15 A 132/2025 – Městský soud v Praze

15 A 132/2025- 32 - text  10 15 A 132/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Bc. Jana Schneeweise a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobců: a) V. B., narozený X b) V. B., narozená X c) nezl. V. B., narozený X d) nezl. O. B., narozený X e) nezl. S. B., narozená X všichni státní příslušníci Ukrajiny, bytem X všichni zastoupeni advokátkou JUDr. Irenou Strakovou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě ze dne 20. 9. 2025 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci a) vrátil dne 20. 8. 2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č.j. OAM-0408648/DO-2025 jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce a) o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č.j. OAM-0408648/DO-2025. III. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni b) vrátil dne 20. 8. 2025 její žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č.j. OAM-0408641/DO-2025 jako nepřijatelnou, byl nezákonný. IV. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně b) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně b) o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č.j. OAM-0408641/DO-2025. V. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci c) vrátil dne 20. 8. 2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č.j. OAM-0408655/DO-2025 jako nepřijatelnou, byl nezákonný. VI. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce c) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce c) o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č.j. OAM-0408655/DO-2025. VII. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci d) vrátil dne 20. 8. 2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č.j. OAM-0408653/DO-2025 jako nepřijatelnou, byl nezákonný. VIII. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce d) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce d) o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č.j. OAM-0408653/DO-2025. IX. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni e) vrátil dne 20. 8. 2025 její žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č.j. OAM-0408642/DO-2025 jako nepřijatelnou, byl nezákonný. X. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně e) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně e) o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č.j. OAM-0408642/DO-2025. XI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 28 620 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců advokátky JUDr. Ireny Strakové. Odůvodnění: 1. V žalobě podané společně u Městského soudu v Praze se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým by soud vyslovil, že zásah žalovaného spočívající v posouzení jejich žádostí o dočasnou ochranu, tj. v tom, že žalovaný dne 20. 8. 2025 vrátil žalobcům jejich žádosti o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelné, byl nezákonný. Zároveň navrhli, aby soud žalovanému zakázal porušovat práva žalobců na dočasnou ochranu. 2. Žalobce v žalobě uvedli, že do České republiky přicestovali dne 18. 8. 2025 ze Slovenska a společně dne 20. 8. 2025 podali žádosti o poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky. Žalovaný shledal jejich žádosti nepřijatelnými ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, v platném znění (poznámka soudu: jedná se zjevně o překlep; správně mělo být uvedeno písm. d) téhož zákona). Nepřijatelnost žádostí žalobců spočívá dle žalovaného ve skutečnosti, že byly podány cizinci, kterým byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie. Žalobcům byla při jejich vstupu přes vnější schengenskou hranici do Rumunské republiky vydána Generálním inspektorátem pro imigraci povolení k pobytu poskytovaná příjemcům dočasné ochrany. Žalobci jsou přesvědčeni, že posouzením jejich žádostí jako nepřijatelných došlo k nezákonném zásahu do jejich práv. V této souvislosti odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024, č. j. 2 Azs 111/2024-29 a namítli, že na jejich osoby dopadá čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES o dočasné ochraně, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. I když tato směrnice ponechává členským státům určitý prostor pro uvážení při jejím provádění, její ustanovení lze považovat za přesné a bezpodmínečné, pokud členským státům jednoznačně ukládá přesnou povinnost dosáhnout výsledku, který není vázán na žádnou podmínku, co se týče použití pravidla v něm obsaženého. 3. Žalobci následně odkázali na závěry obsažené v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024, č. j. 2 Azs 111/2024-29 a ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/202442 a dále na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2025 č. j. 18 A 38/2025 – 36. Mají za to, že jejich žádosti nelze shledat nepřijatelnými. Žalobci se dostavili dne 29. 5. 2025 v Rumunské republice do Regionálního střediska pro řízení a ubytování žadatelů o azyl, kde požádali o zrušení svých práv v Rumunsku jako osoby požívající dočasné ochrany a odevzdali povolení k pobytu. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalobci figurují v platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform, dále jen „TPD“) jako držitelé dočasné ochrany v Rumunsku. Svědčí o tom znak „tp“ uvedený v rubrice „Type of protection“. Z formulace § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina jednoznačně plyne, že k naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal; žádná další podmínka již není třeba. Žalovaný tak neměl jinou možnost než žádost žalobců o dočasnou ochranu vyhodnotit jako nepřijatelnou. 5. Žalovaný je toho názoru, že závěr Nejvyššího správního soudu o právu sekundárního pohybu držitelů povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany je nesprávný a takové právo neexistuje. Není pravdou, že prováděcí rozhodnutí Rady může vysídleným osobám založit primární právo volby členského státu, v němž požádají o dočasnou ochranu dle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Prováděcí rozhodnutí nemůže rozšířit rozsah práv, která jsou držitelům oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany přiznána. Čl. 5 směrnice o dočasné ochraně totiž nepředpokládá, a tedy ani neumožňuje na základě Prováděcího rozhodnutí rozšířit rozsah práv, která jsou držitelům dočasné ochrany směrnicí přiznána. Protože primární právo volby členského státu plyne přímo ze směrnice o dočasné ochraně, mají závěry Nejvyššího správního soudu zásadní trhliny. Prováděcí rozhodnutí Rady č. 2022/382 režim stanovený směrnicí o dočasné ochraně obracet nemůže. Článek 11 směrnice o dočasné ochraně se týká sekundárních pohybů, pročež Nejvyšší správní soud nemohl své závěry o vzniku primárního práva opřít o dohodu o jeho neaplikaci. Učinil-li tak, zpochybňuje to i jeho závěry stran existence sekundárního práva. 6. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně má každý členský stát povinnost přijmout opatření za účelem zajištění povolení k pobytu vůči „osobám požívajícím dočasné ochrany“. Tímto termínem směrnice o dočasné ochraně obecně označuje osoby, na něž se vztahuje Prováděcí rozhodnutí. Ovšem tuto povinnost nemohou členské státy logicky mít vůči osobám, kterým již bylo oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany některým členským státem vydáno. Ustanovení čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně, které stanoví povinnost přijmout opatření, jejichž výsledkem má být vydání povolení k pobytu na území členského státu, totiž používá množného čísla. Tedy ten členský stát, který takové pobytové oprávnění osobě požívající dočasnou ochranu vydal, tuto povinnost splnil i za ostatní členské státy. Tím byl cíl tohoto ustanovení naplněn. Pokud by toto ustanovení mělo dopadat i na osoby, které již toto pobytové oprávnění získaly v jiném členském státě, muselo by znít jinak a především by nesměla být součástí směrnice ustanovení čl. 15 a čl. 26. 7. Pro označení osob, kterým již členským státem bylo povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany vydáno, směrnice o dočasné ochraně používá termínu: „osoby požívající dočasné ochrany na území členského státu“. Jde například o čl. 10, 11, 15 nebo čl. 26 směrnice o dočasné ochraně. Tohoto označení směrnice používá vždy tam, kde reguluje postup členských států vůči osobě, jíž bylo již jedním členským státem pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany vydáno. Povinnost vydat povolení k