9 A 30/2024- 40 - text
9A 30/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci
žalobkyně:
proti
žalované:
Z. Š.
bytem X
Česká advokátní komora
sídlem Národní třída 16, 110 00 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 1. 2024, č.j.: 10.01-000604/23-0002,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.Předmět řízení a vymezení sporu
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované označeného v záhlaví tohoto rozsudku. Rozhodnutím žalované bylo podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), rozhodnuto o žádosti žalobkyně ze dne 1. 12. 2023 o určení advokáta k poskytnutí právní služby de ust. § 18c zákona o advokacii tak, že se žalobkyni advokát k poskytnutí úplatné právní služby neurčuje. Žalobkyně žádala o určení advokáta k zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem ČR o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. 16 Co 52/2023-43.
2. Podle napadeného rozhodnutí žalované stěžejním důvodem nevyhovění žádosti, a to z důvodu, že mělo jít o zastoupení v civilním sporu, bylo, že žalobkyně sice v žádosti uvedla jména alespoň dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, avšak nedoložila, že tito advokáti nepřevzali její právní astoupení, čímž nesplnila podmínky § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii.
II.Žaloba
3. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že k poskytnutí právní služby oslovila 2 advokáty formou SMS zprávy a v žádosti uvedla jejich jména. V doplnění žádosti ze dne 1.12.2023 pak uvedla, že oslovení advokáti odmítli její právní zastoupení telefonicky, resp. osobně, a to včetně písemného potvrzení této skutečnosti. Oslovenými advokáty byli Mgr. Krejčí a Mgr. Poloček uvedení v žádosti, kteří reagovali na oslovení žalobkyně formou SMS dne 30. 11. 2023 odmítnutím telefonicky, resp. osobně. Odkázala na dřívější rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2023, č. j. 10.01-000299/23-002, kterým ji byl advokát určen pro jiné řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 57 Co 109/2022-460 pouze na základě uvedení dvou jmen advokátů, kteří odmítli v té věci právní službu poskytnout, aniž by bylo přiloženo potvrzení o této skutečnosti.
4. Žalobkyně dále v žalobě nesouhlasila s odkazem žalované na rozsudky Městského soudu v Praze č č.j. 15A 73/2021-31 a 17A 93/2022-42, které mají postup žalované potvrdit. Žalobkyně má za to, že tyto roozsudky se týkaly rozhodování žalované o neurčení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby. Nadto žalovaná v napadeném rozhodnutí ze dne 5. 1. 2024 neobjasnila, proč se odchýlila od svého postupu v jiných případech, např. v již uvedeném rozhodnutí ze dne 30. 6. 2023.
5. Žalobkyně nesouhlasila ani s dalším důvodem pro neurčení advokáta, asice, že neprokázala, že nesplňuje podmínky dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii když nepředložila pravomocné rozhodnutí soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce. Podle žalobkyně tento názor žalované nemá oporu v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 260/2003-37.
6. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, a žádala přiznání náhrady nákladů řízení.
III. Vyjádření žalované
7. Žalovaná ve svém vyjádření k žaloběnejprve zpochybnila včasnost podané žaloby, když vycházela z toho, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 15.1.2024. a žaloba je datována dnem 15.3.2024 (ten den připadl na pátek, který byl dnem pracovním), přičemž je na správním soudu, aby posoudil, zda žaloba byla k soudu podána včas. Dle dle zjištění žalované věc u Městského soudu v Praze napadla až 20.3.2024, o čemž svědčí i podací razítko na textu žaloby, která byla žalované doručena. Pokud byla žaloba podána opožděně, žalovaná navrhla, aby žaloba byla odmítnuta dle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s.
8. K podstatě věci žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nejprve shrnula průběh správního řízení, poukázala na změnu právní úpravy institutu určování advokáta za úplatu v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 a následně popřela oprávněnost podané žaloby s odkazem na neodpovědnost žalobkyně stran jejího přístupu k soudu.
9. Žalovaná uvedla, že důvodem nevyhovění žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby právní služby byla skutečnost, že žalobkyně jednak neosvědčila nemožnost zajištění si právní služby způsobem stanoveným v zákoně o advokacii dle jeho ust. § 18 odst. 2 ve spojení s právní úpravou příslušného procesního soudního předpisu, jednak že nedoložila pro řízení o žádosti své tvrzení o tom, že žádanou právní službu jí odmítli poskytnout alespoň dva jí oslovení advokáti dle ust. § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Žalovaná poukázala na nedpovědnost žalobkyně stran jejího přístupu k soudu, ke správnímu orgánu a na nerespektování principu vigilantibus iura. Uvedla, že pokud žalobkyně chce být tak procesně aktivní vůči soudní moci, a podávat desítky, spíše stovky žalob proti nejrůznějším subjektům práva, má si pro zajištění právní pomoci volit tu nejpřirozenější cestu, tj. advokáta si pro právní službu zvolit, a nespoléhat na to, že bude úspěšná vůči soudům se žádostí o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů, resp. vůči žalované se žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby. Instituty ustanovení a určení musí zůstat procesními postupy spíše výjimečnými, a nikoli (pro konkrétní žadatele) postupem pravidelným, ve vnímání žalobkyně skoro až nárokovým. To, co nyní uvádí žalobkyně v žalobě, měla předložit žalované v řízení o její žádosti o určení advokáta – rozumí se odmítnutí oslovených advokátů k poskytnutí poptávané právní služby. Žalobkyně již ví z mnoha dalších řízení, která iniciovala svými žalobami proti žalované, kdy napadá rozhodnutí o neurčení advokáta k poskytnutí právní služby, že nemusí předkládat potvrzení advokátů (ve smyslu listiny) o odmítnutí poptávané právní služby, ale ono odmítnutí může prokazovat jakkoli, například zprávami SMS (ve směru od advokáta k žalobkyni, kdy by jí poptávanou právní službu odmítli poskytnout…) nebo takovým důkazem přípustným procesním předpisem, který by prokazoval tvrzení žalobkyně o odmítnutí „telefonicky“, či odmítnutí „osobně“, ovšem žádný takový důkaz žalobkyně k žádosti nepřiložila.
10. Žalovaná dále uvedla, že zákonodárce nezměnil (ani Nález Ústavního soudu ve věci sp.zn. Pl.ÚS 44/21 se nedotkl) znění ust. § 18 odst. 2 zákona o advokaci. Tedy platí doposud, že ten, kdo právní službu poptává, si má advokáta zvolit, a má-li žadatel za to, že si nemůže dovolit advokáta zvolit, má se obrátit na příslušný soud se žádostí o ustanovení advokáta (to neplatí pro řízení o ústavní stížností a pro správní řízení, resp. pro řízení před orgány veřejné správy, ve smyslu ust. § 23 odst. 3 ZA ve spojení s ust. § 18c odst. 3 zákona). Není-li žadatel úspěšný se žádostí o ustanovení zástupce pro řízení, může se obrátit na žalovanou se žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby. Žalobkyně v podané žádosti neuvedla nic k otázce, zda si právní zastoupení prostřednictvím institutu ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů pokusila u příslušného soudu zajistit.
11. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.
IV. Podání (replika) žalobkyně před nařízeným ústním jednáním
12. Soud nařídil ve věci ústní jednání, z něhož se žalobkyně omluvila.
13. Jako důvod své neúčasti na ústním jednání uvedla, že soud nařídil jednání za situace, kdy s ohledem na změnu právní úpravy od 1. 1. 2024, v důsledku nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 44/201 nedostál své úřední povinnosti vyslovit dle § 76 odsr, 2 s. ř. s. nicotnost napadeného rozhodnutí žalované z důvodu rozpornosti § 18 odst. 2 a § 23 odst. 5, neboť v konečném důsledku se novela zákona o advokacii účinná ode dne 1. 1. 2024 neprojevila v ust. § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii, když v žádném ustanovení se nevyskytuje úprava pro účely určení advokáta za úplatu. To také žalovaná ve svém vyjádření potvrdila tím, že se novelizovaná právní úprava nedotkla stávajícího požadavku zákona na doložení neúspěšně oslovených advokátů žadatelem o právní sužbu. Městský soud v Praze v tomto řízení nepostavil najisto, zda se novela zákona o advokacii neměla projevit ve vztahu k podmínkám určení advokáta i pro účely určení advokáta za úplatu. Městský soud se nevypořádal se skutečností že ust. § 23 odst. 5 a ust. § 18c zákona vedle sebe neobstojí, když ust. § 23 odst. 5 na jedné straně explicitně upravuje možnost požádat žalovanou o určení advokáta za úplatu, avšak na straně druhé tak činí implicitně podle § 18c zákona, aniž by došlo ke změně. Tím jsou vyloučeni z poskytnutí právní pomoci žadatelé, kteří se nemohou domoci určení advoikáta z jiných důvodů než majetkov