22 As 34/2025 — Nejvyšší správní soud

9 A 109/2024- 84 - text  14 9 A 109/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: Vodovody a kanalizace Břeclav a. s. se sídlem Čechova 1300/23, Břeclav zastoupen Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 5. 11. 2024, č. j. MZP/2024/290/1626 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra životního prostředí (žalovaný), kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, odboru zvláštní územní ochrany přírody a krajiny (ministerstvo) ze dne 31. 5. 2024, č. j. MZP/2024/620/2294, jímž ministerstvo podle § 40 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“) z části vyhovělo námitce žalobce podané dle § 40 odst. 4 ZOPK proti v Záměru na vyhlášení CHKO Soutok (Záměr) navrhované bližší ochranné podmínce „zasahovat do přirozeně retenční schopnosti u dolní nivy řekl Moravy a Dyje a jejich přítoků, zejména provádět zemní práce, změny terénu nebo těžební, jím podobné a s nimi související práce, pokud mohou způsobit změnu vodního režimu a jsou prováděny mimo zastavěné území obce, s výjimkou terénních úprav prováděných na základě povolení nebo jiného úkonu podle stavebního zákona“ (výrok I. prvostupňového rozhodnutí), a nevyhovělo v části jeho námitky směřující proti zařazení pozemků s vodními zdroji Zaječí, Lednice a Břeclav-Kančí Hora a přímo navazující infrastrukturou do CHKO Soutok (výrok II. prvostupňového rozhodnutí), a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Podle odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalobce reagoval na ministerstvem dle § 40 odst. 3 ZOPK oznámenou veřejnou vyhlášku o předložení Záměru s informací o tom, kde je možno seznámit se s jeho úplným zněním, kdo je oprávněn podat námitky a v jaké lhůtě. Dotčené obce záměr zveřejnily dle § 40 odst. 3 ZOPK na svých úředních deskách. Dnem podání včasné námitky žalobce bylo dle § 44 odst. 1 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád) zahájeno správní řízení o jejím vypořádání. Dotčené obce se jako účastníci správního řízení nevyjádřili. Ministerstvo následně požádalo Agenturu Ochrany přírody a krajiny ČR (Agentura) o vypracování odborného stanoviska k námitce zejména s ohledem na odůvodnění nezbytnosti zařazení daných lokalit do CHKO Soutok. Po vyjádření Agentury ve znění doplnění (reakce na dotaz žalobce) proběhlo společné ústní jednání po němž byli účastníci řízení vyzváni dle § 36 odst. 3 správního řádu k vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Přílohou této výzvy bylo mj. úplné odborné stanovisko Agentury. Žalobce se k podkladovým materiálem před vydáním prvostupňového rozhodnutí vyjádřil obdobně jako v pozdějších námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí ministerstva, rozkladu (k jeho rozkladovým námitkám se připojily obce Přítluky a Zaječí) a žalobě. 3. Podle obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný reagoval na jednotlivá rozkladová tvrzení žalobce. K námitce dostatečnosti stávající ochrany poukázal na Analýzu stavu ekosystémů koncipované v Záměru, dle které došlo od doby vyhlášení EVL Niva Dyje a EVL Soutok – Podluží ke zhoršení stavu některých přírodních biotopů. Dosavadní základní ochrana tedy není dostatečně účinná a je zajišťována pouze nástroji obecné povahy. Ke střetu veřejných zájmů na dodávce pitné vody a ochraně přírody a krajiny a možnosti smluvní ochrany dle § 39 ZOPK odkázal na test proporcionality zahrnutý v bodě b) na straně 17 Záměru, a kde se rovněž uvádí, že smluvní ochrana není uskutečnitelná, je teoreticky možnou alternativou k ostatním způsobům ochrany, avšak vzhledem k majetkovým poměrům navrhovaného území a přírodním specifikům ji nelze realizovat. Žalovaný též zmínil Metodický pokyn ministerstva k § 39 ZOPK (Metodický pokyn), pojednal o tomto institutu a důvodech, pro které ve shodě s ministerstvem shledal smluvní ochranu za neuskutečnitelnou. Žalovaný reagoval i na rozkladové námitky žalobce stran Analýzy, omezení vlastnického práva a nutnost povolení výjimky dle § 43 ZOPK s akcentem na narůstající spotřebu vody, a tedy nutnost rozšiřovat stávající infrastrukturu, jak je předpokládáno výstavbou výtlačného vodovodního řadu z ÚV Břeclav Kančí obora až po vodojem Velké Pavlovice. Žalovaný se vyjádřil také k námitce nevyhlášení CHKO Soutok do 6 let od přijetí lokality EVL Soutok – Podluží do Evropského seznamu evropsky významných lokalit, jak to stanoví zákon v § 45c odst. 5 ZOPK. Žalovaný všechny rozkladové námitky žalobce odmítl a prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu potvrdil. Žaloba 4. Žalobce v žalobě (ze dne 18. 12. 2024, ve znění doplnění ze dne 6. 1. 2025) tvrdil, že je rozhodnutí ministerstva a žalobou napadené rozhodnutí žalovaného nezákonné pro nesprávnost, neúplnost vypořádání jeho rozkladových námitek a absenci přesvědčivého odůvodnění. 5. Žalobní tvrzení lze shrnout do několika okruhů, kdy v prvním žalobním okruhu žalobce namítal nedostatečné vypořádání námitky, že je stávající režim ochrany zcela dostačující a není třeba vyhlašovat nově celoplošnou ochranu prostřednictvím CHKO Soutok. Dle žalobce žalovaný v rozporu s eurokonformním výkladem Směrnice o stanovištích nedostatečně posoudil socioekonomický dopad vyhlášení CHKO Soutok a jeho potenci pozitivně přispět k ochraně předmětného území oproti dosavadně platné a účinné ochraně prostřednictvím obou EVL a vyhlášených maloplošných zvláštně chráněných území. Území EVL Soutok a Niva Dyje není chráněno pouze základní ochranou, ale je zajišťováno i takzvaným Naturovým hodnocením zamýšlených záměrů nebo koncepcí na území EVL. 6. Ve druhém okruhu žalobních námitek žalobce tvrdil nezohlednění jeho podnikatelské činnosti v oboru zásobování obyvatel a společnosti pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod. K tomu označil jednotlivá vodohospodářská zařízení, vodojemů a skupinových vodovodů, čistíren odpadních vod a vodovodních a kanalizačních sítích. Namítal, že zajišťuje pitnou vodu pro 106 331 obyvatel okresu, odkanalizování pro 64 809 obyvatel a zaměstnává zhruba 236 zaměstnanců. Dále specifikoval výši své fakturace za dodávku pitné vody za rok 2023, celkové tržby a výnosy, které využívá k renovacím, rekonstrukcím či výstavbě nových objektů nebo vodárenských zařízení. Uvedl nemovitosti a stavby, které vlastní nebo provozuje, včetně vodních zdrojů Zaječí, Lednice a Břeclav – Kančí Hora, vymezil vodárenské objekty a zařízení, které vlastní nebo užívá na území zahrnutého do návrhu CHKO Soutok. Žalobce tak považoval za prokázané, že je vlastníkem významné technické infrastruktury se souvisejícími vodárenskými zařízeními a objekty, na jejichž udržování, renovaci, rekonstrukci a inovaci panuje veřejný zájem, jenž nemůže být automaticky převažován pouhým konstatováním o významu veřejného zájmu na ochraně životního prostředí. Poukázal na to, že je veřejný zájem na výstavbě a provozu vodovodů nebo kanalizací zakotven přímo v § 1 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (VodKan). Z podstaty a povahy jeho podnikatelské činnosti budou ve veřejném zájmu nezbytné realizace stavebních záměrů. Částečné vyhovění jeho námitce ministerstvem, kdy došlo k vložení výjimky do § 5 odst. 1 písm. a) návrhu na řízení vlády o CHKO Soutok, není dostačující. Tato výjimka se totiž vztahuje pouze na terénní úpravy a úkony související s údržbou, provozem a opravami vodárenských zařízení zajišťujících výrobu pitné vody, nikoli na jejich obnovu a rozvoj ve smyslu VodKan. Stěžejní činnosti žalobce tak mohou být zásadním způsobem paralyzovány či zcela znemožněny. Bez předchozího souhlasu Agentury při tom nebude v zásadě možné zajistit obnovu vodohospodářského majetku a hrozí, že tento ztratí na hodnotě, nebude moci dojít ani k žádnému jeho rozvoji. Plánované budoucí rozšíření vodárenské infrastruktury je zahrnuto ve strategických dokumentech Jihomoravského kraje, kde se počítá z propojování vodárenských soustav. Realizace takto významného projektu by vyhlášením CHKO Soutok mohla být potenciálně zcela znemožněna. A to i s ohledem na skutečnost, že nelze předjímat udělení souhlasu dle § 44 ZOPK, ani výsledek řízení o udělení výjimky podle § 43 téhož zákona, neboť na ni není právní nárok. Žalovaný Záměrem realizuje pouze politické vize aktuální politické reprezentace vlády, které však neodrážejí skutečné potřeby vymezeného území, jeho realitu a představuje pouze administrativní zátěž dotčených vlastníků nemovitostí, měst a obcí, jakož i fyzických, podnikajících či právnických osob realizujících zde hospodářskou činnost. Žalobce poukázal na socioekonomickou analýzu, d