8 As 138/2021 — Nejvyšší správní soud

10 A 94/2024- 45 - text 10 10 A 94/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20.9.2024 č. j. 10.04-000051/24-0002 a ze dne 20.9.2024, čj. 10.04-000052/24-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrady nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Základ sporu. 1. Spor je o to, zda pro vyhovění žalobkynině žádosti o právní službu za úplatu ve smyslu § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, bylo nezbytné, aby doložila, že se bezúspěšně pokusila zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. 2. Žalobkyně se v uvedených dvou správních řízeních o žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu na žalovanou obrátila „společným průvodním dopisem“ k oběma věcem a v každé z nich v podrobně takto: 3. Ve věci sp.zn.: 10.04-000051/24 formulářovou žádostí ze dne 12.8.2024 doručenou žalované dne 14.8.2024 žalobkyně poptávala poskytnutí právní služby za úplatu ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze (MSPH) ze dne 28.5.2024, sp.zn. 11 A 22/2024. K formulářové žádosti o určení advokáta připojila přílohu k formuláři. 4. Ve věci sp.zn.: 10.04-000052/24 formulářovou žádostí ze dne 12.8.2024 doručenou žalované dne 14.8.2024 žalobkyně poptávala poskytnutí právní služby za úplatu ve věci dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (KSOS) ze dne 19.4.2024, sp.zn. 71Co 95/2024.K formulářové žádosti o určení advokáta připojila Přílohu k formuláři. 5. Příloha k formuláři v obou věcech obsahovala výslovné sdělení žalobkyně, že jména dvou advokátů, kteří odmítli právní službu poskytnout neuvádí, jelikož takovou povinnost nemá, protože to nemá oporu v § 18 odst. 2 a 18c odst. 3 zákona o advokacii. 6. Žalovaná o žádosti rozhodla nyní napadenými rozhodnutími tak, že žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu neurčila. V odůvodnění uvedla, že žalobkyně v žádosti neuvedla jména alespoň dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčila nemožnost zajistit si právní službu jinak dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Bylo přitom její povinností oslovení dvou advokátů doložit ve smyslu § 18c odst. 3 zákona o advokacii. 2. Průběh soudního řízení. 7. Žalobkyně v žalobě včetně jejího doplnění ze dne 25.11.2024 předně namítala nepřezkoumatelnost obou napadených rozhodnutí, neboť v odůvodnění nebylo uvedeno proč žalovaná postupuje po datu 31.12.2023 v analogických věcech odlišně. 1. Žalobkyně v žalobě poukázala na skutečnost, že v podání ze dne 12.8.2024 výslovně uvedla. „Jména dvou advokátů, kteří mi odmítli poskytnout požadovanou právní službu, neuvádím,“ byť na tom žalovaná svých rozhodnutích vydaných po 1.1.2024 opakovaně trvá s tím, že tento závěr potvrdil Městský soud v Praze v rozsudku 15 A 73/2021-31 a v rozsudku 17 A 93/2022–42. S odkazem na tyto rozsudky žalobkyně nesouhlasí, neboť se týkají poskytování bezplatné nikoliv úplatné právní služby. 2. Jelikož žalovaná v napadených rozhodnutích nezaujala k argumentaci žalobkyně uvedenou v Přílohách žádné stanovisko s ohledem na novelu zákona o advokacii účinnou od 1.1.2024, potvrdila tak, že si je vědoma, že ve výroku neurčila advokáta za úplatu, když současně uvedla § 18c zákona o advokacii, který se týká bezplatné právní služby. Výrok obou rozhodnutí je tak vnitřně rozporný. 3. Žalobkyně v doplnění připomněla, že ani po 31.12.2023 kdy „nabyl účinnosti nález Ústavního soudu pod sp.zn. Pl. Ús 44/21 se nezměnila ust. § 18 odst. 2 a § 18 c odst. 3 zákona o advokacii“ tudíž požadavek Komory uvést jména advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout a tuto skutečnost doložit, jak požadovala Komora nemá oporu v zákoně. K tomu žalobkyně v žalobě odkázala na judikaturu správních soudů ohledně jednotnosti rozhodování se stejných případech. 4. Žalobkyně v doplnění uvedla, že je toho názoru, že novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024 se neprojevila v ustanovení § 18 odst. 2 zákona o advokacii a neprojevila se ani v § 18c odst. 3 zákona o advokacii, kteréžto se dle jejího názoru týkají pouze bezplatné právní služby. Městský soud dle žalobkyně nezohlednil, že novela zákona o advokacii nerespektuje bod 52 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Tato novela zákona o advokacii nemá ani spojitost se zákonem č. 349/2023 Sb., je pouze přílepkem tohoto zákona, v důsledku čehož není podle žalobkyně souladná s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Podle žalobkyně žalovaná neuvedla, že její závěr v napadených rozhodnutích je v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Žalobkyně má za to, že nebyla dosud vyřešena otázka, zda se novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024 měla projevit v ustanovení § 18 odst. 2 zákona o advokacii za účelem vytvoření právního rámce určení pro majetné žadatele, dala proto soudu podnět, aby zvážil předložení této věci Ústavnímu soudu. Novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024 (ani nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21) se nedotkla znění ustanovení § 18 odst. 2 zákona o advokacii, pročež ten, kdo právní službu poptává, si má přednostně advokáta zvolit. Pokud si jej zvolit nemůže, má se obrátit na soud se žádostí o ustanovení advokáta; teprve v situaci, kdy s touto žádostí úspěšný není, se může na žalovanou obrátit s žádostí o určení advokáta. 5. Žalobkyně vytýkala, že nový formulář žádosti za úplatu nemá oporu v v § 18 odst. 2 a v §¨18c odst. 3 ve spojení s § 18c odst. 2 zákona o advokacii ve znění od 1.1.2024, v nichž se nové rozlišení na poskytnutí právní služby „bezplatně“ a „za úplatu“ neprojevilo, nelze proto dospět k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii. 6. Neexistenci zákonného podkladu tak má potvrzovat nový formulář, který se nazývá „Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu“, který dle názoru žalobkyně nemá oporu v zákoně o advokacii, protože se v ustanovení § 18c zákona o advokacii nikde nevyskytuje slovní spojení „za úplatu“ nebo možnost určení advokáta za úplatu ze strany žalované zrušit. 7. Ve své žalobě také žádá soud, aby předložil „věc“ (myšlena je pravděpodobně zákonná úprava v zákoně o advokacii) Ústavnímu soudu ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy. 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhovala, aby soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Žalobkyně v této žalobě tvrdí, že se neobracela na dva advokáty se žádostí o poskytnutí právní služby, protože to není již její právní povinností. Žalovaná zdůraznila, že navíc nestačí samotné (osvědčené) obrácení se na advokáty se žádostí o poskytnutí té právní služby, v níž následně žádala žalovanou o určení advokáta, ale je nutné také vyjádření (byť neformální) oslovených advokátů, že poptávanou právní službu odmítají poskytnout. Žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby podala žalobkyně žalované v létě roku 2024, tj. již za účinnosti zákona č. 349/2023 Sb., který se týká i novely Zákona o advokacii (část Osmnáctá, články XXX a XXXI), a který nabyl účinnosti dnem 1.1.2024 (zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů). Tato novela mimo jiné přinesla nově znění ust. § 23 odst. 5 (které je ovšem nutno číst ve vztahu k ust. § 18c odst. 3 ZA): 9. Zákonodárce ovšem ani novelou provedenou zákonem č. 349/2023 Sb. nezměnil (a dlužno dodat, že ani Nález Ústavního soudu ve věci sp.zn. Pl.ÚS 44/21 se nedotkl) znění ust. § 18 odst. 2 ZA. Platí proto dosud, že ten, kdo právní službu poptává, si má advokáta zvolit. Má-li žadatel za to, že si nemůže dovolit advokáta zvolit, má se obrátit na příslušný soud se žádostí o ustanovení advokáta (to neplatí pro řízení o ústavní stížností a pro správní řízení, resp. pro řízení před orgány veřejné správy, ve smyslu ust. § 23 odst. 3 ZA ve spojení s ust. § 18c odst. 3 ZA) Není-li žadatel úspěšný se žádostí o ustanovení zástupce pro řízení, může se obrátit na žalovanou se žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby, přičemž zákon o advokacii od 1.1.2024 rozlišuje určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně a za úplatu. 10. Žalovaná ve vyjádření zdůraznila zásadní změnu v institutu určování advokátů, tj. že ust. § 23 ZA nyní obsahuje i odstavec pátý, který zní: Byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby za úplatu, hradí jeho odměnu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se advokát s klientem jinak. Zde je nutno zdůraznit obrat „za úplatu“. 11. Žalobkyně žádala určit advokáta za úplatu. Neuplatní se proto ust. § 18c odst. 3 ZA, které zní: Nejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3, je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 doložit, že se neúsp