15 A 144/2025 – Městský soud v Praze

15 A 144/2025- 38 - text  8 15 A 144/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: Z. Š., narozená X bytem X proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Národní 16, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalované a) ze dne 25. 7. 2025, č. j. 10.04-000078/25-0002 b) ze dne 30. 7. 2025, č. j. 10.04-000080/25-0002 c) ze dne 8. 8. 2025, č. j. 10.04-000083/25-0002 d) ze dne 8. 8. 2025, č. j. 10.04-000084/25-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 10. 2025, která byla podána k poštovní přepravě dne 6. 10. 2025 a soudu byla doručena dne 9. 10. 2025, domáhala zrušení nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí označených v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadená rozhodnutí“), jimiž předseda České advokátní komory neurčil žalobkyni advokáta k poskytnutí právních služeb za úplatu podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), a to konkrétně k zastupování žalobkyně v řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025 č. j. 5 A 74/2024 – 53 [rozhodnutí a)], k zastupování žalobkyně v řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025 č. j. 10 A 99/2024 - 40 [rozhodnutí b)], k zastupování žalobkyně před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2025 č. j. 1 As 20/2025 – 32 [rozhodnutí c)] a k zastupování žalobkyně před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2025 č. j. 3 As 22/2025 - 28 [rozhodnutí d)]. Žalovaná nevyhověla žádné ze čtyř žádostí žalobkyně o určení advokáta z toho důvodu, že žalobkyně v nich neuvedla jména alespoň dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčila nemožnost zajistit si danou právní službu jinak, tj. na smluvním základě, ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o advokacii. V případě napadených rozhodnutí c) a d) bylo dalším důvodem zamítnutí žádostí to, že žalobkyně je nepodala včas ve smyslu § 18 odst. 2 téhož zákona a judikatury správních soudů, neboť je podala pouhých 5 dní před koncem lhůty pro podání ústavní stížnosti. 2. V žalobě žalobkyně poukázala na obsah žádostí o určení advokáta za úplatu a na „Přílohu k formuláři“, kterou připojila k žádostem a) a b). Namítla, že ustanovení zákona o advokacii a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb., o stanovení formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady (dále jen „vyhláška č. 120/2018 Sb.,“) vedle sebe neobstojí, protože§ 23 odst. 5 zákona o advokacii na jedné straně explicitně upravuje možnost požádat o určení advokáta za úplatu, avšak na straně druhé tak činí implicitně podle § 18c téhož zákona, který je podle žalobkyně v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 44/21 (dále jen „nález sp. zn. Pl. ÚS 44/21“) z důvodu ponechání požadavku prokázat příjmové a majetkové poměry žadatele soudu, čímž jsou paušálně vyloučení žadatelé, kteří se nemohou domoci právní pomoci z jiných důvodů než příjmových a majetkových. 3. Podle žalobkyně v konečném důsledku musí žadatel nahlédnout do zákona, jelikož formulář žádosti o určení advokáta za úplatu nestanovuje doložení jmen dvou advokátů, a jde tedy o nedostatek vyhlášky č. 120/2018 Sb., i formuláře, jejichž nezákonnost a protiústavnost působí i nezákonnost a protiústavnost napadených rozhodnutí. Odkazy žalované na rozsudky Nejvyššího správního soudu považuje žalobkyně za nepřiléhavé, neboť v nich není řešena otázka nezákonnosti a neústavnosti formuláře žádosti. 4. Ve vztahu k závěru žalované obsaženému v napadených rozhodnutích c) a d), že žádosti o určení advokáta nepodala včas, žalobkyně namítla, že tento závěr nemá oporu v judikatuře. Žalovaná si svévolně stanovuje pravidla, ačkoliv zákonodárce v § 18 odst. 2 zákona o advokacii ve znění účinném od 1. 1. 2024 žádná pravidla ohledně včasnosti žádosti o určení advokáta za úplatu jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil. Žalobkyně proto považuje napadená rozhodnutí za nicotná s tím, že touto argumentací se žalovaná jen snaží zakrýt svá vlastní pochybení a nedostatky zákona o advokacii a vyhlášky č. 120/2018 Sb. Navíc o všech jejích žádostech žalovaná rozhodla s prodlením, přestože podle § 18c odst. 5 zákona o advokacii a § 71 správního řádu má povinnost učinit tak bez odkladu. 5. Nicotnost, resp. nezákonnost napadených rozhodnutí má za důsledek odepření práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně z uvedených důvodů soudu navrhla, aby vyslovil nicotnost napadených rozhodnutí z důvodu jejich vnitřní rozpornosti ve spojení s neexistencí zákonného podkladu pro určení advokáta za úplatu a včasnosti žádosti, eventuálně aby tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a dále aby zrušil ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 120/2018 Sb., a předložil věc ve smyslu§ 95 odst. 2 Ústavy Ústavnímu soudu, neboť o rozporu zákona s Ústavou si správní soud nemůže činit úsudek sám. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Napadená rozhodnutí považuje za souladná se správním řádem i zákonem o advokacii. 7. Pokud jde o nesplnění požadavku uvést jména dvou advokátů, které před podáním každé žádosti žalobkyně oslovila a byla jimi odmítnuta, žalovaná upozornila na to, že žalobkyně byla o nové právní úpravě poučena sdělením ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10.32-000052/24-002 v řízení, jehož výsledné rozhodnutí rovněž neúspěšně napadla správní žalobou. Bez ohledu na změnu právní úpravy a uvedené poučení žalobkyně nadále postupuje stejně stereotypně a neuvádění jmen advokátů považuje za přednost, nikoli za zásadní nedostatek svých žádostí. 8. Pokud žalobkyně chce být procesně aktivní vůči soudní moci a podávat desítky až stovky žalob, má si volit tu nejpřirozenější cestu, tj. zvolit si advokáta pro právní službu a nespoléhat na soud či na žalovanou. Instituty ustanovení a určení advokáta jsou subsidiární k samotnému zvolení si advokáta, neboť novela zákona o advokacii provedená zákonem č. 349/2023 Sb., nezměnila znění ustanovení § 18 odst. 2. Žalobkyně byla opakovaně poučena o své povinnosti dva jí oslovené advokáty nejen v žádosti označit, ale i osvědčit, že jí odmítli konkrétní poptávanou právní službu poskytnout. Žalovaná na tomto místě odkázala na některé předchozí rozsudky, kterými Městský soud v Praze obdobné žaloby žalobkyně zamítl. 9. Stran ne/včasnosti podání žádostí c) a d) žalovaná uvedla, že šlo o posouzení zákonného znaku „včas“ podle § 18 zákona o advokacii. Většina senátů Městského soudu v Praze vykládá tuto neurčitou právní normu tak, že žadatel musí být aktivní, musí se řádně a včas starat o svá práva, a nikoli „na poslední chvíli“ s tím, že přibližně do dvou týdnů před koncem lhůty je již žádost opožděná a přibližně tři týdny před koncem lhůty je žádost včasná. V projednávané věci žalobkyně podala žádosti c) a d) pouhých 5 dní před koncem lhůty pro podání ústavní stížnosti. 10. Žalovaná závěrem poukázala na to, že v případě všech čtyř žádostí již předmět poptávaných právních služeb odpadl (kasační a ústavní stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud i Ústavní soud odmítly), a proto je toto soudní řízení ryze akademické, neboť i v případě zrušení napadených rozhodnutí by žalované nezbývalo než řízení o žádostech žalobkyně usnesením zastavit. Žalobkyni tudíž nemůže jít o skutečnou ochranu jejích práv. Žalovaná soudu navrhla, aby se předně zabýval včasností podané žaloby a aby ji jako nedůvodnou zamítl. 11. Žalobkyně v podání ze dne 11. 12. 2025 vyjádřila svůj nesouhlas s tím, aby soud o žalobě rozhodl bez jednání. Soud proto nařídil ústní jednání na 19. 2. 2026 a předvolal k němu oba účastníky. 12. Dne 17. 2. 20026 byla soudu doručena písemná omluva žalobkyně z jednání datovaná dnem 12. 2. 2026. Za důvod své neúčasti u jednání žalobkyně označila skutečnost, že soud nevyslovil ve smyslu § 76 odst. 2 s.ř.s. nicotnost napadených rozhodnutí. Žalobkyně zopakovala svůj názor, že pro použití § 18c zákona o advokacii není v textu tohoto zákona od 1. 1. 2024 náležitá opora, protože zákonodárce žádné podmínky pro určení advokáta za úplatu zcela jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil, což nelze nahradit použitím analogie. Žalobkyně navrhla, aby soud její žalobě vyhověl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a poštovném. 13. Poté, co soud vyrozuměl žalovanou o omluvě žalobkyně z jednání, se také žalovaná z jednání písemně omluvila. Ústní jednání před soudem konané dne 19. 2. 2026 tedy proběhlo v nepřítomno