13 Az 24/2025 – Městský soud v Praze

13 Az 24/2025- 31 - text  11 13 Az 24/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobkyně: S.H.B., bytem v ČR: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2025, č. j. OAM-75/ZA-ZA11-P09-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). 2. Žalobkyně v žalobě nejprve shrnula své politické aktivity, tedy že se během vysokoškolského studia účastnila studentských protivládních protestů a později ze svých internetových profilů, na nichž vystupuje pod vlastním jménem, sdílela kritické příspěvky o venezuelských prezidentských volbách a následné inauguraci prezidenta Nicoláse Madura. Vyjádřila také obavu z toho, že její příspěvky mohly být na sociální síti Instagram monitorovány jejím bývalým spolužákem, synem starosty obce, kde žila. Žalobkynin bývalý spolužák si má být vědom, že se v minulosti účastnila studentských protestů a že pochází z protivládně naladěné rodiny, což žalobkyně vnímala jako nebezpečné. Následně v žalobě citovala z online zdrojů svědčících o situaci v Madurově Venezuele, na základě, nichž argumentovala, že režim současného prezidenta nadále postihuje i běžné příznivce opozice a v ohrožení nejsou jen aktivisté či novináři. Žalobkyně uzavřela, že její obavy z návratu nejsou nepodložené, hrozí jí reálné nebezpečí zadržení či jiného postihu, a tedy jsou v jejím případě dány důvody pro udělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě trval na své argumentaci v napadeném rozhodnutí, neboť zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, žádná tvrzení žalobkyně neopomněl a pro rozhodnutí si opatřil dostatečné množství relevantních podkladů. Zopakoval, že žalobkyně pro své politické aktivity ve vlasti nikdy problémům nečelila, azylový důvod podle § 12 písm. a) zákona o azylu tedy nebyl v jejím případě dán. Žalobkyně rovněž netvrdila, že by se potýkala ze strany státní moci s ústrky z důvodu příslušnosti k nějaké ze skupin ve smyslu § 12 písm. b) téhož zákona. Vzhledem k její zdrženlivé aktivitě v digitální prostoru, kdy víceméně jen sdílela názory jiných osob, a ojedinělé účasti na demonstracích v době před zhruba 10 lety, žalovaný neshledal, že by o její osobu měl venezuelský režim v případě návratu projevit bližší zájem. Žalovaný také poukázal na to, že skutkový stav zjistil v rozsahu takových důvodů, jaké byly žalobkyní tvrzeny, a odkázal na judikaturní závěr, že všeobecná špatná situace v zemi původu bez dalšího není konkrétním ohrožením žadatele o mezinárodní ochranu. Žalovaný shrnul, že nebyly zjištěny ani žádné okolnosti, které by v případě žalobkyně nasvědčovaly vzniku vážné újmy ve smyslu ust. § 14a odst. 1, odst. 2 zákona o azylu. Uzavřel, že žádný z důvodů tvrzených žalobkyní během správního řízení není azylově relevantní, přičemž žalobkyně nemůže zneužít institut mezinárodní ochrany k legalizaci svého pobytu, když tento je specifický a nelze ho směšovat s jinými formami pobytu cizinců na území České republiky (dále též „ČR“). 4. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 5. Soud o věci samé rozhodl bez jednání dle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s., jelikož žalovaný výslovně souhlasil s projednáním věci bez jednání a žalobkyně ve stanovené lhůtě nevyjádřila nesouhlas s takovým projednáním věci. 6. Správní spis obsahuje tyto pro danou věc podstatné dokumenty: žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 20. 1. 2025, poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 23. 1. 2025, protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 23. 1. 2025, snímky obrazovky poskytnuté žalobkyní správnímu orgánu dne 27. 1. 2025, Informaci Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) – Venezuela – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv – Stav: prosinec 2024, ze dne 12. 12. 2024, Informaci OAMP – Venezuela – Informace norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO) ze dne 11. 4. 2025 – Venezuela: Situace po prezidentské volbě konané 28. července 2024 /aktualizováno v dubnu 2025/ (dále též „Informace LANDINFO“) a napadené rozhodnutí ze dne 23. 7. 2025, č. j. OAM-75/ZA-ZA11-P09-2025. 7. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně se narodila ve Venezuele, je venezuelské národnosti, dorozumí se španělsky a je nepraktikující katolická křesťanka. Je svobodná a má dceru, která se momentálně nachází v Chile se svým otcem. Ve Venezuele byla žalobkyně naposledy v x, od té doby žila v x, kde měla do roku x povolení k pobytu za účelem práce, a cestovala po celém světě. Do ČR přicestovala letecky v roce x poté, co neúspěšně žádala o pracovní vízum ve x a x. V roce x chtěla ve Spojených státech amerických žádat o humanitární azyl, ale z osobních důvodů tak neučinila. Cítí se zdravá, nemá žádná zdravotní omezení. Jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že jí v x vyhrožoval známý a policie zůstala nečinná. Proto se odmítá vrátit do x. Návratu do Venezuely se obává proto, že její bývalý spolužák spolupracuje s vládními institucemi a ví, že žalobkyně a její rodina mají protivládní postoje, když žalobkyně šíří pravdivé informace o dění ve Venezuele, ke kterým běžně občané nemají přístup. Z tohoto důvodu by jí bývalý spolužák mohl ublížit. Dodala, že se jí nelíbí kvalita života v domovské zemi. 8. Žalobkyně dále během pohovoru k žádosti sdělila, že její rodina žije v současné době ve Venezuele a je s ní v kontaktu. Když ještě byla se svým bývalým přítelem, posílala žalobkyně své rodině z x peníze, protože v zemi je špatná ekonomická situace a prarodiče trpí zdravotními problémy. Výslovně uvedla, že její rodina ve Venezuele kromě ekonomických problémů žádným jiným nečelí. Svou vlast žalobkyně původně opustila právě kvůli nepříznivé finanční situaci a odjela pracovat do x. Se svým bývalým partnerem hodně cestovala, ale po rozchodu se musela na pár měsíců v roce x vrátit do x. Tam investovala své peníze do podnikání, které se následně ukázalo být podvodným a žalobkyně o své peníze přišla. Při stejném podvodu přišel o peníze i žalobkynin známý, který jí z toho důvodu odmítl vrátit její věci a vyhrožoval jí fyzickou újmou. Na otázku, co by jí hrozilo v případě návratu do Venezuely, nikoli do x, žalobkyně uvedla, že by ji vládní orgány mohly unést. Řekne-li ve Venezuele někdo něco proti vládě, pošlou ho do vězení a tam ho mučí. Uvedla, že ona osobně s bezpečnostními složkami ani jinými státními orgány nikdy v minulosti v domovské zemi problémy neměla. Dále upřesnila, že ani jiné potíže ve Venezuele neměla, ale situace se od roku 2018 výrazně zhoršila. Státní instituce monitorují sociální sítě, od ledna 2025 kontrolují rodiny protivládně naladěných Venezuelců žijících v zahraničí. Žalobkyninu matku dvakrát někdo zastavil na ulici a dožadoval se kontroly obsahu jejího telefonu a chatových konverzací, prý z preventivních důvodů. Při své návštěvě v roce x neměla žalobkyně ve vlasti žádný problém, až na incident na venezuelsko-kolumbijské hranici, kde se příslušníci pohraniční stráže dožadovali úplatku za umožnění vstupu od všech cestujících. Po zaplacení 60 USD byl žalobkyni vstup do Venezuely umožněn. Teta žalobkyně spolupracovala s Maríou Corina Machado, opoziční političkou, proto jí byl udělen azyl ve Španělsku. Žalobkyně je s tetou v těsném kontaktu, v roce 2024 se viděly i osobně. Domnívá se, že kvůli této vazbě budou její rodinní příslušníci, a tedy i ona sama, sledováni. Během pohovoru žalobkyně rovněž uvedla, že si nebyla vědoma možnosti žádat o mezinárodní ochranu ihned po příletu do Evropy, chtěla si vyřídit pracovní vízum. Pokusila se o vyřízení nejprve ve Francii, následně v Itálii, ale neúspěšně. Dále sdělila, že zvažovala i možnost žádat v ČR o pracovní povolení, ale nestihla by ho vyřídit předtím, než jí vyprší turistické vízum. Kamarádka jí proto poradila, aby žádala o mezinárodní ochranu. Žalobkyně o tuto nechtěla žádat v Itálii ani Francii, protože tam se jí nelíbí, ale v ČR ano. Zprvu o mezinárodní ochranu nechtěla žádat vůbec, protože se obávala, že to zjistí venezuelské orgány a budou způsobovat problémy její rodině. 9. K obsahu sdílených příspěvků na jejích