17 A 154/2025 – Městský soud v Praze

17 A 154/2025- 23 - text 8 17 A 154/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého v právní věci žalobkyně: proti žalovanému: S. I. státní příslušnost: Ukrajina bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Irenou Strakovou se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 18 Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 30. 10. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0438259/DO-2025, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 30. 10. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0438259/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 30. 10. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0438259/DO-2025. III. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10 140 Kč, a to do rukou její zástupkyně JUDr. Ireny Strakové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat ve vrácení její žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 30. 10. 2025, evidované pod č. j. OAM-0438259/DO-2025, jakožto nepřijatelné. Žalobkyně tvrdila, že takový postup žalovaného byl v rozporu s právem EU a představoval nezákonný zásah do jejích veřejných subjektivních práv. 2. Podle žalobních tvrzení žalobkyně přicestovala do ČR z Polska, kde jí byla dne 23. 7. 2023 udělena dočasná ochrana. Dne 18. 3. 2025 požádala u žalovaného o poskytnutí dočasné ochrany v ČR, a to z důvodu, že její manžel zde pobývá na základě dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu. Žalovaný žádost posoudil jako nepřípustnou, neboť žalobkyně měla stále platnou dočasnou ochranu v Polsku, a odkázal ji na možnost požádat o stejný typ pobytového oprávnění, jaký má manžel. Dne 31. 3. 2025 žalobkyně podala žádost o vízum za účelem strpění podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Ani této žádosti nebylo vyhověno, protože žalobkyně nadále požívala práv plynoucích z dočasné ochrany v Polsku. Žalobkyně proto vycestovala do Polska a dočasnou ochranu tam zrušila. Následně dne 18. 6. 2025 podala žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu, přičemž uvedla nové skutečnosti. Ani v tomto řízení však neuspěla. Dne 30. 10. 2025 znovu požádala o poskytnutí dočasné ochrany v ČR, tentokrát s tím, že dočasnou ochranu v Polsku již nemá. Žalovaný však žádost opětovně shledal nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), neboť žalobkyně byla držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě EU a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 tohoto zákona. 3. Na podporu svých tvrzení žalobkyně odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024, č. j. 2 Azs 111/2024‑29, a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024‑42. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádost žalobkyně o udělení dočasné ochrany byla vyhodnocena jako nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina, neboť žalobkyně figuruje v systému Temporary Protection Platform (TPD) jako držitelka dočasné ochrany v Polsku. Tuto skutečnost dokládá údaj „tp“ v rubrice „Type of protection“, který označuje platné povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany. Žalobkyni byla udělena dočasná ochrana pod rodným příjmením. 5. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, které by umožňovaly udělení dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny ani z důvodů zvláštního zřetele. Vzhledem k tomu, že žalobkyně již požívá dočasné ochrany v jiném členském státě, nebylo podle žalovaného možné její žádost v ČR přijmout. 6. K námitce žalobkyně, že § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina odporuje právu EU, žalovaný uvedl, že postupoval v souladu se zákonem; ministr vnitra přitom učinil oznámení Evropské komisi, jak předpokládá § 3 odst. 3 Legis Ukrajina. Žalovaný si je vědom judikatury Nejvyššího správního soudu, která dovozuje právo na tzv. sekundární pohyb držitelů dočasné ochrany v rámci EU. S tímto výkladem se však žalovaný neztotožňuje. Argumentuje, že takové právo nevyplývá ze směrnice Rady 2001/55/ES (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“), a to ani implicitně. 7. Žalovaný rozebírá jazykový, systematický i teleologický výklad směrnice o dočasné ochraně a dovozuje, že členský stát má povinnost vydat povolení k pobytu pouze osobě, která dosud žádné takové oprávnění nezískala (právo primární volby). Výjimky, jako je sloučení rodiny nebo přemístění z kapacitních důvodů, jsou podle něj výslovně upraveny v článcích 15 a 26 směrnice o dočasné ochraně, a nelze je rozšiřovat výkladem. 8. Žalovaný odmítá tezi Nejvyššího správního soudu, že právo na druhotný pohyb zakládá fakt, že se členské státy dohodly neaplikovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento článek upravuje pouze povinnosti členských států navzájem, jedná se o politickou dohodu, dle níž nebudou neoprávněně pobývající držitelé dočasné ochrany předáváni do členského státu poskytujícího dočasnou ochranu. 9. Žalovaný poukazuje na aktuální prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460, které podle jeho názoru potvrzuje, že žádosti o dočasnou ochranu mají být zamítnuty, pokud žadatel již požívá této ochrany v jiném členském státě. Citované recitály tohoto rozhodnutí dle žalovaného vylučují povinnost členského státu udělit dočasnou ochranu osobě, která již takové oprávnění získala jinde. Dle žalovaného tyto recitály potvrzují, jaký význam dohodě o neaplikování čl. 11 směrnice o dočasné ochraně přikládají členské státy, což je stěžejní pro její výklad. 10. V závěru svého vyjádření žalovaný shrnuje, že § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina je podle jeho názoru v souladu s unijním právem a že byl oprávněn žádost žalobkyně vyhodnotit jako nepřijatelnou. Navrhuje proto, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 11. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 12. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobkyní i žalovaným doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků. 13. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož SDEU ve věci Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu řečeného je tudíž § 5 odst. 2 Legis Ukrajina rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. 14. Žaloba je důvodná. 15. Podle § 3 odst. 3 Legis Ukrajina Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. 16. Podle § 5 odst. 1 Legis Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže […] c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. 17. Podle čl. 25 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně členské státy přijímají osoby oprávněné požadovat dočasnou ochranu v duchu solidarity Společenství. Vyjádří číselně nebo v obecných rysech, jaká je jejich kapacita pro přijetí těchto osob. Tyto informace se zařadí do rozhodnutí Rady uvedeného v článku 5. Po přijetí tohoto rozhodnutí mohou členské státy prostřednictvím oznámení Radě a Komisi oznámit další kapacity pr