21 A 45/2025 – Městský soud v Praze

21 A 45/2025- 41 - text  8 21 A 45/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobkyně: X., narozená dne X. bytem X. zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2025, č. j.: CPR-23046-2/ČJ-2025-930310-V223, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2025, č. j.: CPR-23046-2/ČJ-2025-930310-V223, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ze dne 10. 6. 2025, č. j.: KRPA-186768-14/ČJ-2025-000022-50, kterým byla žalobkyni podle ust. § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a současně jí byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci předmětného rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná nezjistila skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zahájila řízení z moci úřední, a proto bylo její povinností posoudit všechny okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobkyně, včetně jejího soukromého a rodinného života. Prvostupňový orgán zadržel žalobkyni a během několika hodin vydal rozhodnutí o povinnosti opustit území. Žalobkyně neměla dostatek času navrhnout důkazní prostředky a měl být vyslechnut její manžel. 3. Správní orgány neposoudily, zda je zásah nezbytný a přiměřený. Měly přiměřenost dopadů do rodinného a soukromého života řádně definovat, určit zájem státu na takovém zásahu a navzájem je porovnat. Žalobkyně v ČR sdílí společnou domácnost s manželem, žalovaná však neprovedla žádné dokazování směřující k objasnění faktického dopadu uložení povinnosti opustit území na její další život a život její rodiny. Nevyjasnila vztah manžela k žalobkyni a míru integrace do české společnosti. Žalovaná uvedla, že se prvostupňový orgán řádně vypořádal s otázkou přiměřenosti rozhodnutí, nad rámec prvostupňového rozhodnutí se však nezabývala žádným dalším hlediskem. Téměř nereflektovala odvolací námitky. Hlediska, která je nutné zvážit, jsou demonstrativně vyjmenována v ust. § 174a z.p.c. Přiměřenost bylo nutné zkoumat, i když řízení o správním vyhoštění bylo změněno na řízení o povinnosti opustit území. Jediným důvodem pro shledání přiměřenosti rozhodnutí nemůže být fakt, že rozhodnutí o povinnosti opustit území je mírnější než správní vyhoštění. Není dostačující, že žalovaná uvedla, že odloučení manželů nebude trvalé a žalobkyně se v budoucnu může vrátit do ČR. Rodinnými vazbami se zabývala povrchně a formalisticky. Neobjasnila možnost dalšího soužití v České republice a možnost jejího návratu z faktického i právního hlediska. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 4. Závěrem žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na napadené rozhodnutí a uvedla, že se dostatečně vypořádala se všemi žalobními body, protože se shodují s odvolacími námitkami. Neoprávněný pobyt byl jednoznačně prokázán. Bylo zejména na žalobkyni, aby prokázala skutečnosti svědčící v její prospěch. Prvostupňový orgán i žalovaná se dostatečně zabývaly přiměřeností dopadu do rodinného a soukromého života. K bezpečnostní a politické situaci v Bělorusku žalovaná uvedla, že i po zahájení válečného konfliktu na Ukrajině žalobkyně mohla opakovaně navštěvovat svoji rodinu. Možnost návratu je sice poněkud ztížena, ale není nemožná. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 10. 6. 2025 hlídka Policie ČR provedla pobytovou kontrolu na pracovišti Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, a zjistila, že žalobkyně pobývala na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem soužití rodiny, platného do 8. 12. 2025, a že podala žádost o trvalý pobyt po pěti letech nepřetržitého pobytu dne 12. 11. 2024 (řízení vedeno pod sp. zn.: OAM-32394/TP-2024). Zahájené řízení žalobkyni neopravňovalo k pobytu na území ČR, a proto byla zajištěna (úřední záznam ze dne 10. 6. 2025, č. j.: KRPA-186768-1/ČJ-2025-000022). 7. Prvostupňový orgán následně zahájil správní řízení ve věci správního vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 z.p.c., protože žalobkyně pobývala na území EU a smluvních států bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyla oprávněna (oznámení zahájení správního řízení ze dne 10. 6. 2025, č. j.: KRPA-186768-8/ČJ-2025-000022-SV). 8. V rámci výslechu ze dne 10. 6. 2025, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-186768-9/ČJ-2025-000022-SV, žalobkyně mj. uvedla, že naposledy na území členských států EU přicestovala dne 28. 6. 2023 přes X. V ČR pobývá od roku 2019 na základě povolení k dlouhodobému pobytu platného do prosince 2024. V listopadu 2024 si požádala o trvalý pobyt. Přicestovala do ČR za svým manželem, který X. Bydlí s ním v pronajatém bytě. Nepracuje, živí ji manžel. V Bělorusku má X. a od roku 2019 za rodinou pravidelně jezdila na návštěvy. Nemá zdravotní pojištění. Nikde nežádala o azyl a nechce o azyl žádat, nehrozí jí žádné nebezpečí. V ČR má jen manžela. V Bělorusku má X., má se kam vrátit. Naposledy byla ve vlasti v roce 2023. Uvedla, že její země je bezpečná. 9. Prvostupňový orgán zjistil, že důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění by byl nepřiměřeně zasažen soukromý a rodinný život žalobkyně. Žalobkyně v ČR bydlí ve společné domácnosti s manželem, kterému X., a jedná se o její první porušení zákona. Z důvodu soukromých a rodinných vazeb na území prvostupňový orgán přistoupil ke změně řízení, a to na povinnost opustit území členských států EU a smluvních států podle ust. § 50a odst. 2 písm. b) z.p.c. (vyrozumění ze dne 10. 6. 2025, č. j.: KRPA-186768-12/ČJ-2025-000022-50). 10. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí ze dne 10. 6. 2025, č. j.: KRPA-186768-14/ČJ-2025-000022-50, kterým byla žalobkyni podle ust. § 50a odst. 2 písm. b) z.p.c. uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a současně jí byla stanovena lhůta k vycestování v délce 30 dnů od právní moci předmětného rozhodnutí. V odůvodnění bylo uvedeno, že se žalobkyně neoprávněně nacházela na území ČR od 8. 1. do 10. 6. 2025. Na území ČR má jen manžela. Podala žádost o trvalý pobyt a do budoucna není omezena v podání žádosti o pobytové oprávnění. Dočasné odloučení od manžela bude podle prvostupňového orgánu zvládnutelné. V ČR má jen sociální vazby (manžela), nemá zde však vazby ekonomické ani kulturní. Jedná se o její první porušení zákona a nemá žádné zdravotní obtíže. Žalobkyně se proti rozhodnutí odvolala. Její námitky se shodují s žalobními body. 11. Následně žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí ze dne 25. 8. 2025. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Soud ve věci konal jednání dne 9. 2. 2026. Zástupce žalobkyně uvedl, že řízení v prvním stupni trvalo jen několik hodin, nedostatečně byla posouzena přiměřenost rozhodnutí, řízení o povolení k pobytu, které by žalobkyně nově zahájila, bude trvat dlouho, což nebylo zohledněno, jednání žalobkyně bylo ojedinělým pochybením, podala žádost o trvalý pobyt a nevěděla o nelegálnosti pobytu, sama se dostavila ke správnímu orgánu, je rozdíl mezi udělením výjezdního příkazu a uložením povinnosti opustit území, byl chybně stanoven počátek neoprávněného pobytu, neboť není možné započítat 30 dnů, které měly být žalobkyni stanoveny výjezdním příkazem, nedošlo k dostatečnému posouzení proporcionality ve vztahu k soukromému a rodinnému životu; navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení. Žalovaná se z jednání omluvila. 14. Podle ust. § 50a odst. 2 písm. b) z.p.c. rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštej