1 Ad 22/2025 – Městský soud v Praze

1 Ad 22/2025- 59 - text  12 1 Ad 22/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: D. J., narozené dne X, bytem X, zastoupené doc. JUDr. Jakubem Morávkem, Ph.D., advokátem, sídlem U Nikolajky 833/5, 150 00 Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2025, čj. RN-X X X-342U-SP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Česká správa sociálního zabezpečení na základě výsledků kontrolní lékařské prohlídky v I. stupni, resp. v námitkovém řízení, snížila žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na důchod pro invaliditu II. stupně, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 50 %, k dosažení nároku na invalidní důchod III. stupně je však potřeba zjištění poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu minimálně o 70 %. V případě žalobkyně se tak dle žalované jednalo o invaliditu II. stupně. 2. Žalobkyně s tímto posouzením nesouhlasila, proto se nyní žalobou u zdejšího soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalované a nového posouzení své věci. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně v žalobě namítla, že napadené rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné a též věcně nesprávné; pokles její pracovní schopnosti dle žalobkyně stále odpovídá 70 %, a tudíž III. stupni invalidity. 4. K nepřezkoumatelnosti nejdříve obecně argumentuje též právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny. Dle jejího názoru žalovaná v napadeném rozhodnutí toliko převzala obsah odborného posouzení zdravotního stavu, jak rozhodnutí, tak posudek v oboru posudkového lékařství však musí obstát z hlediska testu úplnosti a přesvědčivosti. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS) sp. zn. 9 Ads 253/2014, zdůraznila náležitosti posudku i rozhodnutí, zejména, že z nich musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. Napadené rozhodnutí žalované však zcela pominulo hlediska upravená v § 2 a § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kdy žaobkyně je zatížena komplexem onemocnění snižující její pracovní schopnost. Žalovaná měla přitom povinnost vysvětlit, proč s ohledem na rozhodnou právní úpravu nebyla za daných okolností procentní míra poklesu pracovní schopnosti navýšena – pouhé konstatování, že se výše procentní výměry nemění, není z hlediska požadavků na srozumitelnost a přezkoumatelnost dostatečné. Žalobkyně má též za to, že žalovaná, resp. posudek v I. stupni a v námitkovém řízení, měli povinnost logicky, přesvědčivě a komplexně vysvětlit, proč nyní, když se zdravotní stav žalobkyně zhoršil, v hodnocení jejího poklesu pracovní schopnosti došla k opačnému závěru než dříve za příznivějších okolností, kdy byla žalobkyně shledána invalidní. 5. K nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu žalobkyně namítla, že žalovaná nezkoumala ani do rozhodnutí nezahrnula polymorbidní charakter jejího onemocnění Di Georgův syndrom, kterým trpí, a který uvádějí i jí předložené lékařské zprávy. Žalobkyně k otázce míry skutečného poklesu pracovní schopnosti odkázala na odborné posudky z oboru psychiatrie a z oboru posudkové lékařství, o kterých uvedla, že je k žalobě doplní, což však dosud neučinila. 6. Dále žalobkyně v žalobě konstatuje právní floskule ve vztahu k veřejným sociálním právům a právu na přiměřené hmotné zabezpečení. Pokles pracovní schopnosti, z níž plyne nezpůsobilost k práci, je objektivní skutečností a je povinností státu (žalované), je-li u něj uplatněno právo na invalidní důchod při předpokladu omezeného fungování ve vnějším světě, zajistit posouzení zdravotního stavu žadatele tak, aby byl objektivně zjištěn (byla zjištěna materiální pravda). Žalobkyně však v této souvislosti namítla, že stávající právní úprava (a praxe) ani náznakem neodpovídá ústavněprávně konformním nárokům, když je o zdravotním stavu žadatele rozhodováno, aniž by byl Českou správnou sociálního zabezpečení shlédnut, a to na základě podkladů (lékařských zpráv), které si musí sám obstarat. Žadatel navíc zpravidla nemá možnost obrany vůči závěrům obsaženým v podkladovým lékařských zprávách, které předkládá pro účely posouzení svého zdravotního stavu, a i kdyby taková možnost existovala, dotčená osoba zpravidla jejich obsahu rozumí jen velice rámcově či často vůbec. 7. Bez skutečného shlédnutí žadatele tak závisí otázka přiznání či nepřiznání invalidního důchodu, jde-li o kritérium poklesu pracovní schopnosti, nezanedbatelnou měrou na iniciativě, jasnosti, přesnosti a pečlivosti těch, kdo zpracovali podkladové zprávy, a tedy na náhodě. Žalobkyně tak dovozuje závěr, že za takových okolností může být invalidní důchod přiznán tomu, u nějž k potřebnému poklesu pracovní schopnosti nedošlo, anebo naopak nepřiznán tomu, u něhož k potřebnému poklesu pracovní schopnosti došlo, což je i její případ. Stávající právní úprava, zejména § 8 odst. 6 zákona č. 582/1991 Sb., tak z hlediska čl. 30 odst. 1 Listiny a testování testem racionality a testem proporcionality neobstojí a měla by být zrušena. Ústavně konformní je taková právní úprava, při níž je povinností České správy sociálního zabezpečení žadatele shlédnout a zjistit jeho skutečný zdravotní stav ve vztahu k poklesu pracovní schopnosti 8. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shrnula průběh a závěry správního řízení. 10. Připomněla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem (invalidní důchod) je ve správním řízení vázána posudkem lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu ve smyslu(IPZS) § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o námitkách pak podle § 8 odst. 7 uvedeného zákona posuzuje invaliditu rovněž IPZS, neboť se jedná o otázku odbornou, vyžadující znalosti v oboru posudkového lékařství. V námitkovém řízení byl po doložení další dokumentace znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně lékařem IPZS pro námitkové řízení, avšak k ponechání invalidity III. stupně nové posouzení nevedlo a konstatoval, že objektivní nálezy v nich uvedené odpovídají II. stupni invalidity s poklesem míry pracovní schopnosti o 50 %. 11. K námitce žalovaná uvedla, že správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena, a proto jí nepřísluší posuzovat konformitu právního předpisu s Ústavním pořádkem ČR nebo posuzovat, zda jsou právním předpisem naplňována ustanovení Listiny základních práv a svobod. 12. Uvedla, že za současného stavu nelze správní žalobě vyhovět, protože však žalobkyně v žalobě nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu, zpochybňuje správnost stanovení míry procentuálního poklesu pracovní schopnosti a objektivnost posudku, navrhla důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. 13. S ohledem na dosud zjištěný skutkový stav žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 14. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyni byla přiznána invalidita III. stupně od 15. 10. 2021.Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 14. 1. 2025, čj. R-14.1.2025 – 425/x x x, na základě posudku posudkového lékaře IPZS z kontrolní lékařské prohlídky (KLP) ze dne 3. 1. 2025, čj. LPS/2024/24709-P2_CSSZ (dále jen „posudek I. stupně“) žalobkyni snížila invaliditu ze III. na I. stupeň, neboť posudkový lékař zdravotní stav žalobkyně vyhodnotil jako středně těžké funkční postižení podle kapitoly V, položky 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovil míru poklesu pracovní činnosti 35 % v rámci procentního rozmezí 20-35 % pro tuto položku. Horní hranici zvolil vzhledem k tíži symptomatologie. Neshledal přitom posudkové důvody pro změnu takto stanovené míry podle § 3 a § 4 citované vyhlášky. Za den změny invalidity označil den posouzení zdravotního stavu, avšak k tomu dále uvedl nesprávné datum 23. 12. 2024, platnost posudku pak stanovil trvale. 15. Dne 28. 2. 2025 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí námitky. 16. Žalovaná námitkám částečně vyhověla, neboť svým rozhodnutím 22. 4. 2025, čj. RN-X X X-342U-SP, změnila rozhodnutí prvostupňového orgánu tak, že podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobkyni snížila od 8. 3. 2025 výši invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně ve výši 10.872 Kč měsíčně. Své rozhodnutí opřela o nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně v posudku lékaře IPZS v námitkovém řízení ze dne