2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

8 Af 8/2024- 61 - text 16 8 Af 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému AT Solar s.r.o., se sídlem Praha 5 - Jinonice, Klikatá 18, zastoupené JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem Dubská 390/4, Teplice Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2024, , č.j. 8495/24/5200-11434-707700, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 3. 2024, č. j. 8495/24/5200-11434-707700, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, č. j. 9121386/21/2005-52524-109098 ze dne 9. 12. 2021, a toto prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že v průběhu daňového řízení došlo k závažným procesním pochybením, která činí celý postup správce daně nepřezkoumatelným. Klíčovým problémem je zahájení daňové kontroly bez řádného oznámení – kontrola byla zahájena pouze na základě telefonických hovorů, bez formálního písemného oznámení, které by specifikovalo požadované dokumenty, a dále nedodržení zákonného postupu dle § 87 daňového řádu – správce daně měl podle žalobkyně využít možnost korespondenčního zahájení kontroly, zejména pokud požadoval pouze doložení dokumentace. 3. Dále žalobkyně tvrdí, že byla zkrácena na svých právech, protože byla zbavena svého zákonného správce daně – místo místně příslušného Finančního úřadu pro Prahu 5 byla kontrola provedena Finančním úřadem v Jindřichově Hradci, který podle žalobkyně neměl žádný legitimní důvod k vedení kontroly. Přitom jí nebyla dána možnost soudního přezkumu změny příslušnosti – změna nebyla provedena rozhodnutím nadřízeného správce daně, jak vyžaduje § 18 daňového řádu, čímž došlo k zásahu do jejích práv bez možnosti obrany. Došlo tak ke zneužití § 10 odst. 4 zákona o Finanční správě, protože Finanční úřad v Jindřichově Hradci nebyl místně příslušný – žalobkyně nemá žádnou podnikatelskou činnost ani obchodní vazby v oblasti působnosti tohoto finančního úřadu, a neexistoval legitimní důvod pro změnu příslušnosti – nebyla doložena žádná mimořádná okolnost, která by ospravedlňovala delegaci příslušnosti mimo zákonný rámec. Změna příslušnosti nebyla řádně zdůvodněna – žalobkyně poukazuje na judikaturu (např. Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Afs 13/2007), která vyžaduje, aby delegace byla krajním a řádně zdůvodněným řešením. 4. Žalobkyně dále namítala nezákonnost daňová kontrola byla nezákonná – jelikož ji provedl nepříslušný správce daně bez zákonného zmocnění, tudíž zjištění z této kontroly jsou nepoužitelná – výsledky kontroly nelze použít jako podklad pro dodatečný výměr daně, protože byly získány v rozporu se zákonem a má to za následek neplatnost celého kontrolního řízení. 5. V dalším žalobním bodu žalobkyně namítala porušení § 102 odst. 1 písm. b) daňového řádu – formální vady oznámení o kontrole, s tím, že oznámení o zahájení daňové kontroly nemělo samostatné číslo jednací, jak vyžaduje zákon. Místo toho bylo opatřeno stejným číslem jako protokol o jednání, což je v rozporu s § 102 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Tento nedostatek je závažnou procesní vadou (odporuje Metodickému pokynu Generálního finančního ředitelství k daňové kontrole), která činí zahájení daňové kontroly nezákonným. Daňová kontrola byla od počátku vedena nezákonně a její výsledky jsou nepoužitelné pro dodatečné doměření daně. 6. Dále žalobkyně vytýkala porušení § 145 odst. 2 daňového řádu – absence výzvy k dodatečnému tvrzení. Správce daně totiž měl k dispozici dostatek informací, které umožňovaly důvodně předpokládat doměření daně, a měl proto nejprve vyzvat žalobkyni k podání dodatečného daňového tvrzení. Podle § 145 odst. 2 daňového řádu je správce daně povinen takovou výzvu vydat, pokud má indicie o nesprávnosti daňového tvrzení, a zahájit kontrolu až v případě, že výzva nebude splněna. 7. V daném případě však správce daně zahájil kontrolu bez předchozí výzvy, čímž porušil zákon. Judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky č. j. 9 Afs 46/2016–33, 7 Afs 229/2018–29, 1 Afs 183/2014–65) potvrzuje, že postačuje vyšší míra pravděpodobnosti doměření daně, nikoliv jistota, aby byla výzva podle § 145 odst. 2 zákonná a nutná. 8. Výzva je považována za rozhodnutí, které musí být řádně odůvodněno a nelze ji obcházet formálním zahájením kontroly. Zahájení daňové kontroly tak bez výzvy bylo nezákonné, a proto jsou výsledky kontroly i následné rozhodnutí o doměření daně nezákonné. 9. Nepřípustný postup žalovaného v rámci odvolacího řízení 10. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný svévolně spojil více řízení do jednoho, aniž by k tomu vydal řádné procesní rozhodnutí (např. usnesení o spojení řízení), čímž porušil zásady správního řízení. Takto postupoval nepředvídatelně a nezákonně, protože daňový řád takový postup výslovně neupravuje a žalovaný nepostupoval ani podle analogie správního řádu (§ 140 odst. 1). 11. Zaslal výzvu k vyjádření se ke zjištěním v rámci odvolacího řízení, která se vztahovala k více zdaňovacím obdobím, bez řádného procesního rámce. Tento postup je procesně vadný a nezákonný, což má vliv na zákonnost celého odvolacího řízení. 12. Další žalobní bod se týkal nepřiměřené lhůty pro vyjádření v odvolacím řízení, neboť žalobkyni byla stanovena nepřiměřeně krátká lhůta 15 dnů pro vyjádření k rozsáhlým zjištěním, ačkoliv žalovaný měl na rozhodnutí více než rok. Požádala o prodloužení lhůty o 30 dnů, ale žalovaný jí vyhověl pouze o 2 dny, což považuje za arogantní a vrchnostenský přístup. 13. Takto krátká lhůta znemožnila žalobkyni efektivně uplatnit svá práva, zejména s ohledem na složitost věci a množství důkazního materiálu. Tímto došlo k porušení práva na spravedlivý proces a zkrácení práv žalobkyně. 14. Další procesní vadou bylo neprovedení navržených důkazů. Žalobkyně navrhla výslechy šesti svědků, kteří mohli prokázat účelnost emise dluhopisů a reálnost investičních záměrů. Navrhla také znalecký posudek, který měl posoudit ekonomickou a daňovou účelnost transakcí. 15. Žalovaný neprovedl žádný z těchto důkazů a pouze paušálně odkázal na vlastní odbornost, což žalobkyně považuje za nepřijatelné a nedostatečné. Tím byla žalobkyni odňata možnost vyvrátit závěry správce daně, čímž došlo k porušení zásady rovnosti zbraní a spravedlivého procesu. 16. Napadené rozhodnutí je podle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť nevypořádává jednotlivé námitky žalobkyně, zejména ty, které se týkají procesních pochybení v předcházejícím řízení. Neobsahuje také dostatečné odůvodnění, a to jak ve vztahu ke skutkovým okolnostem, tak k právní argumentaci, ignoruje navržené důkazy, aniž by se s nimi vypořádalo věcně a konkrétně. 17. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky č. j. 5 Afs 342/2017-40, 2 Ads 58/2003-75, 1 Afs 92/2012-45) je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože není zřejmé, na základě jakých důkazů a úvah bylo rozhodnuto, chybí jasné právní závěry vyplývající ze skutkových okolností a není možné zjistit důvody, pro které bylo rozhodnutí vydáno, což znemožňuje soudní přezkum. 18. Dále správní orgán nepostupoval v souladu se zásadami správního řízení, zejména s povinností zjistit skutečný stav věci (§ 50 odst. 3 správního řádu). Nepřijal odpovědnost za opatření důkazů, přestože měl povinnost zjišťovat okolnosti svědčící jak ve prospěch, tak v neprospěch daňového subjektu. Odmítl provést navržené důkazy, včetně výslechů svědků a znaleckého posudku, a místo toho se spoléhal na vlastní odborný aparát, což žalobkyně považuje za nedostatečné. 19. Podle judikatury (např. rozsudky NSS č. j. 1 As 20/2013-64, 2 As 78/2010-49, 7 As 104/2010-88) je správní orgán povinen aktivně zjišťovat skutkový stav, a to i bez návrhu účastníka řízení. 20. Tuto část žalobní argumentace žalobkyně uzavřela s tím, že nedostatečné odůvodnění rozhodnutí, ignorování důkazních návrhů a porušení zásad správního řízení vedly k zásadnímu zásahu do jejího práva na spravedlivý proces. Tento zásah je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (např. nález sp. zn. I. ÚS 1534/08) i Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudky ve věci Van de Hurk a Ruiz Torija), které vyžadují, aby rozhodnutí byla srozumitelná, přesvědčivá a řádně odůvodněná. 21. Pokud jde o vady skutkové a právní, žalobkyně namítala, že správce daně nesprávně hodnotil účel emise dluhopisů, když tvrdil, že k žádné investiční činnosti nedošlo a že emise nepřinesla nové prostředky (kromě 4,58 mil. Kč). 22. Účelem emise bylo získání prostředků na plánované investice, které byly sice nerealizované, ale to nezpochybňuje legitimitu záměru. Nerealizace investic byla podnikatelsk