17 A 105/2025 – Městský soud v Praze

17 A 105/2025- 84 - text 12 17 A 105/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: za účasti: Mgr. P. N., bytem XXX zastoupena advokátem JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D. sídlem Kubelíkova 27, Praha 2 Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1 M. A., bytem XXX o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2025, č. j. MHMP 771843/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný dílem změnil a ve zbývající části potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6 ze dne 5. 4. 2023, č. j. MCP6 070909/2023, kterým byla povolena výjimka z § 29 odst. 2 nařízení Rady hl. m. Prahy č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (dále jen „Pražské stavební předpisy“) a současně byl schválen stavební záměr spočívající v rekonstrukci a přístavbě rodinného domu na pozemcích v ulici Za Strahovem v katastrálním území Břevnov. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně předně uvedla, že umístění a podoba stavby jsou v rozporu s urbanistickým charakterem lokality, s požadavky na zachování kvality prostředí a s podmínkami pro umisťování staveb vyplývajícími ze stavebních předpisů. Podle žalobkyně je stavba nepřiměřeně objemná, nerespektuje historický charakter osady Tejnka a svou výškou, hmotou a umístěním narušuje urbanistickou strukturu území. Tvrdí, že stavební úřad ani žalovaný dostatečně neposoudili dopady záměru na světelné poměry, oslunění, pohodu bydlení a odstupové vztahy v území. V té souvislosti dodala, že na věc měla být aplikována vyhláška č. 501/2006 Sb., nikoli Pražské stavební předpisy, protože mezi oběma předpisy nemůže existovat vztah speciality, když vyhláška č. 501/2006 Sb. je obecně závazným právním předpisem, tudíž má vyšší právní sílu než Pražské stavební předpisy. 3. Další skupina námitek směřuje k ochraně památkové zóny Tejnka. Žalobkyně uvedla, že záměr je v rozporu s hodnotami památkově chráněného území, neboť nerespektuje historickou strukturu a měřítko zástavby ani architektonický ráz jednotlivých objektů. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost závazných stanovisek orgánů památkové péče a navrhuje, aby soud tato stanoviska jakožto závazné podklady rovněž přezkoumal. 4. Žalobkyně rovněž namítla rozpor stavby s územně plánovací dokumentací, podle níž se jedná o stabilizované území, v němž je přípustné pouze zachování, dotvoření či rehabilitace stávající urbanistické struktury. Navržená stavba představuje nepřípustné zahuštění území a jeho narušení. V této souvislosti žalobkyně zpochybnila věcnou správnost i zákonnost závazných stanovisek Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva pro místní rozvoj, o něž se žalovaný opřel. 5. Konečně žalobkyně brojí proti povolené výjimce z odstupových vzdáleností podle Pražských stavebních předpisů. Tvrdí, že výjimka byla poskytnuta, aniž by byl prokázán odůvodněný důvod pro její udělení, a že povolení výjimky umožňuje realizaci stavby v rozporu s požadavky na zajištění dostatečných odstupů a na ochranu kvality prostředí. Nedodržení předepsaných odstupů povede ke zhoršení světelných podmínek a k zásahu do soukromí žalobkyně. Nebyly splněny ani podmínky zákona, podle nichž lze výjimku udělit pouze tehdy, pokud je i při jejím poskytnutí dosaženo účelu obecných požadavků na výstavbu. 6. Žalobkyně uzavřela, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu nesprávného právního posouzení, nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti. Tvrdí, že byla zkrácena na svých právech jednak samotným rozhodnutím, jednak nesprávným postupem žalovaného v odvolacím řízení. Proto soudu navrhla, aby rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby jí byly nahrazeny náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 7. Žalovaný v prvé řadě nesouhlasí s tvrzením, že stavba nerespektuje urbanistický charakter území. Zdůraznil, že navržená stavba má parametry běžné pro danou lokalitu, nevykazuje nadměrnou zastavěnost, objem ani výšku a zapadá do stávající urbanistické struktury. Byla podrobně posouzena s ohledem na Pražské stavební předpisy a všechny relevantní orgány veřejné správy – včetně orgánu územního plánování a orgánů památkové péče – dospěly k závěru o její přípustnosti. Podle žalovaného studie zastínění prokazují, že navržená stavba nevede k nepřípustnému zastínění nemovitostí žalobkyně a splňuje všechny normové a právní požadavky na oslunění a osvětlení. 8. Žalovaný dále odmítá argumentaci žalobkyně, podle níž se v řízení použije vyhláška č. 501/2006 Sb. Trvá na tom, že na území hlavního města se v této oblasti uplatní Pražské stavební předpisy jako právní úprava speciální. Poukázal také na to, že posouzení charakteru území se provádí v rámci referenčního území, nikoli pouze ve vztahu k bezprostředně sousedním stavbám. 9. Ve vztahu k námitkám týkajícím se zásahu do památkové zóny Tejnka žalovaný konstatoval, že žalobkyně neprokázala, jak by její vlastnická práva měla být touto otázkou dotčena. Podle žalovaného bylo závazné stanovisko Ministerstva kultury řádně zapracováno do podmínek rozhodnutí a samotný záměr byl orgánem státní památkové péče posouzen jako přípustný za splnění stanovených podmínek. Žalovaný zdůraznil, že jednotlivé detaily, které mají být řešeny ve zvláštním správním řízení u památkové péče, nemusí být součástí dokumentace pro společné povolení. 10. K námitce nesouladu stavby s územním plánem žalovaný uvádí, že regulace stabilizovaného území nepředstavuje stavební uzávěru a nebrání změnám stávajících staveb ani umisťování staveb nových, pokud se parametry záměru nevymykají charakteru okolní zástavby. V této souvislosti odkázal na závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj, které podle něj podrobně posoudilo výškové, hmotové i další parametry záměru a dospělo k závěru, že stavba je v daném území přípustná. Žalovaný ve vyjádření reprodukoval argumentaci Ministerstva pro místní rozvoj, podle níž se stavba parametry drží v mezích běžných v dané části stabilizovaného území. 11. K námitkám proti povolené výjimce z odstupových vzdáleností žalovaný uvedl, že výjimka byla udělena pouze ve vztahu k pozemku jiné osoby, která s takovým řešením souhlasila. Podle žalovaného povolení výjimky nemá žádný vliv na odstup od pozemků žalobkyně, neboť přístavba je k jejím nemovitostem situována ve vzdálenosti odpovídající předepsaným 3 metrům. Žalovaný dále uvádí, že nebylo prokázáno, že by výjimka způsobovala zhoršení světelných podmínek nebo jiné negativní dopady do poměrů žalobkyně. Studie předložené stavebníkem podle něj prokazují soulad stavby s požadavky na osvětlení i oslunění. 12. Žalovaný proto nepovažuje tvrzení žalobkyně o zásahu do jejích práv za opodstatněná. Podle něj bylo odvolací řízení vedeno řádně, všechny námitky byly vypořádány a správní orgány posoudily záměr v souladu s právními předpisy. Žalovaný tak navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení k podané žalobě 13. Osoba zúčastněná na řízení se vyjádřila, že považuje žalobu za zcela nedůvodnou a účelovou. Tvrdí, že žalobkyně svými procesními kroky pouze prodlužuje povolený stavební záměr, a to opakováním stejných námitek, jimiž se již podrobně zabývaly správní orgány. Zdůraznila, že všechny tyto orgány námitky žalobkyně shledaly buď irelevantními, nedoloženými nebo nepřesnými a po zhodnocení věci dospěly k závěru, že zamýšlená přestavba je v souladu s právními předpisy. 14. Zúčastněná osoba popsala způsob, jakým s plánovanou přestavbou své nemovitosti seznamovala sousedy, včetně žalobkyně. Uvedla, že na základě jejich připomínek zadala nad rámec zákonných požadavků zpracování studie denního osvětlení i studie zastínění pozemků žalobkyně. Tyto studie podle ní prokázaly, že stavba nebude mít negativní dopad na osvětlení ani oslunění nemovitostí žalobkyně. Zúčastněná osoba rovněž uvedla, že žalobkyně při osobním jednání nesdělila žádné jiné věcné výhrady než obavu z osvětlení. 15. Zúčastněná osoba dále polemizuje s tvrzeními žalobkyně týkajícími se údajného narušení urbanistického charakteru lokality, nadměrné výšky či hmoty stavby, zastínění či zásahu do soukromí. Tato tvrzení označuje za subjektivní, nepodložená a odporující skutečnému stavu. Uvedla, že její navrhovaná přístavba je nižší než dům žalobkyně, a výhrady týkající se výšky proto považuje za neopodstatněné. Zdůraznila rovněž, že navržená terasa neumožňuje přímý pohled do oken ani do pobytových prostor žalobkyně, proto je podle ní vyloučeno tvrzené narušení soukromí. 16. K otázkám památkové ochrany zúčastněná osoba uvedla, že projekt vznikal v úzké spolupráci s Národním památkovým ús