6 Ads 103/2009 — Nejvyšší správní soud

1 Ad 31/2025- 29 - text 8 1 Ad 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: Ing. D. B., narozené dne X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2025, č. j. Rea-X X X-35-JS, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 9. 2025, čj. Rea-X X X-35-JS, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná změnila své rozhodnutí po zrušujícím rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 6. 2025, čj. 21 Ad 29/2024-21 (dále jen „zrušující rozsudek“), tak, že žalobkyni od 31. 12. 2022 přiznala starobní důchod ve výši 24.854 Kč měsíčně. Za roky 1989, 1990 a 1991 započetla pouze dobu zaměstnání a hrubý výdělek z vedlejšího pracovního poměru, a naopak nezohlednila nedošetřenou dobu a hrubé výdělky z hlavního pracovního poměru jako tzv. vyloučenou dobu. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítla, že v rozhodnutí ve smyslu § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb. absentuje úvaha, zda je pro ni za roky 1989, 1990 a 1991 výhodnější výše osobního vyměřovacího základu zjištěná z příjmů z vedlejší výdělečné činnosti, nebo započtení tohoto období jako tzv. vyloučené doby, jelikož se nepodařilo došetřit výši příjmů z hlavního pracovního poměru. Takové snížení je nezákonné, i v původním rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2023 byla tato doba z moci úřední uvedena jako vyloučená. Poukázala na zrušující rozsudek zdejšího soudu, podle nějž rozhodnutí žalované neobsahovalo žádnou právní argumentaci, proč byly v neprospěch žalobkyně započítány příjmy z vedlejší činnosti, pokud by započtení těchto dob jako vyloučených bylo pro žalobkyni výhodnější. 3. Výdělky z vedlejšího pracovního poměru činily v rozhodné době zhruba 1.000 Kč měsíčně, výpočet z nich tak je pro žalobkyni nevýhodný. Není její vinou, že evidence žalované je vedena neúplně a nedbale. Žalovaná sporné doby vypočetla podle příslušné vyhlášky, aniž vzala v potaz podstatnou podmínku, tedy zda je takový postup pro žalobkyni výhodnější. Smyslem není zjistit, zda souběh trval 360 nebo 365 dní, ale právě to, jaká varianta je pro pojištěnce výhodnější. V této souvislosti i uvedla, že v roce 1991 netrval souběh celý kalendářní rok. Závěrem odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 24. 9. 2009, čj. 6 Ads 103/2009-64. 4. K žalobě žalobkyně přiložila několik osobních listů důchodového pojištění, a dále dokumenty ze správního řízení datované do zrušujícího rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 6. 2025, čj. 21 Ad 29/2024-21, včetně uvedeného rozsudku. 5. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že sporným zůstává výpočet důchodu jen z minimálních příjmů z vedlejší činnosti v celých letech 1989, 1990 a části roku 1991. V této době došlo ke střetu hrubých výdělků z vedlejšího zaměstnání a z hlavní výdělečné činnosti, kterou se však nepovedlo došetřit, a započítává se jako vyloučená doba. Žalovaná zhodnotila pouze výdělky žalobkyně z vedlejšího pracovního poměru. 7. V minulosti se při výpočtu starobního důchodu vycházelo z výkladu schváleného Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV), kdy se nedošetřená období před 1. 1. 1996 posuzovaly jako vyloučené doby, k čemuž dospěl i NSS. Uvedené pravidlo se posléze objevilo i v zákoně o důchodovém pojištění. Prováděcí vyhláška č. 284/1995 Sb. pak v § 3a stanoví, že a) tyto vyloučené doby se v té části, kdy byl dosažen hrubý výdělek, nezapočtou, respektive b) nezapočtou se tehdy, pokud trvaly po celý kalendářní rok a zjištěný úhrn vyměřovacích základů je nižší než ten zjištěný podle písm. a). 8. Vyloučené doby vzniklé na základě nedošetření trvaly po celý kalendářní rok, a je tak třeba postupovat podle § 3a písm. a) vyhlášky. Právní úprava platná do 1. 1. 2024, podle níž žalovaná v řízení postupovala, jí neumožňuje „méně výhodné“ výdělky nezapočítat, trvala-li vyloučená doba po celý kalendářní rok. 9. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 11. Žalobkyně uplatnila nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku dne 30. 12. 2022, s datem přiznání ode dne 31. 12. 2022. 12. Rozhodnutím žalované v prvním stupni ze dne 26. 5. 2023, čj. R-26.5.2023-426/x x x, byl žalobkyni přiznán starobní důchod ve výši 25.075 Kč měsíčně. To žalovaná změnila na základě provedené autoremedury rozhodnutím ze dne 4. 4. 2024, čj. R-4.4.2024-426/x x x, kdy vyměřila starobní důchod ve výši 23.934 Kč měsíčně. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí námitky, v nichž napadla snížení počtu původně vyloučených dnů za léta 1986 až 1991. Dále žalobkyně žádala o doplnění osobního listu důchodového pojištění o odpracovanou dobu od 1. 10. 1996 do 31. 10. 1996, a od 1. 1. 1997 do 31. 12. 1997 a od 1. 1. 1998 do 31. 1. 1998. 13. Žalovaná námitky žalobkyně zamítla rozhodnutím ze dne 31. 5. 2024, čj. RN-X X X-315-JS. Žalobkyně proti němu brojila žalobou u zdejšího soudu, který rozhodnutí ze dne 31. 5. 2024, jakož i rozhodnutí ze dne 4. 4. 2024 zrušil rozsudkem ze dne 2. 6. 2025, čj. 21 Ad 29/2024-21. Soud shledal pochybení žalované podle § 76 odst. 1 písm. a), b) a c) soudního řádu správního. Zavázal žalovanou, aby v dalším rozhodnutí zohlednila doložená období za říjen 1996, celý rok 1997 a leden 1998 jako doby pojištění, dále zrušil autoremedurní rozhodnutí ze dne 4. 4. 2024, neboť k jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky (plné vyhovění návrhu), a dále zavázal žalovanou, aby do nového rozhodnutí doplnila důkladnou právní argumentaci ohledně upřednostnění výdělků z vedlejší činnosti před vyloučenými dobami za období let 1989, 1990 a 1991, neboť v této části bylo rozhodnutí nepřezkoumatelné. Připomněl přitom, že rozhodnutí musí obstát samo o sobě a nepostačovala proto argumentace žalované (dovysvětlení této otázky) ve vyjádření žalované k předchozí žalobě. 14. Následně žalovaná vydala napadené v rozhodnutí, v němž k otázce způsobu zápočtu let 1989, 1990 a 1991 uvedla, že žalobkyně v této době pracovala pro dva zaměstnavatele, v hlavním pracovním poměru pro Státní pedagogické nakladatelství, n. p. (dále jen „SPN“), a ve vedlejším pro Obvodní podnik bytového hospodářství Praha 2 (dále jen „OPBH“). Příjmy z hlavního pracovního poměru se nepodařilo došetřit, tudíž jsou ve smyslu § 16 odst. 4 písm. c) zákona o důchodovém pojištění považovány za tzv. vyloučenou dobu. Zároveň však byla zjištěna výše hrubých výdělků z vedlejší činnosti. Doba posouzená jako vyloučená však trvala celý rok, proto je třeba postupovat podle § 3a odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 284/1995 Sb. a zohlednit pouze zjištěné hrubé výdělky z vedlejší činnosti. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 15. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Rozhodoval přitom bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.; ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit, resp. které jsou jim známy, přičemž nikdo z účastníků řízení nevyjádřil s takovým projednáním věci nesouhlas. 16. Žaloba je důvodná. 17. Soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel z následující právní úpravy. 18. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) [r]oční vyměřovací základ pojištěnce se stanoví jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1). Úhrn vyměřovacích základů pojištěnce za jednotlivý kalendářní rok po roce 2007 nesmí být vyšší než maximální vyměřovací základ pro pojistné17c stanovený pro tento rok; do tohoto úhrnu se však nezapočítávají vyměřovací základy osoby dobrovolně účastné pojištění. 19. Podle § 16 odst. 4 věty první zákona o důchodovém pojištění [v]yloučenými dobami jsou před 1. lednem 1996 doby, které se podle předpisů platných před tímto dnem vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku, doby, v nichž byl pojištěnec účasten důchodového pojištění nebo zabezpečení podle předpisů platných před tímto dnem, nelze-li zjistit výši vyměřovacích základů za dobu zaměstnání před tímto dnem. 20. Podle § 108 odst. 1 písm. c) téhož zákona [m]inisterstvo práce a sociálních