16 A 9/2026 – Městský soud v Praze

16 A 9/2026- 21 - text 11 16 A 9/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: I. V., nar. X, státní příslušnost Ukrajina, bytem v ČR X zastoupeného advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou, sídlem Májová 606/35, Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné dne 16. 3. 2026, takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany, ze dne 16. 3. 2026, zaevidované pod č. j. OAM-382082/DO-2026, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce ze dne 16. 3. 2026. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 270 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právní zástupkyně, JUDr. Veroniky Pupalové. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že zásah žalovaného, kterým mu vrátil žádost o poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky jako nepřijatelnou podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále též „Lex Ukrajina“), byl nezákonný. Zároveň navrhl, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. Žalovaný nemohl žádost shledat nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina 2. V žalobě uvedl, že žalovaný vyhodnotil žádost jako nepřijatelnou z důvodu, že žalobci byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě EU, konkrétně v Rumunsku, a dále, že bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Žalobce sdělil, že je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v ČR. Nesouhlasí s tím, že pokud bylo učiněno prohlášení dle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina, byla jeho žádost kontra lege EU. Postup žalovaného byl nezákonný. Poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č. j. 18 A 85/2025 – 21 a dále na rozsudek NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42, ze dne 3. 4. 2025, opřený o platnou judikaturu EU, jako např. o rozsudek Krasiliva. Dále odkázal také na rozsudek zdejšího soudu č. j. 6 A 122/2024 - 55, ze dne 28. 5. 2025. Poukázal rovněž na věc vedenou žalovaným pod sp. zn. OAM-0415944-11/DO-2024, kde dne 12. 6. 2025 žalovaný v obdobné situaci udělil pobytové oprávnění. V rozsahu dříve udělené dočasné ochrany EU Rumunskem došlo v případě žadatele o vyznačení pobytového oprávnění ČR, s platností do 31. 3. 2026, kdy žadatel svůj pobyt v Rumunsku dříve zrušil. Žalobce považuje vrácení žádosti jako nepřijatelné za soudně přezkoumatelné. Žalobce je držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny, je jejím občanem, utekl a nemůže se vrátit. Rozhodl se žít v ČR společně se svými příbuznými a přáteli. Je mu znám obsah závazného stanoviska MVČR k možnosti vycestování cizince, č. j. MV-93965-1/OAM-2022 ze dne 20. 5. 2022, kdy není možné nucené vycestování na území Ukrajiny z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky. Žalobce z Ukrajiny utekl před válkou. Jako první zemi v EU, při své cestě do ČR zvolil Rumunsko, vzhledem ke společné státní hranici, přes které však pouze tranzitoval a kde mu byla dne 9. 11. 2022 udělena dočasná ochrana, kdy obdržel tzv. rumunský „Permis“, a to aniž by si takový postup žalobce přál. Žalobce následně rumunský pobyt v Rumunsku zrušil a o tomto svém projevu vůle obdržel potvrzení ze dne 4. 3. 2026. Poté co zjistil, že žalovaný udělil pobytové oprávnění zmíněnému žadateli, podal dne 16. 3. 2026 svou žádost. Má za to, že provedl vše nezbytné, aby mohl zůstat na území ČR, jak se svobodně rozhodl a jak mu po právu náleží. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že považuje za nepřesné tvrzení žalobce, že mu byla dočasná ochrana v Rumunsku udělena, aniž by si to přál, udělení dočasné ochrany je vázáno na aktivní kroky žadatele. Má za to, že postupoval souladně se zákonem, když žádost shledal nepřijatelnou. Žalobce figuruje v platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (tzv. Temporary Protection Platform) jako bývalý držitel dočasné ochrany v Rumunsku. V rubrice „Type of protection“ má uveden znak „ia“, který se používá, když dočasná ochrana byla cizinci udělena, ale povolení již není platné. Pro naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina je stěžejní, že dočasnou v jiném členském státě žalobce v minulosti získal. Není to, že v současné době žalobce již držitelem tohoto povolení není. Oznámení ve smyslu § 3 odst. 3 lex Ukrajina bylo dne 25.8.2025 odesláno a zveřejněno na internetových stránkách, oznámení je též součástí spisového materiálu. Dle žalovaného z formulace předmětného ustanovení plyne, že k naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal, žádná další podmínka již není třeba. Žalobce do žádosti neuvedl, že by na území byl přítomen některý z jeho rodinných příslušníků, který by byl již držitelem dočasné ochrany. Žalovaný připustil, že v rámci řízení vedeného pod spisovou značkou OAM-415944/DO-2024 bylo žádosti vyhověno, to ale pouze v důsledku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.5.2025, č.j. 6 A 122/2024-55, a ještě předtím, než bylo přijato nové prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460, kterým se prodlužuje dočasná ochrana do roku 2027 a které obsahuje 2 nové recitály, z nichž je zřejmé, že osoby které již získaly pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě, nemají právo na získání pobytového oprávnění ze stejného titulu v jiném členském státě. Navíc se tak stalo v době, kdy důvod nepřijatelnosti uvedený v § 5 odst. 1 písm. f) součástí zákona ještě nebyl. Žalovaný dále soudu sdělil, že mu je známa dosavadní judikatura týkající se dočasné ochrany, nicméně je to až Soudní dvůr EU, kdo může ve výsledku potvrdit rozpornost předmětného ustanovení s evropským právem, což se dosud nestalo, přestože k tomu osud měl dle žalovaného příležitost v rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. C-753/23 Krasiliva. Žalovanému se dostalo do dispozice rozhodnutí německé strany, jímž se zamítá držiteli dočasné ochrany v ČR jeho žádost o pobytové oprávnění z téhož titulu v SRN a nařizuje se mu území SRN opustit. Žalovaný soudu navrhl, aby zvážil položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU stran souladu použitého ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) s právem EU. Podle žalovaného z unijního práva samotného nevyplývá osobám, které již v jiném členském státě využily práv vyplývajících z dočasné ochrany, zejména pak získaly povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě, právo na získání stejného pobytového oprávnění v jiném členském státě, do něhož se o své vůli přesunou. Neexistuje jiný právní předpis, ze kterého by takové právo mělo vyplývat. Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 přijaté podle čl. 5 ze samé podstaty věci takové právo založit nemůže, neboť provádí pouze čl. 5 této směrnice. Nepoužívání čl. 11 mezi členskými státy tedy samo o sobě podle žalovaného nemůže založit osobě požívající dočasné ochrany, které bylo vydáno povolení k pobytu podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55/ES jedním členským státem, právo získat toto povolení v jiném členském státě. Jenže právě z dohody členských států o neaplikování č. 11 směrnice Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovozuje existenci práva na přemístění do jiného členského státu a získání nového povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v členském státě, kam se přemístí. Nejvyšší správní soud do značné míry v tomto ohledu sleduje vyjádření Evropské komise k jím vznesené předběžné otázce ve věci vedené Soudním dvorem EU pod č. C-753/23. Podle žalovaného ovšem nelze dovozovat právo na přemístění do jiného členského státu z politické dohody členských států, že nebudou aplikovat čl. 11 směrnice č. 2001/55/ES. Závěr o existenci práva na přemístění do jiného členského státu nemůže obstát s ohledem na nově přijaté prováděcí rozhodnutí Rady č. 2025/1460, kterým se prodlužuje dočasná ochrana do roku 2027. Pro oblast týkající se druhotných pohybů byly přijaty dva nové recitály. Protože nové recitály prováděcího rozhodnutí Rady (EU) č. 2025/1460 nejsou součástí normativního textu tohoto rozhodnutí, ale slouží jen jako vodítka pro výklad, je zřejmé, že nejsou vázány na účinnost samotného prováděcího rozhodnutí Rady č. 2025/1460, do jehož textu byly začleněny. Jejich text dodatečně osvětluje význam dohody členských států o neaplikaci čl. 11 směrnice č. 2001/55/ES a dále poukazuje na to, že druhotný pohyb držitelů oprávnění k pobytu z dočasné ochrany je nežádoucí, což ostatně zmiňuje i recitál 9 samotné směrnice 2001/55/ES. 4. Městský soud v Praze případ posoudil na podkladě § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., so