17 A 178/2025 – Městský soud v Praze

17 A 178/2025- 17 - text 7 17 A 178/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci žalobkyně: proti žalovanému: M. M., narozena XXX bytem XXX zastoupena advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, Cheb Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 27. 11. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0445983/DO-2025, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 27. 11. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0445983/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 27. 11. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0445983/DO-2025. III. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 12 270 Kč, a to do rukou její zástupkyně JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalovaného, jenž má spočívat ve vrácení její žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 27. 11. 2025, evidované pod č. j. OAM‑0445983/DO‑2025, jako nepřijatelné. Tvrdí, že takový postup žalovaného je v rozporu se zákonem i právem Evropské unie a bezdůvodně jí brání v uplatnění práva na udělení dočasné ochrany na území České republiky. 2. Žalobkyně uvádí, že dne 27. 11. 2025 podala u žalovaného žádost o poskytnutí dočasné ochrany. Žalovaný podle ní žádost bezprostředně v místě podání vrátil s odůvodněním, že je nepřijatelná, protože žalobkyni byla dočasná ochrana již dříve poskytnuta jiným členským státem Evropské unie, konkrétně Rumunskem. Žalovaný poukázal na prohlášení učiněné podle § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb. (tzv. Lex Ukrajina), a dovodil, že jsou splněny podmínky nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. f) téhož zákona. 3. Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasí. Tvrdí, že splňuje veškeré podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice, a žalovaný proto neměl její žádost vracet jako nepřijatelnou. Postup žalovaného označuje za „contra lege“ a odporující právu Evropské unie, zejména směrnici o dočasné ochraně a prováděcím rozhodnutím Rady EU. Má za to, že žalovaný se prostřednictvím nově vloženého § 3 odst. 3 Legis Ukrajina snaží obcházet závazný výklad soudů, zejména Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, které podle žalobkyně již v řadě případů vyloučily možnost plošného odmítání žádostí o dočasnou ochranu jen z důvodu dřívějšího udělení ochrany jiným členským státem. 4. Žalobkyně obsáhle cituje z rozsudků Městského soudu v Praze (např. sp. zn. 18 A 85/2025, 18 A 102/2025 či 17 A 123/2025) a zejména odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024‑42. Podle jejího názoru tato judikatura potvrzuje přezkoumatelnost vrácení žádosti a neumožňuje žalovanému vyřizovat takové žádosti bez věcného posouzení. 5. Dále uvádí, že je občankou Ukrajiny a držitelkou povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny. Zemi opustila kvůli ozbrojenému konfliktu a obavám o život. Rumunskem pouze tranzitovala, přičemž jí tam byla dne 4. 1. 2023 udělena dočasná ochrana bez jejího vědomého souhlasu. Následně svůj rumunský pobyt ukončila, o čemž předložila potvrzení ze dne 16. 10. 2024. Zdůrazňuje, že v České republice žije její rodina a přátelé a že zde hodlá dlouhodobě setrvat. Dále odkazuje na závazné stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 20. 5. 2022 týkající se nemožnosti jejího nuceného vycestování na Ukrajinu. 6. Žalobkyně se domnívá, že jí žalovaný neoprávněně brání v podání a věcném projednání žádosti o pobytové oprávnění, čímž zasahuje do jejích práv. S ohledem na uvedené navrhuje, aby soud prohlásil zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti za nezákonný, zakázal žalovanému v porušování jejích práv pokračovat a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 7. Žalovaný sdělil, že nehodlá využít svého práva vyjádřit se k žalobě. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 8. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 9. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobkyní i žalovaným doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků. 10. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož SDEU ve věci Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu řečeného je tudíž § 5 odst. 2 Legis Ukrajina rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. 11. Žaloba je důvodná. 12. Podle § 3 odst. 3 Legis Ukrajina Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. 13. Podle § 5 odst. 1 Legis Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. 14. Podle čl. 25 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně členské státy přijímají osoby oprávněné požadovat dočasnou ochranu v duchu solidarity Společenství. Vyjádří číselně nebo v obecných rysech, jaká je jejich kapacita pro přijetí těchto osob. Tyto informace se zařadí do rozhodnutí Rady uvedeného v článku 5. Po přijetí tohoto rozhodnutí mohou členské státy prostřednictvím oznámení Radě a Komisi oznámit další kapacity pro přijetí. Tyto informace se bez prodlení předají UNHCR. 15. Podle čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně, pokud počet osob oprávněných požadovat dočasnou ochranu překročí v důsledku náhlého a hromadného přílivu kapacitu pro přijetí uvedenou v odstavci 1, posoudí Rada neprodleně situaci a přijme vhodná opatření včetně doporučení, aby daným členským státům byla poskytnuta další pomoc. 16. Soud přisvědčuje žalobkyni, že § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina je rozporný s právem EU, shodně jako je tomu v případě písm. c) a d) téhož odstavce. Jelikož závěry soudu vycházejí z judikatury Nejvyššího správního soudu k § 5 odst. 1 písm. c) a d) Legis Ukrajina, soud nejprve uvede argumentaci s tím související a následně se vyjádří k dotčené novele Legis Ukrajina. 17. SDEU se sice ve věci Krasiliva explicitně nezabýval otázkou nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, tj. případem, kdy žadatel již disponuje dočasnou či mezinárodní ochranou jiného členského státu EU, na uvedené rozhodnutí SDEU ovšem navázal Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42. Z nich vyplývá, že důvod nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina je rozporný s právem EU. Žádost je nutné ve správním řízení projednat věcně, přičemž žadateli, který již disponuje dočasnou ochranou či jiným dlouhodobým pobytovým oprávněním v členské zemi EU, je nutné umožnit nechat si existující dočasnou či mezinárodní ochranu zneplatnit. Učiní-li tak, bude mu udělena dočasná ochrana, v opačném případě bude jeho žádost zamítnuta. 18. Výše citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že mají-li osoby dle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „Prováděcí rozhodnutí č. 1“), pr