2 A 11/2026 – Městský soud v Praze

2 A 11/2026- 19 - text 7 č. j. 2 A 11/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X státní příslušnost X zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2026, č. j. CPR-7140-3/ČJ-2026-930310-V236 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2026, č. j. CPR-7140-3/ČJ-2026-930310-V236 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“) ze dne 8. 1. 2026, č. j. KRPA-13276-14/ČJ-2026-000022-SV, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 1 roku a současně mu byla stanovena doba k vycestování do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že správní vyhoštění mu bylo uloženo z důvodu nelegálního pobytu, avšak do úvahy o délce zákazu vstupu na území členských států žalovaný zahrnul rovněž skutečnost, že žalobce na území vykonával nelegální práci. Výkon nelegální práce však představuje samostatnou skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona o pobytu cizinců, pro kterou však řízení nebylo vedeno. Žalobce se domníval, že právní úprava připouští kumulaci jednotlivých skutkových podstat, a proto měl žalovaný nelegální práci promítnout do právní kvalifikace jednání žalobce. Žalovaný zvolil nezákonný postup, neboť žalobci uložil správní vyhoštění pro nelegální pobyt, avšak v rámci úvahy o délce zákazu vstupu zohlednil jako přitěžující okolnost výkon nelegální práce. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že je sice pravda, že žalobci nebylo uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona o pobytu cizinců, ale sám žalobce do protokolu o výslechu účastníka správního řízení uvedl, že přijel do ČR za účelem práce a na území ČR pracoval. Tyto skutečnosti proto žalovaný posuzoval v rámci hodnocení přiměřenosti napadeného rozhodnutí a přiměřenosti délky zákazu vstupu na území členských států. Dále žalovaný ve svém vyjádření odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2026, č. j. 5 Azs 225/2025-33, na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah správního spisu. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 4. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 5. Dne 8. 1. 2026 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou na adrese X, přičemž na výzvu k prokázání totožnosti předložil X cestovní pas č. X. V cestovním dokladu se nacházela žádost o vízum ze dne 15. 2. 2024 podaná na polské ambasádě v Taškentu, krátkodobé vízum na 1 vstup po dobu 90 dnů č. X vydané Bulharskou republikou s platností od 18. 6. 2025 do 28. 9. 2025, a české vstupní hraniční razítko z přechodu Praha–Ruzyně ze dne 26. 6. 2025. Ze zjištěných okolností vzniklo podezření, že žalobce na území ČR vstoupil nebo zde pobývá neoprávněně a byl policejní hlídkou zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 6. Téhož dne bylo s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení žalobce uvedl, že je zdráv a schopen výslechu. Na území ČR bydlí žalobce v Praze u krajanů, adresu nezná. Jedná se o byt kamaráda, žalobce nic neplatí, nemá označený zvonek ani schránku. Naposledy přicestoval do schengenského prostoru dne 26. 6. 2025, a to přímo do ČR na základě bulharského krátkodobého povolení k pobytu. Od té doby zde pobývá nepřetržitě. Žalobce uvedl, že se na území ČR nachází již opakovaně a přicestoval za účelem práce. Na území ČR pracoval, ale nepamatoval si, kde a pro koho. Žalobce si byl vědom, že bez patřičného povolení není oprávněn na území ČR pracovat. Žalobce neměl povolen pobyt v žádném z členských států EU a neměl ani podanou žádnou žádost, která by ho k pobytu opravňovala. Byl si vědom, že v ČR pobývá neoprávněně. Žalobce je ženatý, má 5 dětí, přičemž celá rodina, včetně otce a sourozenců, žije v X. Se svou manželkou a dětmi žije žalobce v rodinném domě v X. V ČR nemá nikoho. Uvedl, že nemá ani žádnou překážku ve vycestování a že vycestuje dobrovolně. V X mu nic nehrozí, je to pro něj bezpečná země. 7. Dne 8. 1. 2026 pak cizinecká policie vydala prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobci uložila správní vyhoštění a stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států v délce jednoho roku. V odůvodnění uvedla, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců tím, že pobýval na území členských států bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, a to od 24. 9. 2025 do 8. 1. 2026. Cizinecká policie nenalezla důvod pro postup podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. 8. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byla podložena dostatečnými podklady, a že se žalobce dopustil popsaného protiprávního jednání, jímž naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Přitom vzal žalovaný do úvahy krátkodobé schengenské vízum č. 007829829 platné od 18. 6. 2025 do 28. 9. 2025 s délkou pobytu 90 dnů a jedním vstupem, které žalobci vydalo Bulharsko. Pokud žalobce vstoupil na území 26. 6. 2025, pak od 24. 9. 2025 pobýval na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Délku zákazu vstupu na území členských států žalovaný shledal adekvátní a uvedl, že stanovenou dobu zákazu vstupu v délce jednoho roku považuje za přiměřenou míře porušení povinností žalobce s tím, že by s ohledem na okolnosti případu obstála i doba delší. Dále neshledal ani nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého a rodinného života. V. Právní posouzení věci soudem 9. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 11. Soud předesílá, že v projednávané věci není sporu o tom, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, neboť na území členských států pobýval od 24. 9. 2025 do 8. 1. 2026 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Žalobce k oprávněnosti svého pobytu ničeho nenamítal a tento závěr správních orgánů nezpochybňoval. 12. Žalobce však spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že správní orgán v rámci posouzení faktorů ovlivňujících přiměřenost rozhodnutí podle § 174a zákona o pobytu cizinců a při úvaze o výši ukládaného opatření dospěl k závěru, že žalobci přitěžuje skutečnost, že se dopustil výkonu nelegální práce, ačkoliv správní vyhoštění mu nebylo uděleno podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona o pobytu cizinců. Žalobce se domníval, že právní úprava připouští kumulaci jednotlivých skutkových podstat, a proto měl žalovaný nelegální práci promítnout do právní kvalifikace jednání žalobce. 13. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledke