7 Azs 198/2025 — Nejvyšší správní soud

19 Az 33/2025- 23 - text 14 19 Az 33/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: R. A., narozený dne X státní příslušnost X zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým se sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2025, č. j. OAM-680/ZA-ZA11-ZA03-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2025, č. j. OAM-680/ZA-ZA11-ZA03-2025, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Žalobní body 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že o mezinárodní ochranu v České republice (dále jen „ČR“) požádal z toho důvodu, že má v Gruzii konflikt s mafií i policií. Dále shrnul svůj azylový příběh a zdůraznil, že pracoval jako policejní provokatér, přičemž způsobil i zadržení svého přítele pro korupční jednání. Když byla žalobcova identita provokatéra odhalena, potýkal se s fyzickým násilím a výhrůžkami od soukromých osob – mafie, přičemž policie mu už kvůli změně režimu nemohla pomoci. Žalobce také uvedl, že podporoval politickou stranu Sjednocené národní hnutí, a z toho důvodu byl rovněž fyzicky napaden. 3. Žalobce měl za to, že žalovaný nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav, když se vůbec nezabýval tím, jaké mají policejní informátoři v Gruzii postavení. Vyhodnoceny nebyly ani vazby gruzínské mafie na policejní složky, ačkoli z výpovědi žalobce vyplynulo, že mafie je s policií do značné míry propojená, což vede k jeho nemožnosti domoci se v domovské zemi ochrany. Posouzena měla být rovněž lidskoprávní situace v Gruzii. 4. Žalobce dále namítal, že v Gruzii neexistuje účinný systém vnitřní ochrany a žalovaný se nezaobíral fungováním gruzínské policie či existencí orgánu vnitřní kontroly, který by nad činností policie ve vztahu k mafii dohlížel. Žalovaný nezjišťoval ani existenci úřadu ombudsmana, který by žalobcova práva mohl ochránit. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se omezil pouze na obecné hodnocení úrovně dodržování lidských práv, aniž by posuzoval specifickou situaci, v níž se ocitl žalobce, a proto nerozptýlil obavy, zda se v případě jeho návratu do země původu policie nezachová stejně jako mafie a neposkytne mu ochranu. Žalobce uvedl, že z těchto důvodů původně soukromoprávní spor přerostl v pronásledování státem. Sdělil, že se nejeví pravděpodobné, že by výhrůžky a násilí měly po jeho návratu ustat, když přetrvávají i nyní při přesídlení do zahraničí. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem žalovaného, že jeho žádost o mezinárodní ochranu byla podána účelově a jeho obavy jsou ryze spekulativní. 5. Žalobce dále brojil proti nedostatečnému vyhodnocení důvodů, pro které by mu měl být udělen humanitární azyl, protože žalovaný neposoudil ekonomickou situaci v Gruzii. 6. Žalobce se obával složité životní situace s ohledem na nebezpečí a hrozící útlak v zemi původu. Domníval se, že tyto okolnosti představují důvodnou obavu ze vzniku vážné újmy, přičemž citoval z příručky Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN pasáž, ze které vyplývá povinnost správního orgánu zajistit důkazy v azylovém řízení, když uprchlíci svou zemi ve většině případů opouštějí jen s nezbytným minimem věcí. Měl za to, že žalovaný této povinnosti nedostál a aktivně skutkový stav nezjišťoval. Omezil se na konstatování, že žalobcův azylový příběh je nevěrohodný, protože svá tvrzení nedoložil. Žalobce měl za to, že když žalovaný nebyl schopen jeho azylový příběh vyvrátit, měl rozhodnout v jeho prospěch, což však neučinil. Ve vztahu k důvodům udělení doplňkové ochrany žalovaný všechna tvrzení žalobce bagatelizoval, aniž by ověřil jejich relevanci. 7. Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004-81, kterým soud uzavřel, že institut azylu nechrání pouze celoživotní disidenty, ale všechny, kteří jsou ve své zemi pronásledováni pro uplatňování svých politických práv. Žalobce měl za to, že pro takové uplatňování mu ve vlasti hrozí reálné nebezpečí vzniku vážné újmy v podobě mučení a jiného krutého nelidského zacházení a trestání. K tomu uvedl, že i když mu nebezpečí hrozí od soukromé osoby, je stále skutečné, není-li stát schopen poskytnout ochranu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce v tomto směru nepovažoval za přesvědčivé, a to ve světle citované judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu týkající se požadavků na odůvodnění rozsudků správních soudů. Vzhledem k nedostatkům v odůvodnění napadeného rozhodnutí došlo podle žalobce k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť není řádně odůvodněno a není v něm dostatečně zjištěn stav věci. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul obsah žaloby a uvedl, že s žalobními body nesouhlasí, neboť neprokazují, že by žalovaný postupoval v rozporu se zákonnými ustanoveními. Trval na správnosti vydaného rozhodnutí, neboť se případem zabýval individuálně, vypořádal všechny žalobcovy argumenty, hodnotil relevantní skutečnosti a opatřil si k rozhodnutí dostatečné podklady. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu ani doplňkové ochrany neshledal. 9. Dle žalovaného bylo ve správním řízení objasněno, že žalobce o mezinárodní ochranu v ČR žádal z důvodu potíží se soukromými drogově závislými osobami a nedostatečné ochrany ze strany gruzínské policie. K tomu žalovaný řádně zjistil skutkový stav, který mu umožňoval ve věci rozhodnout. Námitky žalobce vnímal jako mířené pouze na obecný nesouhlas s rozhodnutím, aniž by měly oporu ve správním spisu. Žalovaný byl přesvědčen, že dokazování provedl v dostatečném rozsahu a následně srozumitelným způsobem své závěry odůvodnil. Žalobce podle žalovaného splnil svou povinnost tvrzení, stejně jako žalovaný splnil svou povinnost zjistit řádně skutkový stav. Žalovaný připomněl, že v případě nezákonného jednání ze strany policejního orgánu je možné se v Gruzii obrátit na Generální inspekci Ministerstva vnitra, tedy domáhat se nápravy. 10. Žalovaný zdůraznil, že institut mezinárodní ochrany je výjimečný a nelze ho zaměňovat s jinými pobytovými oprávněními na území ČR. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 11. Dne 23. 6. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 27. 6. 2025 při poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že se narodil v Gruzii a je arménské národnosti s gruzínskou státní příslušností. Dorozumí se gruzínsky, arménsky a rusky. Vyznává pravoslavné křesťanství. Sdělil, že politika je od něj strašně daleko, nezajímá se o ni, nikdy nebyl členem žádné politické strany ani jiného uskupení. Je rozvedený a má dceru, která žije v Gruzii. Do ČR přicestoval z X dne X. V předchozích letech disponoval pobytovými oprávněními v X. V roce X žádal v X o mezinárodní ochranu. Cítí se zdráv, neužívá žádnou medikaci. V Gruzii byl odsouzen za trestný čin násilného držení své přítelkyně, a to k trestu odnětí svobody v délce trvání 2 let. Jako důvod pro svou žádost o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že má problémy s kriminálním světem narkomanů a s gruzínskou policií, neboť jsou tyto skupiny mezi sebou provázány. Policie narkomany používá kvůli informacím. Jiné potíže žalobce neměl. 12. Při pohovoru k žádosti vedeném dne 27. 6. 2025 žalobce uvedl následující: Žalobce v Gruzii nežije od roku X, protože byl pod tlakem kriminálního světa a narkomanů. Popsal, že v roce X mu zemřel bratr z důvodu předávkování. Žalobce měl zdravotní potíže, pro které mu bylo odepřeno absolvovat základní vojenskou službu, v důsledku čehož nemohl nastoupit k policejním složkám. Následně začal pracovat X. Do X pracoval v X. Do X spolupracoval s policií, ale jen neoficiálně, nebyl u této složky zaměstnaný. Pronásledoval narkomany. Pro veřejnost byl žalobce znám jako příslušník policie, ačkoli jím nebyl. Jeho tchyně ho obvinila z trestného činu, proto byl do roku Xve vězení a poté ještě v podmínce až do roku X. Lidé věděli, že byl žalobce odsouzen a není policista. Od roku X na něj tlačilo gruzínské X, protože chtělo informace o zkorumpovaných osobách. Žalobce byl zaměstnanci X vydírán, aby z korupce usvědčil svého známého, a to přesto, že si byli velmi blízcí. Tento známý žalobci zprostředkoval jeho tehdejší zaměstnání na X. Žalobce uvedl, že sám známému peníze nepodstrčil, ale musel udělat vše pro to, aby ho při takovém jednání chytil. Známý byl zadržen a jeho děti, které byly kriminální autority na ulici, začaly žalobci vyhrožovat, protože nechal jejich otce zavřít. Proto se i ostatní kriminálníci dozvěděli, že žalobce nikdy