7 Afs 79/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 124/2023- 68 - text  6 9 A 124/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní třída 16, Praha 1, 110 00 o žalobě proti rozhodnutím žalované: 1. ze dne 26. 7. 2023 č. j. 10.01-000563/22-005, 2. ze dne 26. 7. 2023 č. j. 10.01.000565/22-005, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemná právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení dvou rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2023 označených v záhlaví tohoto rozsudku, jimiž žalovaná podle ustanovení § 45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o advokacii) rozhodla v obou případech o žádostech žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle ustanovení § 18c zákona o advokacii usneseními ze dne 26. 7. 2023 tak, že řízení o každé z těchto dvou žádostí zastavila podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu z důvodu, že žádosti se staly zjevně bezpředmětnými. 2. Žalovaná rozhodovala o žádostech žalobkyně poté, kdy její původní rozhodnutí o předmětných žádostech žalobkyně, která byla vydána již dne 1. 12. 2022 a jimiž nebyl žalobkyni určen advokát k poskytnutí bezplatné právní služby, byla zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2023, č.j. 17A 110/2022-99. 3. Prvním napadeným usnesením ze dne 26. 7. 2023 č. j. 10.01-000563/22-005 (dále jen „usnesení 563“) žalovaná rozhodla o žádosti žalobkyně ze dne 15. 10. 2022, která byla České advokátní komoře doručena 17. 10. 2022, kdy touto žádostí žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2022, č. j. 3 As 159/2022-34. 4. V odůvodnění „usnesení 563“ žalovaná uvedla, že o žádosti ze dne 15. 10. 2022 již vydala dne 1. 11. 2022 rozhodnutí, kterým žalobkyni advokáta neurčila. Žalobkyně však napadla toto rozhodnutí žalované žalobou, o níž Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 29. 5. 2023, č. j. 17 A 110/2022-99, kterým zrušil původní rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení žalovaná nahlédnutím do databáze rozhodnutí Ústavního soudu zjistila, že dne 12. 12. 2022 vydal Ústavní soud usnesení sp. zn. I. ÚS 2899/22, kterým ve věci ústavní stížnosti žalobkyně proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 159/2022-34 rozhodl tak, že ústavní stížnost odmítl. Žalovaná tak zjistila, že řízení před Ústavním soudem, k němuž směřovala žádost žalobkyně, bylo skončeno. Vzhledem k uvedenému tak shledala důvod k zastavení řízení, neboť žádost žadatelky shledala zjevně bezpředmětnou. 5. Druhým napadeným usnesením ze dne 26. 7. 2023 č. j. 10.01-000565/22-005 (dále jen „usnesení 565“) žalovaná rozhodla o žádosti žalobkyně ze dne 14. 10. 2022 doručené žalované 17. 10. 2022, kterou žalobkyně žádala o určení advokáta k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2022, č. j. 1 As 158/2022-37. 6. V odůvodnění „usnesení 565“ žalovaná uvedla, že o žádosti žalobkyně ze dne 14. 10. 2022 o určení advokáta žalovaná rozhodovala již rozhodnutím ze dne 1. 11. 2022, kterým žalobkyni advokáta neurčila. Žalobkyně však toto rozhodnutí žalované napadla žalobou, o níž Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 29. 5. 2023 č. j. 17 A 110/2022-99, kterým toto rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná poté nahlédnutím do databáze rozhodnutí Ústavního soudu zjistila, že dne 12. 1. 2023 vydal ústavní soud usnesení sp. zn. II. ÚS 2897/2022, kterým ve věci ústavní stížnosti žadatelky proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 158/2022-37 rozhodl tak, že ústavní stížnost odmítl. Žalovaná tak zjistila, že řízení před Ústavním soudem, k němuž směřovala žádost žalobkyně, bylo skončeno. Vzhledem k uvedenému tak shledala důvod k zastavení řízení, neboť žádost žadatelky shledala zjevně bezpředmětnou. II.Žaloba 7. Žalobkyně proti oběma usnesením žalované podala dne 27. 9. 2023 předmětnou žalobu, v níž rozporovala závěry žalované, že se podané žádosti žalobkyně o určení advokáta v obou případech se staly zcela bezpředmětnými, neboť zrušením původních rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2022 městským soudem současně pozbyla důvodnosti i usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2022 a ze dne 12. 1. 2023, která tak již neplatí, když z jejich odůvodnění je zřejmé, že na původní rozhodnutí žalované zrušená rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2023 navazují. 8. Žalobkyně namítala, že se žalovaná v napadených usneseních nevypořádala s důsledky nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 44/21, když o žádostech nově rozhodovala po vydání tohoto nálezu. Obě rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná, neboť chyba v zákoně o advokacii by neměla být žalobkyni k tíži a být důvodem k odepření práva na přístup k soudu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 9. Na základě těchto skutečností žalobkyně navrhla, aby městský soud zrušil napadená usnesení žalované ze dne 26. 7. 2023 a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náklady řízení. III. Vyjádření žalované 10. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě poukázala na zřejmý objektivní důvod zakládající nedůvodnost žaloby, tj. skutečnost, že řízení o ústavních stížnostech žalobkyně, k nimž žalobkyně požadovala určení advokáta podle ustanovení § 18c zákona o advokacii, již bylo skončeno, a to tak, že o těchto ústavních stížnostech Ústavní soud rozhodl již dne 12. 12. 2022 a dne 12. 1. 2023, což žalobkyně ostatně uvedla sama v podané žalobě. Tím odpadl důvod, pro který žalobkyně žádala advokáta k poskytnutí právní služby, a to dvou právních služeb tak, že žalovaná nemohla reagovat jinak, než že obě řízení o žáídostech žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí právní služby, musela zastavit. Žalovaná také ve svém vyjádření nechala na posouzení soudu, zda podaná žaloba není opožděná, když žaloba byla doručena soudu 3. 10. 2023 oproti její dataci dne 27. 9. 2023 a žalované není známo, kdy žalobkyně předala žalobu k poštovní přepravě. 11. Pro případ včasnosti podané žaloby žalobkyně navrhla, aby soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV.Jednání před soudem a replika žalobkyně 12. Městský soud shledal žalobu podanou včas v zákonné dvouměsíční lhůtě a nařídil ve věci jednání. Nejprve na den 19. 2. 2025 a poté jej odročil na den 12. 3. 2025, a to z toho důvodu, že při doručování předvolání k prvnímu jednání se v důsledku jeho uložení u pošty a vyzvednutí zásilky žalobkyní nepodařilo dodržet lhůtu pro přípravu účastníků na jednání. 13. Žalobkyně se prvního jednání s omluvou ze dne 14. 2. 2025, poukazující na pozdější obdržení předvolání, nezúčastnila s tím, že svou omluvu doplní, což učinila podáním ze dne 17. 2. 2025. Jako další důvod své neúčasti uvedla skutečnost, že jednání bylo nařízeno za situace, kdy u Nejvyššího správního soudu je vedeno řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 17A 110/2022-148, které dosud neskončilo a jehož výsledek může mít vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé, a v tomto směru seznala důvod pro pro přerušení řízení. Důvodem její nepřítomnosti u jednání byla také námitka žalobkyně, že Městský soud v této její věci nedostál své úřední povinnosti vyslovit nicotnost napadených rozhodnutí žalované, což žalobkyně dovozuje z toho, že soud rozhoduje o žalobě již za účinnosti novely zákona o advokacii, která neváže určení advokáta na doložení výdělkových a majetkových poměrů. Dle žalobkyně vzhledem k tomu, že dosud nebyla žádným soudem vyřešena otázka, zda se novela zákona o advokacii měla či neměla projevit v ust. § 18 odst. 2 cit. zákona, jsou dány důvody k vyslovení nicotnosti napadených rozhodnutí, což by měl městský soud učinit z důvodu neexistence zákonného podkladu a současně ve smyslu § 95 odst. 2 Ústavy České republiky předložit věc Ústavnímu soudu k posouzení této otázky. 14. Druhého jednání nařízeného na den 12.3.2025 se žalobkyně neúčastnila. 15. Přítomný zástupce žalované při jednání poukázal na postup Ústavního soudu v případě opakujících se vad ústavních stížností u stálých stěžovatelů a na to, že v případě žalobkyně již rozhodl, takže žalovaná neměla jinou možnost, než řízení o žádostech žalobkyně zastavit, a učinila tak procesním rozhodnutím. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 16. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. § 150/2002 sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadených rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s.