8 Azs 200/2020 — Nejvyšší správní soud

2 A 37/2024- 48 - text  8 2 A 37/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 7. 2024, č. j.: MV-81090-4/SO-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 7. 2024, č. j.: MV-81090-4/SO-2024, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 19. 4. 2024, č. j.: OAM-3501-17/DP-2023, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území ve smyslu § 46 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v podané žalobě vyjádřila nesouhlas s názorem žalované v otázce absence trvání důvodů pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění, a odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2022, č. j. 14 A 99/2020-65. Na věc žalobkyně dopadá i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 6 Azs 15/2013-35, který se zabývá existencí nových důvodů pro udělení doplňkové ochrany. Synovi žalobkyně totiž bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na základě spojení rodiny s otcem, také držitelem povolení k trvalému pobytu. Ustanovení § 33 zákona o pobytu cizinců postihuje situace bránící žadateli ve vycestování z území, mezi něž spadají také zdravotní komplikace žalobkyně v těhotenství, kdy byly ohroženy matka i dítě a rovněž následné komplikace dítěte po narození a v prvních letech života. 3. Dále žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019-48, čímž mířila na délku správního řízení. V době podání žádosti o vydání dlouhodobého pobytu byly trvající důvody nemožnosti vycestovat velmi aktuální, což má oporu i ve skutečnosti, že dne 19. 6. 2023 bylo zrušeno první zamítavé rozhodnutí. Ve věci mělo plynutí času zásadní dopad do hmotněprávního postavení žalobkyně. Žalobkyně si klade otázku, zda správní praxe není v jejím případě odrazem nepřípustné libovůle žalované, která na její věc hledí tak, že má jiné možnosti jak realizovat svůj pobyt na území. V souvislosti s tím žalobkyně zmínila rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2007, č. j. 7 Afs 45/2007-251, který pojednává o založení správní praxe interním předpisem. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná trvala na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, odmítla žalobní námitky jako nedůvodné a odkázala na obsah napadeného rozhodnutí. Žaloba podle názoru žalované nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2022, č. j. 14 A 99/2020-65, není přiléhavý posuzované věci, přičemž žalovaná naopak vyzdvihla rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2022, č. j. 8 Azs 200/2020-74. Ačkoli bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno až po uplynutí zákonné lhůty, nemá to za následek jeho nezákonnost. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. IV. Podstatný obsah spisu 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně pobývala na území ČR na základě dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců s platností od 23. 9. 2022 do 19. 2. 2023. Toto dlouhodobé vízum bylo žalobkyni uděleno z důvodu rizikového těhotenství a zvýšeného rizika preeklampsie, a to po dobu nezbytně nutnou ke zdárnému donošení plodu, porodu a následné rekonvalescenci žalobkyně po něm. 6. Dne 2. 2. 2023 žalobkyně podala žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, kdy za účel pobytu označila „strpění pobytu na území“. Přiložila lékařské zprávy dokládající péči o syna X, narozeného dne X, když se podle zprávy zařízení Lyngen s.r.o. jedná o malého kojence s nízkou porodní váhou a poruchou výživy, u něhož je nezbytné, aby byl se žalobkyní a nevyjížděl mimo území ČR. 7. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 26. 4. 2023, č. j.: OAM-3501-8/DP-2023, byla žádost zamítnuta a povolení k dlouhodobému pobytu dle § 46 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců nebylo vydáno, neboť žalobkyně nesplnila podmínky pro udělení dlouhodobého pobytu. Podle odůvodnění již pominuly důvody, pro které jí bylo uděleno dlouhodobé vízum za účelem strpění, spočívající v nemožnosti vycestování z území kvůli zdárnému donošení plodu, rizikovému těhotenství a rekonvalescenci po něm. 8. Na základě odvolání žalobkyně vydala dne 19. 6. 2023 žalovaná rozhodnutí, č. j.: MV-95751-4/SO-2023, kterým zrušila rozhodnutí prvostupňového orgánu, č. j.: OAM-3501-8/DP-2023, a věc vrátila k novému projednání. Jak se konstatuje v odůvodnění, žalobkyně tvrdila, že důvodem zabraňujícím ve vycestování je zdravotní stav jejího syna a lékařská péče o něj. Jde o stejný důvod pro udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území, pokud žalobkyni brání ve vycestování z území překážka na její vůli nezávislá. Prvostupňový orgán pochybil, když se odmítl zabývat předmětným důvodem pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění. 9. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 19. 4. 2024, č. j.: OAM-3501-17/DP-2023, byla žalobkyni zamítnuta žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území ve smyslu § 46 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně nepředložila žádné skutečnosti prokazující komplikovaný průběh její rekonvalescence po porodu, pročež by její zdravotní stav neumožňoval vycestování. Podle předložených lékařských zpráv není zdravotní stav syna žalobkyně natolik vážný, aby vyžadoval přítomnost jeho či žalobkyně na území. Žalobkyně neprokázala, že by zdravotní péče o jejího syna byla bezpodmínečně vázána na území ČR, když může být na stejné úrovni zajištěna i v domovském státě. 10. Žalobkyně podala dne 6. 5. 2024 blanketní odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu, doručenému dne 19. 4. 2024. V následném doplnění namítala, že prvostupňový orgán pochybil, pokud se nezabýval lékařskou zprávou ze dne 21. 2. 2023 a zamítavé rozhodnutí založil na skončení rizikové gravidity a poporodní rekonvalescence. Na případ žalobkyně má být aplikován rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 14 A 99/2020-65, jehož podstatou nejsou konkrétní skutkové okolnosti, nýbrž předvídatelnost existence důvodů do budoucnosti, pro něž bylo dlouhodobé vízum uděleno, a důsledků, které mají prvotní důvody na další vývoj situace, neboť tyto důsledky obsažené v lékařské zprávě i nadále žalobkyni brání ve vycestování. 11. Dne 19. 7. 2024 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že se ztotožňuje se závěry správního orgán I. stupně a že v případě žalobkyně netrvají důvody, pro které jí bylo vízum k pobytu nad 90 dnů uděleno. Podle žalované nelze přijmout argument žalobkyně, že neodpadla překážka bránící ve vycestování, poněvadž na těhotenství bezprostředně navazuje soustavná péče o novorozené a velmi malé dítě. Péče o takové dítě představuje kvalitativně jinou situaci než stav, v němž jde o ochranu zdraví těhotné ženy a jejího dítěte bezprostředně před porodem a po něm. Žalovaná uvedla, že se správní orgán I. stupně zabýval všemi skutečnostmi, které v průběhu správního řízení vyšly najevo, tedy posoudil i všechny předložené doklady. Žalovaná s odkazem na jiné případy, které obstály v soudním přezkumu uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za souladné se zákonem. Při posuzování přiměřenosti napadeného rozhodnutí z hlediska jeho dopadů do soukromého a rodinného života žalobkyně, uvedla žalovaná, že oprávnění k pobytu za účelem strpění má zatímní charakter a není proto namístě se u tohoto typu pobytového oprávnění domáhat trvalého pobytového statusu. Vzhledem k tomu, že v odvolání nebyly v tomto ohledu uvedeny žádné konkrétní skutečnosti či hrozba vážné újmy, odkázala žalovaná na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Závěry správního orgánu I. stupně stran přiměřenosti rozhodnutí nebyly zpochybněny ani lékařskou zprávou ze dne 21. 2. 2024, která tyto závěry kvůli plynutí času, absenci konkrétní argumentace a možnostem řešení pobytové situace žalobkyně, které předestřel správní orgán I. stupně, nevyvrátila. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel