19 A 59/2025 – Městský soud v Praze

19 A 59/2025- 62 - text  15 19 A 59/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: M. S., narozená dne X státní příslušnost Ruská federace bytem X proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 osoba zúčastněná na řízení: P. S., narozený dne X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2025, č. j. CPR-27311-4/ČJ-2025-930310-V248, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze dne 28. 11. 2025 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2025, č. j. CPR-27311-4/ČJ-2025-930310-V248 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 18. 6. 2025, č. j. KRPA-172145-23/ČJ-2024-000022-50. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace podle ustanovení § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Žalobní body 2. Žalobkyně namítla, že se napadené rozhodnutí nedostatečně vyrovnává s nebezpečím hrozícím žalobkyni v Rusku a nebere v potaz hledisko zásahu do soukromého a osobního života žalobkyně, nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. 3. Žalobkyně na území České republiky (dále jen „ČR“) pobývá již od roku 2007, kdy poprvé přicestovala se svým manželem. Na území ČR také od roku 2004 pobývá jejich společný syn. Žalobkyně se na území věnovala podnikání v rodinné firmě X, s.r.o. Od roku 2007 pobývala na území legálně. Stejně tak se domnívala, že pobývá na území ČR legálně i v roce 2024, když byla kontrolována hlídkou cizinecké policie, přičemž až při této kontrole se dozvěděla, že její řízení o prodloužení pobytu bylo zastaveno. Před touto kontrolou byla vždy ze strany Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) ujišťována o tom, že jejímu pobytu v ČR nic nebrání. 4. Celý život žalobkyně je spojený s ČR, má zde rodinu (syna a manžela), přátele, sociální a kulturní život. Žádnou jinou blízkou rodinu žalobkyně v ČR, v zemi původu ani nikde jinde nemá. Správní orgán však ve svém rozhodování tuto skutečnost vzal v potaz pouze formálně a dostatečně nezjistil okolnosti, které by mohly konstituovat nepřiměřený zásah do osobního a rodinného života žalobkyně. Správní orgán se nepokusil provést další dokazování, a to i přesto, že je k tomu povinen podle § 50 odst. 3 správního řádu. Přímo se nabízelo provést dokazování pomocí důkazu výslechem obou rodinných příslušníků, to však správní orgán neudělal, ani jinak dále nezjišťoval skutečný stav věci. Žalobkyně se domnívá, že její případ je typově přesně případem, kdy rozhodnutí o povinnosti opustit území zásah do osobního a rodinného života konstituuje. Vzhledem k sankcím, které ČR v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině na Ruskou federaci uvalila, je výrazně omezena možnost podávat nové žádosti o pobytová oprávnění v ČR (např. zaměstnanecké karty nebo dlouhodobá víza za účelem podnikání, tedy za účelem, pro který zde žalobkyně dlouhá léta pobývala). Fungování vízového a pobytového procesu je kvůli vyhrocené politické situaci mezi oběma zeměmi zásadně omezeno. Doba čekání na možnost podání nové žádosti na zastupitelském úřadě je z kapacitních důvodů znatelně prodloužena. 5. I přesto, že byla žalobkyni uložena „pouze“ povinnost opustit území, je nutné na toto rozhodnutí nahlížet jako na rozhodnutí, které jí na velmi dlouhou dobu zbavuje možnosti podat žádost o nové pobytové oprávnění a tím i o možnost znovu se spojit se svou rodinou. Důsledky tohoto rozhodnutí tedy nejsou jiné než důsledky, které by mělo rozhodnutí o správním vyhoštění. Podle názoru žalobkyně jde jednoznačně právě o „výjimečnou situaci“ ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2018, č. j. 1 Azs 296/2018-35. Výjimečná situace vyplývá také ze zdravotního stavu žalobkyně. Dlouhodobý zdravotní stav, spojený s problémy s onemocněním lymfostází, žalobkyni znemožňuje cestování. Tato nemoc zapříčiňuje poruchu odtoku lymfy z končetin a následné otoky nohou, což prakticky znemožňuje delší dobu sedět a nehýbat se. Situaci výrazně zhoršují také změny tlaku, které jsou běžnou součástí letu letadlem, a také fakt, že žalobkyně má intoleranci k téměř všem běžně předepisovaným medikacím na bolest. Zdravotní stav žalobkyně se nadále zhoršil po incidentu ze dne 16. 11. 2025, kdy byla účastna dopravní nehody, při které u ní došlo ke zlomenině spodní části vřetenní kosti (radia), která zasahuje do zápěstního kloubu. Žalobkyně doložila lékařskou zprávu ze dne 18. 11. 2025, ze které je rozsah zranění patrný. Délku léčení nelze jasně odhadnout. 6. Nelze přejít ani fakt, že policie v současnosti prošetřuje incident pro možné spáchání trestného činu ublížení na zdraví a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku. Pokud budou zahájeny úkony trestního řízení, bude žalobkyně vystupovat v řízení jako poškozená a pravděpodobně bude nutná její účast na území jako účastnice trestního řízení. Žalovaná (ve vztahu k jinému řízení) v rozhodnutí uvádí, že institut, se kterým za tímto účelem zákon počítá (totiž ust. § 122 odst. 2 zákona o pobytu cizinců), se vztahuje pouze k rozhodování o správním vyhoštění, a konstatuje, že je zejména na účastnici, za jakou dobu si vyřídí náležitosti k oprávněnému pobytu na území. S tímto názorem však nelze souhlasit, neboť je třeba vzít v potaz současnou situaci na zastupitelském úřadu. 7. V neposlední řadě je třeba mít na paměti aktuální lidskoprávní situaci v Rusku. Žalobkyně tam nemá žádné zázemí a nikoho, kdo by se o ní mohl v jejím pokročilém věku postarat. Domnívá se, že by v případě návratu do Ruska mohla být ve vážném nebezpečí zejména s ohledem na své dlouholeté pobývání a podnikání v „západní“, Rusku nepřátelské zemi. Žalobkyně se za dobu pobytu na území plně integrovala do společnosti, na území má mnoho přátel a známých. Po návratu do Ruska by nepochybně byla ohrožena výslechy, vyšetřováním a podezřením ze špionáže pro cizí státy. Žalobkyně zároveň neskrývá svůj nesouhlas s děním v zemi a s působením na Ukrajině. Žalobkyně by tak mohla být neoprávněně omezena na svobodě bez řádného procesu, jelikož Rusko je známé porušováním lidských práv, zejména co se práva na spravedlivý proces týče. 8. Žalovaný uvádí, že žalobkyně neprezentovala své názory nijak veřejně. To však není rozhodující - jak vyplývá ze zpráv nezávislých organizací. Ruská federace provádí kroky, jak se dostat i k soukromým konverzacím ruských občanů, zejména přes Telegram a WhatsApp. Zároveň je žalobkyně přesvědčena, že už její dlouhodobý pobyt a podnikatelské aktivity v ČR z ní dělají osobu, která je pro ruské tajné služby „personou non grata“. V jejím případě jsou tedy dány překážky k vycestování. Žalobkyně sice může vycestovat i do jiného státu mimo EU, ovšem v jejím věku a bez pomoci další osoby je tato možnost fakticky vyloučena. Zároveň by v jakémkoli jiném státě jen těžko získávala dlouhodobější pobytové oprávnění. 9. Rozhodnutí je v několika momentech nekoherentní, například pasáž týkající se toho, zda žalobkyně vnímá nebezpečí ze strany ruského státu. Žalovaný nejprve uvádí, že žalobkyně uvedla, že v případě návratu do Ruska nebude ohrožena na životě, nic ji tam nehrozí a je tam pro ni bezpečno, aby hned v další větě uvedl, že sdělila, že se bojí vycestování kvůli válce Také z dalších pasáží je patrné, že žalobkyně má z návratu strach. Žalobkyně nebyla poučena ani o možnosti podat opravné prostředky. Podle názoru žalobkyně případ byl posouzen spíše formálně a bez větší míry individuálního posouzení. 10. Žalobkyně odkázala na článek na https://cepa.org/article/russians-walled-in-by-both-east-and-west/. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyni nebyl prodloužen dlouhodobý pobyt na území ČR za účelem podnikání proto, že sama žalobkyně nepředložila potřebné náležitosti k vyřízení žádosti – konkrétně doklad potvrzující bezdlužnost z OSSZ a VZP. I při výslechu žalobkyně uvedla, že dlužná částka je asi 200 000 Kč na zdravotním pojištění a 20 000 Kč na sociálním pojištění, proto jí pobyt nemohl být prodloužen. Žalobkyně ale nevycestovala a pobývala na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyla oprávněna