19 A 1/2026 – Městský soud v Praze

19 A 1/2026- 35 - text 20 19 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: M. D. N., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2025, č. j. MV-153790-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2025, č. j. MV-153790-4/SO-2025. Napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodla o odvolání žalobce podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tak, že změnila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 18. 8. 2025, č. j. OAM-3639-13/DP-2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“) za účelem ostatní/jiné podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a), s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť pobyt účastníka na území není v zájmu ČR. 2. Žalovaná prvostupňový výrok změnila takto: „Žádost se zamítá a dlouhodobý pobyt se podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb. neprodlužuje, neboť je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.“ II. Žalobní body 3. Prvostupňové rozhodnutí obsahovalo jednoznačný výrok, kterým byla žádost žalobce zamítnuta z důvodu, že jeho pobyt není v zájmu ČR, tento výrok je závazný. Proti takto formulovanému výroku podal žalobce odvolání, v němž brojil proti rozporu mezi výrokem a odůvodněním, přičemž akcentoval skutečnost, že v odůvodnění absentuje zdůvodnění, proč pobyt žalobce není v zájmu ČR, i jakékoli úvahy k takovému závěru a výklad neurčitého právního pojmu. 4. Není na žalobci, aby nahrazoval činnost správního orgánu I. stupně a domýšlel, zda správní orgán neuvedl nesprávné ustanovení či neformuloval výrok špatně. Žalobce postupoval tak, jak mu zákon umožňuje – podal odvolání proti rozhodnutí s tím, že závazný výrok není řádně odůvodněn. Jinou argumentaci žalobce neuváděl, když odůvodnění rozhodnutí zjevně neodpovídalo výroku. Odůvodnění rozhodnutí je zmatečné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a vnitřní rozpornost. Pokud žalovaná změnila výrok (a z velké části i odůvodnění), připravila žalobce o možnost brojit proti nezákonnému rozhodnutí správního orgánu I. stupně, sporovat závěry uvedené v rozhodnutí i postup správního orgánu. 5. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně neodpovídá obsahu spisové dokumentace. Žalobce je v rozhodnutí obviňován z různých věcí – budoucí páchání trestné činnosti, neplnění účelu pobytu či obcházení zákona, aniž by pro takový závěr existovala opora ve spisové dokumentaci. Odůvodněné úvahy vedoucí správní orgán k závěru o budoucích úmyslech žalobce páchat trestnou činnosti, obcházet zákon atp. rovněž zcela absentují. Žalobce též namítal, že správní orgán se nemá v rozhodnutí dotazovat, co je úmyslem žadatele, ale takový úmysl má vyložit z jeho jednání. 6. Dále žalobce namítl, že studium na vysoké škole zahájil, tudíž závěr o tom, že nezahájil není pravdivý, a nadto je správnímu orgánu I. stupně tato skutečnost nepochybně známa, když ji sám v rozhodnutí uvádí. K tomu se váže i nutně nesprávný závěr správního orgánu o tom, že nemůže žalobci prodloužit povolení k pobytu, protože mu byl pobyt na území povolen pouze pro to, aby zahájil studium – jednak studium bylo zahájeno a jednak zákon žádnou takovou podmínku nestanoví – neexistuje žádné ustanovení, které by ukládalo, že v případě, že cizinec vstoupí na území za určitým účelem, je tento účel nezměnitelný. Nakonec v takovém případě by zcela postrádala smysl ustanovení zákona o změně účelu pobytu. 7. Zcela nesrozumitelným je pak závěr správního orgánu I. stupně o tom, že byla zjištěna jiná závažná překážka jeho pobytu na území spočívající v tom, že další prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem by vedlo k obcházení zákona a jeho další pobyt na území by byl pouze samoúčelný, tudíž v rozporu s veřejným zájmem. Jedná se o řetězení neurčitých právních pojmů, kdy jeden neurčitý právní pojem je vysvětlován jiným, což nevede k objasnění toho, co správní orgán pod tímto neurčitým právním pojmem rozumí. 8. Žalobce nesouhlasí se závěrem o bezcílném vzdělávání v jazykových kurzech. Žalobce přicestoval na území, absolvoval jazykový kurz, přes veškerou snahu nedokázal dostatečně porozumět probírané látce, proto se přihlásil do jazykového kurzu, aby zlepšil své jazykové dovednosti. V souvislosti s tím změnil účel pobytu na ostatní/jiné. Rozhodnutí je založeno na tom, že v případě povolení za účelem studia lze povolení prodloužit pouze jednou v případě studia v jazykovém kurzu. Žalobce má za to, že nelze paušálně převzít jinou úpravu jiného pobytové titulu a bez dalšího ji aplikovat. Dle názoru žalobce není taková analogie povolena, byť tedy žalovaná zastírá tento postup užitím ustanovení o jiné závažné překážce pobytu žalobce na území. Správní orgány byly dle názoru žalobce povinny posoudit individuální situaci žalobce. Správní orgány měly osvětlit, proč tedy případ žalobce podřazují pod pojem jiné závažné překážky, a co konkrétně je touto závažnou překážkou myšleno. Závěr o údajně bezcílném studiu není ani dostatečně podložen. Žalobci nebylo umožněno se k těmto skutečnostem vyjádřit, nebyl proveden jeho výslech. Nikoli každé opakování jazykového kurzu je nutně „bezcílným studiem“. Žalobce měl být proto předvolán, aby objasnil, jaký je důvod návštěvy dalšího jazykového kurzu. Ze spisového materiálu nevyplývá závěr o bezcílném studiu, tedy ani v rámci vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí neměl žalobce skutečnou možnost se k tomuto vyjádřit. 9. Ani v jednom z rozhodnutí není vyložen neurčitý právní pojem jiná závažná překážka pobytu, žalobce nesouhlasí s tím, že by správní orgány nebyly povinny tento pojem vyložit. Teprve pod dostatečně definovaný (či alespoň v obrysech vymezený) pojem jiné závažné překážky mohou správní orgány podřadit konkrétní situaci žalobce. Jestliže tak neučiní, nemá žalobce jak dovodit úvahy správního orgánu, a nemůže nijak ověřit, že jeho situace byla pod neurčitý právní pojem zařazena správně. 10. V návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě žalobce doplnil, že se soustavně připravuje na další studium na vysoké škole, a to účastí v jazykovém kurzu. Jeho osobní účast v kurzu je nezbytná, když bez této není možné osvojovat si jazykové dovednosti. Současně je pro žalobce důležitá osobní přítomnost na území, když denním kontaktem s obyvatelstvem a nezbytností fungování v prostředí ČR neustále zlepšuje a prohlubuje svou schopnost komunikovat a porozumět. Přiznání odkladného účinku je žádoucí na období několika měsíců, žalobce v tomto období čekají závěrečné zkoušky v kurzu českého jazyka a návazné příjímací řízení ke studiu na vysoké škole. Uvedl, že potvrzení o účasti v kurzu k žalobě dokládá (doloženo však fakticky nebylo – pozn. soudu). III. Vyjádření žalované 11. Žalovaná ve svém vyjádření plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřila k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedla důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 12. Co se týče tvrzení žalobce, týkající se zahájení studia na vysoké škole, když tuto skutečnost měl správní orgán I. stupně uvést ve svém rozhodnutí, žádná taková skutečnost se v prvostupňovém rozhodnutí nepodává. Uvedená skutečnost by neměla na rozhodnutí vliv. I kdyby žalobce zahájil studium, respektive doložil doklad svědčící o zápisu ke studiu na vysokou školu (což se však nestalo, neboť žalobce v průběhu řízení doložil pouze smlouvu o bakalářském studiu a její dodatek ze dne 25. 6. 2025, ze kterých ale není vůbec zřejmé, kdy se chystá do školy nastoupit a zahájit studium), jedná se, s ohledem na pobytovou historii žalobce a s ohledem na jeho žádost o vydání již dvou zaměstnaneckých karet o krok, který je motivován spíše záminkou směřující k zisku pobytového oprávnění. Navíc žalobce svým studiem v odvolání ani neargumentoval, a i kdyby snad ano, tento spor se týká účasti žalobce na (již třetím) jazykovém kurzu, jehož nepřípustnost ve formě tzv. jiné závažné překážky správní orgány detailně odůvodnily. Nadto žalovaná poukazuje na obsah žaloby ze dne 2. 1. 2026, resp. návrhu na přiznání odkladného účinku, v němž žalobce výslovně uvádí, že se i nyní stále připravuje na vy