16 A 57/2024 – Městský soud v Praze

16 A 57/2024- 25 - text 9 16 A 57/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobkyně: N. G., státní příslušností Republika Kazachstán, bytem, zastoupené advokátem Mgr. Svatoslavem Prochorovem advokátem, sídlem Blanická 1008/28, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2024, č. j. MV-143718-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, č. j. OAM-9841-16/ZM-2024 ze dne 10. 9. 2024, kterým byla zamítnuta žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť byla zjištěná jiná závažná překážka pobytu cizince na území. 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nepopírá závěr správních orgánů o tom, že se v rámci jejího studia jednalo o nedostatečný pokrok, kdy několikrát měnila studijní obory. Nebyla schopna vystudovat žádný obor. Toto však dle žalobkyně nelze považovat za deliktní jednání. Uvedla, že nezpochybňuje judikaturu k pojmu „jiná závažná překážka“, nicméně v jejím případě došlo k jeho nesprávné aplikaci. Namítla, že jiná závažná překážka shledaná v řízení o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studia, je vázána výlučně k tomuto pobytovému účelu. Nemůže dle ní být automaticky přenesena do jiné věci – řízení o vydání zaměstnanecké karty. Podle žalobkyně správní orgány nesprávně zobecnily závěr z předchozího řízení. Má za to, že její jednání nelze považovat za deliktní, neboť k nedostatečnému pokroku ve studiu došlo z objektivních důvodů, pojem „jiná závažná překážka“ nelze vykládat jako „černou známku“, která by jí natrvalo blokovala přístup k jiným pobytovým titulům. Poukázala na rozdíl mezi tím, když se jedná o situaci, kdy pobyt žadatele není v zájmu ČR a existencí překážky v jejím případě, kdy je dle žalobkyně potřeba toto odlišit. Dále poukázala na konstrukci fikce pobytu podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců a dovodila, že v době podání žádosti o zaměstnaneckou kartu byla fakticky v postavení osoby s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem studia, u něhož tehdy (pro období 2022–2023) nebyla jiná závažná překážka shledána. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Zdůraznila, že žádost o zaměstnaneckou kartu nebyla zamítnuta z toho důvodu, že bylo dříve zamítnuto prodloužení pobytu za účelem studia, nýbrž proto, že skutkové okolnosti, které vedly k závěru o existenci jiné závažné překážky v řízení o prodloužení pobytu, představují tutéž jinou závažnou překážku pobytu i ve vztahu k nové žádosti. Správní orgány podle žalované legitimně vycházely z celkové pobytové historie žalobkyně. Dále uvedla, že netvrdí, že žalobkyně neplnila účel svého posledního povoleného pobytu, nicméně je třeba zohlednit její celou pobytovou historii, k čemuž žalovaná dodala, že sama žalobkyně v žalobě zmínila, že nepopírá závěr, že se jednalo o nedostatečný pokrok ve studiu. K námitce nesprávného výkladu pojmu „jiná závažná překážka“ žalovaná připomněla judikaturu Nejvyššího správního soudu k neurčitým právním pojmům a k § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. K námitce, že zákonodárce možná ne zcela korektně zařadil do důvodů pro neudělení povolení k dlouhodobému pobytu jak obecnou „jinou závažnou překážku“, tak i skutečnost, že „pobyt žadatele není v zájmu České republiky“, neboť zajisté takové důvody mají zcela odlišnou intenzitu a míru zavinění ze strany adresátů normy, žalovaná sdělila, že jí nepřísluší hodnotit, proč zákonodárce zařadil oba tyto důvody pod dané ustanovení. K argumentu týkajícího se fikce pobytu žalovaná uvedla, že žalobkyně se do doby pravomocného rozhodnutí o žádosti o vydání zaměstnanecké karty stále nacházela v situaci, jako kdyby měla povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia v r. 2022-23. Žalovaná nepopřela, že žalobkyně v době podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty pobývala na území České republiky na základě tzv. fikce pobytu. Toto však nebránilo zamítnutí žádosti. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Dne 8. 2. 2024 podala žalobkyně žádost o zaměstnaneckou kartu. Z cizineckého informačního systému bylo zjištěno, že žalobkyně poprvé vstoupila na území na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem jiné/ostatní s platností od 3. 10. 2012 do 2. 4. 2013. Následně jí bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní s platností od 3. 4. 2013 do 10. 10. 2014. Dne 11. 9. 2014 účastnice řízení podala žádost o vydání dlouhodobého pobytu za účelem studium, jež jí by vydáno na dobu od 18. 12. 2014 do 6. 9. 2015. Dlouhodobý pobyt za účele studium byl účastnici řízení následně dvakrát prodloužen, a to s celkovou platností do 10. 9. 2017. Následující žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studium byla účastnici řízení zamítnuta, nicméně v době fikce platnosti dlouhodobého pobytu podala účastnice řízení dne 14. 2. 2018 žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatním, jenž jí byl vydán s platností do 31. 8. 2018. Dne 14. 8. 2018 pak účastnice řízení opětovně podala žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studium, jež jí by vydáno na dobu od 3. 12. 2018 do 30. 9. 2019. Dlouhodobý pobyt za účelem studium byl účastnici řízení následně čtyřikrát prodloužen, a to s celkovou platností do 30. 9. 2023 6. V rámci pobytů za účelem studia opakovaně zahajovala studium na vysokých školách, přičemž byla několikrát v 1. ročníku různých studijních programů a ani jednou nepostoupila do vyššího ročníku, resp. studium nedovedla do úspěšného absolvování. 7. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 17. 1. 2024 byla žádost žalobkyně o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia zamítnuta podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. a) a § 56 odst. 1 písm. j) věty druhé zákona o pobytu cizinců z důvodu zjištěné jiné závažné překážky pobytu, spočívající v dlouhodobém nedostatečném pokroku ve studiu a častém střídání škol a oborů. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 13. 6. 2024 a nabylo právní moci téhož dne. 8. Dne 8. 2. 2024 podala žalobkyně žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců, a to v době, kdy pobývala na území na základě fikce pobytu podle § 47 odst. 4 téhož zákona v souvislosti s předchozím řízením o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studia. Správní orgán I. stupně žádost zamítl s odkazem na existenci jiné závažné překážky ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, představované právě popsanou pobytovou a studijní historií, a žalovaná toto rozhodnutí potvrdila. Správní orgán I. stupně uvedl, že žalobkyně ve svém studiu dostatečný pokrok nečinila, když standardní doba bakalářského studia na vysoké škole jsou 3 roky. Pokud by žalobkyně nepřetržitě studovala od akademického roku 2018/2019, kdy zahájila (nehledě na studium na VŠCHT v letech 2014-2017 v době před změnou dlouhodobého pobytu na účel jiné/ostatní) své první studium bakalářského studijního programu na Univerzitě Karlově, měla studium standardně absolvovat již v akademickém roce 2020/2021. Účastnice řízení však byla již pětkrát v prvním ročníku (nehledě na studium na VŠCHT v letech 2014-2017 v době před změnou dlouhodobého pobytu na účel jiné/ostatní) a ve školním roce 2020/2021 měla své studium na Univerzitě Karlově absolvovat, případně studium prodloužit a pokračovat tak do 4. ročníku, ale mezitím opakovaně měnila jednotlivé studijní programy a školy, aniž by alespoň jednou postoupila do 2. ročníku. V současné době, kdy v České republice studuje již 6. rokem (nehledě na studium na VŠCHT v letech 2014-2017 v době před změnou dlouhodobého pobytu na účel jiné/ostatní), je tedy opět v 1. ročníku nového studia. 9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 10. Podle § 46 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců pro zaměstnaneckou kartu platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 55, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá z důvodů uvedených v § 56, s výjimkou důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. f). 11. Podle § 47 odst. 4 zákon o pobytu cizinců pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo povole