. 10. K první žalobní námitce žalovaný uvádí, že žalobkyně nesprávně interpretuje skutkový stav, neboť předmětná pera obsahují nejen zlaté hroty, ale i stříbrné části, které plní převážně estetickou funkci. Podle žalovaného je rozhodující, že puncovní zákon výslovně připouští kombinaci drahých kovů s jinými materiály, a není tedy nutné, aby slitina tvořila hlavní složku výrobku. Dále žalovaný poukazuje na to, že i jiné běžné předměty, jako jsou stříbrné jídelní nože s ocelovou čepelí či ozdobné prvky na taškách, podléhají puncovní kontrole, přestože drahý kov netvoří jejich funkční základ. Kritérium estetičnosti, které žalobkyně zpochybňuje, je podle žalovaného v praxi běžně užíváno a odpovídá výkladu § 3 odst. 2 písm. d) puncovního zákona, jenž z působnosti zákona výslovně vylučuje předměty určené k technickým či vědeckým účelům. Z uvedeného žalovaný dovozuje, že zbožím ve smyslu puncovního zákona mohou být i výrobky, u nichž drahý kov netvoří hlavní konstrukční složku, pokud plní jinou než technickou funkci, zejména funkci estetickou. Žalovaný uzavírá, že zlaté hroty per plní převážně estetickou funkci, a proto je třeba tato pera považovat za klenotnické výrobky podléhající puncovní kontrole. Tento závěr podporuje i způsob, jakým žalobkyně sama tato pera prezentuje, tedy jako luxusní a investiční předměty. Pro úplnost žalovaný dodává, že puncovní značení lze provést laserem nebo nahradit osvědčením podle § 20 odst. 3 puncovního zákona, aby nedošlo k poškození výrobku. 11. K druhé žalobní námitce žalovaný uvádí, že účelem právní úpravy je ochrana spotřebitele a trhu, neboť spotřebitel není schopen na první pohled rozlišit drahý kov od obecného. Proto je zboží z drahých kovů podrobeno puncovní kontrole. Dále uvádí, že luxusní psací pero nelze považovat za předmět určený primárně k technickým či vědeckým účelům, ačkoliv takové využití nelze zcela vyloučit. Obdobně lze technicky využít i jiné předměty běžně podléhající puncovní kontrole, jako jsou zlaté hodinky či stříbrné nádobí. 12. K třetí žalobní námitce žalovaný uvádí, že toto vyjádření považuje za řádně provedený důkaz listinou podle § 53 správního řádu. Odkazuje rovněž na poznámku b) k položce I. sazebníku puncovních poplatků podle vyhlášky č. 53/1993 Sb., podle níž se v případě kombinace slitiny s jiným materiálem stanoví výše poplatku na základě kvalifikovaného odhadu hmotnosti drahého kovu provedeného Puncovním úřadem. Dále žalovaný připomíná, že žalobkyni byla dána možnost se s obsahem vyjádření seznámit, vyjádřit se k němu a případně jej zpochybnit vlastním odborným posudkem. Postup správního orgánu tak odpovídal požadavkům § 53 odst. 6 správního řádu i judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle níž nemusí být každé formální pochybení při provádění důkazu listinou důvodem ke zrušení rozhodnutí, pokud měl účastník možnost se s důkazem seznámit a vyjádřit se k němu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2017, č. j. 7 As 168/2017-35, dále rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 As 29/2011-51). 13. K čtvrté žalobní námitce žalovaný uvádí, že žalobkyně byla za obdobné jednání již v minulosti sankcionována, stejně jako další subjekt