5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 31/2024- 30 - text 13 16 Ad 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: Ing. L. B., bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2024, č. j. MPSV-2024/206809-911, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu č. j. 68327/2024/AAH ze dne 12. 6. 2024, kterým bylo rozhodnuto snížit dávku příspěvek na živobytí z 2 130 Kč na 1 630 Kč měsíčně ode dne 1. 7. 2023, kdy bylo dále stanoveno, že částka ve výši 830 Kč bude vyplácena poštovní poukázkou, částka ve výši 800 Kč bude vyplácena formou typizovaných poukázek na nákup zboží. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno. 2. Žalobce namítl, že žalovaný nesprávně aplikoval znění zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, (dále jen „ZPHN“). Absentuje aplikace přechodného ustanovení zákona č. 407/2023 Sb., účinného od 28. 12. 2023. Žalovaný aplikoval obsoletní znění § 24 odst. 1 písm. f) ZPHN. S účinností ode dne 28. 12. 2023 okruh osob, na něž se toto ustanovení nevztahuje, zahrnuje pro přiznání příspěvku na živobytí v režimu životního minima, a nikoliv pouhého minima existenčního mj. i osoby, kterým výkon veřejné služby, výdělečná činnost nebo účast na projektech organizovaných prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce nebyly nabídnuty. Žalobci nebyly nikdy povinnosti takového charakteru prokazatelně nařízeny, příspěvek na živobytí nelze snižovat na pouhou výši existenčního minima. Žalovaný zřejmě nezachytil znění přechodného ustanovení čl. VI zákona č. 407/2023 Sb., kterým byla novela uvedeného ustanovení § 24 odst. 1 písm. f) s účinností ode dne 28. 12. 2023 přijata. Pokud toto ustanovení zachytil, pak mu dle žalobce zřejmě nerozumí. Vykládá jej nesprávně tak, že řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů. Tak tomu však není, neboť je zjevné, že na inkriminovaná řízení o příspěvcích na živobytí od července 2023 se podle přechodného ustanovení článku VI k zákonu č. 407/2023 Sb. vztahuje znění zákona o pomoci v hmotné nouzi ode dne 28. 12. 2023. Pokud bylo řízení o žádosti o příspěvek na živobytí zahájeno podáním žadatele dne 9. 5. 2022 a evidentně nebylo ke dni 28. 12. 2023 pravomocně skončeno, tak je příslušnost zákona o pomoci v hmotné nouzi s účinností ode dne 28. 12. 2023 explicitně daná. Pokud by se vyšlo z dílčího řízení o příspěvku na živobytí od července 2023 zahájeného správním orgánem z moci úřední prokazatelně teprve v roce 2024, potom je příslušnost zákona ve znění účinném po dni 28. 12. 2023 dána automaticky, protože po tomto datu bylo řízení zahájeno za účinnosti příslušného zákona a neexistuje jiná procesní možnost. Kromě toho platí obecná zásada veřejnoprávních řízení, že se vždy postupuje podle takového znění zákona, které je pro účastníka příznivější. Pro aplikaci § 24 odst. 1 písm. f) ZPHN není rozhodná doba, za kterou se dávka pomoci v hmotné nouzi pobírá, ale kdy se o ní koná řízení. Žalobce dále nesouhlasí s poskytováním příspěvku na živobytí zčásti poukázkami na nákup zboží. Namítal, že zde existují zřejmé důvody hodné zvláštního zřetele tak nečinit, zejména okolnost existence více než ročního zpoždění výplaty této dávky. Avšak žalovaný se tímto nezabýval. V případě žalobce, kdy je příspěvek vyplácen déle než 6 měsíců, bylo třeba zkoumat i důvody hodné zvláštního zřetele, které vyplácení příspěvku poukázkami vylučují. Těmi se však žalovaný nezabýval, skutkový stav byl zjištěn v rozporu se zákonem. Dle žalobce byl nepochybně takovým důvodem hodným zvláštního zřetele fakt, že příspěvek na živobytí se vyplácí v kalendářním měsíci, na který náleží, v měsíčních lhůtách určených plátcem příspěvku, avšak ve věci žalobce se teprve v červnu 2024 jednalo o tento příspěvek na elementární výživu. Již v té době byl žadatel od května 2022 v hmotné nouzi, avšak fakticky žádnou pomoc nedostával. Žalobce má za to, že z důvodu prodlení s výplatou dávky je nyní český stát jeho dlužníkem, který mu dluží náhradu. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Sdělil, že u žalobce došlo ke snížení příspěvku na živobytí od 1. 7. 2023 na částku 1 630 Kč z důvodu zvýšení příjmů v rozhodném období na 1 500 Kč. Žalovaný sdělil, že co se týče otázky odvození výše příspěvku z existenčního minima bez možnosti zvýšení dle § 25 až 28 zákona o pomoci v hmotné nouzi, bylo vycházeno z § 24 odst. 1 písm. f) tohoto zákona ve znění účinném do 31. 12. 2023. Žalobce žádnou z podmínek tohoto ustanovení nesplňoval a byl příjemcem na živobytí déle než 6 měsíců, dávka mu proto byla snížena od listopadu 2022. K námitce, že mělo být použito ustanovení § 24 odst. 1 písm. f) zákona ve znění účinném od 1. 1. 2024, a to podle přechodného ustanovení k zákonu č. 407/2023 Sb., žalovaný sdělil, že žalobci byla přiznána dávka od května 2022 rozhodnutím ze dne 4. 5. 2023, tudíž před účinností novely, nejednalo se tedy o řízení zahájené ani pravomocně neskončené ke dni 1. 1. 2024. Výše dávky v kalendářních měsících následujících po přiznání dávky se proto hodnotila podle předchozí právní úpravy účinné před 1. 1. 2024, nešlo o nově zahájené řízení. Znění zákona účinné od 1. 1. 2024 se vztahuje na nároky za kalendářní měsíce počínaje lednem 2024. K námitce žalobce, že v jeho případě neměla být dávka vyplácena částečně prostřednictvím poukázek na nákup zboží, a to z důvodu zvláštního zřetele (skutečnost, že mu nebyl příspěvek vyplácen v kalendářním měsíci, za který náleží podle § 43 odst. 1 ZPHN), kdy žalobce dovodil, že již nejde o původní dávku, protože ji nelze objektivně vyplácet v odpovídající době a jedná se o pohledávku věřitele vůči dlužníku, žalovaný uvedl, že s tímto se neztotožňuje. Poukázky je dle žalovaného potřeba považovat za standardní nástroj při výplatě příspěvku na živobytí, zejména u osob pobírajících dávku déle než 6 měsíců. Žalovaný k tomu poukázal na § 43 odst. 5 písm. a) ZPHN s tím, že úřad může vyplácet část dávky v poukázkách, uplatní se správní uvážení. Dále žalovaný uvedl, že u příjemců pobírajících dávku déle než 6 měsíců je část dávky vyplácena v poukázkách pravidelně s výjimkou případů uvedených v zákoně, kdy však žalobce žádnou z výjimek není. Z dikce zákona „dávka bude vyplacena“ pak dle žalovaného plyne, že v případě osob, které dávku pobírají déle než 6 měsíců, zde na rozdíl od situace osob pobírajících dávku do 6 měsíců, správní uvážení není. Žalobcem uváděné důvody, že mu je dávka vyplácena opožděně a nejedná se o dávku, ale o dluh dle občanského zákoníku, nejsou důvodem hodným zvláštního zřetele. Nelze směšovat soukromoprávní úpravu pohledávek a veřejnoprávní úpravu nepojistných dávek. Důvody hodné zvláštního zřetele jsou zaměřeny zejména na zdravotní stav, věk, osobní či rodinnou situaci v případech, které nespadají do okruhu zákonem předvídaných výjimek. 4. V replice žalobce sdělil, že z obsahu čl. VI zákona č. 407/2023 Sb. účinného ode dne 28. 12. 2023, vyplývá, že se toto přechodné ustanovení vztahuje na všechna řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi, která byla zahájena a nebyla pravomocně skončena přede dnem 28. 12. 2023. Nikoliv typově pouze na řízení zahájená podáním žádosti žadatele o dávku pomoci v hmotné nouzi, jak se vadně domnívá žalovaný, ale též na řízení zahájená z moci úřední o odnětí či snížení, resp. zvýšení dávky hmotné nouze. Žalovaný zahájil správní řízení o snížení příspěvku na živobytí od měsíce července 2023 prokazatelně za platnosti a účinnosti zákona o pomoci v hmotné nouzi v roce 2024. V takovém případě měl postupovat podle zákona platného v roce 2024. V odvolání žalobce upozorňoval na častou existenci nepravé zpětné účinnosti zákonů, resp. jejich nepravé retroaktivity. Žalobce dále uvedl, že platnost předmětného zákona nastala dnem 27. 12. 2023 a účinnosti nabyl dne 28. 12. 2023, nikoliv až 1. 1. 2024. Správní úvaha a výklad platného zákona žalovaným jsou nesprávné, žalobce má za to, že mu svědčí právo na neredukovaný příspěvek na živobytí i od července 2023. Žalovaný nebyl dle žalobce odborně způsobilý specifikovat důvody hodné zvláštního zřetele ve vztahu k upuštění od placení příspěvku na živobytí formou poukázek na nákup zboží. Žalovaný opomenul, že právní institut důvodů hodných zvláštního zřetele je zákonem vymezen speciálním ustanovením stojícím mimo rámec ustanovení předcházejících. Žalobce poukázal dále na zásadu, že osoba v hmotné nouzi má zákonem přiznané právo opatřovat si živobytí z daného příspěvku v příslušném kalendářním měsíci, a nikoliv až s ročním prodlením, kdy jsou ceny životních nákladů následkem objektivní inflace vyšší. Toto bylo porušeno, aniž došlo ke zmírnění dopadů způsobených