1 Azs 158/2024 — Nejvyšší správní soud

21 A 60/2025- 32 - text  10 21 A 60/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2025, č. j.: MV-167559-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2025, č. j.: MV-167559-4/SO-2025, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 9. 10. 2025, č. j.: OAM-49801-42/ZM-2023, kterým byla podle ust. § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. m) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zamítnuta jeho žádost o vydání zaměstnanecké karty. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě uvedl, že je napadené rozhodnutí nezákonné, nesprávné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaná nerespektovala závazný právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 19. 9. 2024, č. j.: 1 Azs 158/2024-37. V napadeném rozhodnutí opět zmiňovala kvóty a sankcionovala žalobce za podání žádosti. Žalobce podal žádost podle ust. § 42g odst. 5 z.p.c. a vzniklo mu legitimní očekávání, že mu bude při splnění podmínek podle ust. § 45 odst. 1 z.p.c. vyhověno. Žalovaná se však meritem věci vůbec nezabývala. Nebylo ani zjištěno neplnění účelu pobytu. Zamítnutí žalobcovy žádosti z důvodu existence kvót na žádosti o zaměstnaneckou kartu na zastupitelském úřadu ČR v X. nebylo možné. Kvóty se týkají pouze cizinců žádajících ze zahraničí. Na cizince, kteří již na území ČR pobývají za jinými (neekonomickými) účely a chtějí svůj účel pobytu změnit na výdělečný, se kvóty nevztahují. 3. Žalovaná nemohla postupovat podle ust. § 56 odst. 1 písm. m) z.p.c., v němž se uvádí, že se dlouhodobé vízum neudělí, jestliže se cizinec dopustil obcházení z.p.c. s cílem získat vízum k pobytu nad 90 dnů. Žalovaná rozšířila skutkovou podstatu v žalobcův neprospěch, když do výroku napadeného rozhodnutí uvedla, že se žalobce dopustil obcházení z.p.c. s cílem získat zaměstnaneckou kartu. Správní orgány postupovaly na základě libovůle. Podle jejich závěrů by bylo možné jakoukoli žádost ve smyslu ust. § 45 odst. 1 z.p.c. subsumovat pod ust. § 56 odst. 1 písm. m) z.p.c., což nelze akceptovat. 4. Cizinec může disponovat vícero pobytovými oprávněními. Skutečnost, že bude žalobci vydána zaměstnanecká karta, neznamená, že nebude dále studovat. Žalobce studuje a plní deklarovaný účel pobytu. Není rozhodující, o jakou instituci podle ust. § 64 z.p.c. se jedná. Neplnění účelu je rovněž možné zkoumat pouze ke dni podání žádosti. Dokazování bylo vedeno směrem k zamítnutí žádosti. Důkazy byly hodnoceny v žalobcův neprospěch, správní orgány přihlédly k výslechu pouze v rozsahu podporujícím zamítnutí žádosti a nevzaly v úvahu, že byl žalobce poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a že studuje školu fotografie. Žalobce nebyl včas vyzván k dodání aktuálních podkladů, z čehož lze dovodit, že správní orgány za jakékoli důkazní situace žádosti zamítají. Žalobce také neporozuměl pojmu „nenaplnění deklarovaného účelu pobytu“, který žalovaná použila, z.p.c. jej však nezná a ani nedefinuje. Žalobce navíc vždy řádně studoval. Žalovaná proto v jeho neprospěch použila argument, který je v rozporu se zákonem i se skutečným stavem věci. 5. Nebyl zkoumán dopad do žalobcova soukromého a rodinného života s ohledem na délku pobytu na území. Žalovaná posouzení omezila na obecné konstatování a neověřila žalobcovo skutečné zázemí. Napadené rozhodnutí je v uvedeném ohledu nepřezkoumatelné. 6. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí a vrátit věc žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že ust. § 56 odst. 1 písm. m) z.p.c. nelze vykládat restriktivně pouze ve vztahu k vízovým institutům. Ust. § 46 odst. 6 z.p.c. obsahuje normativní odkaz na ust. § 56 z.p.c. Zákonodárce uvedeným způsobem nemusí opakovaně upravovat stejnou situaci pro každý typ oprávnění zvlášť. Ohledně kvót žalovaná uvedla, že podle NSS může být jejich obcházení kvalifikováno jako důvod pro zamítnutí žádosti o zaměstnaneckou kartu. Důvody pro nevydání zaměstnanecké karty nejsou omezeny pouze otázkou plnění předchozího účelu pobytu. Žalobce může disponovat vícero pobytovými oprávněními, v projednávaném případě se však žalobce dopustil obcházení zákona. Žádost byla meritorně posouzena. Žalovaná nezpochybnila, že se žalobce zapsal na X., jedná se však o studijní aktivity, které nejsou studiem podle ust. § 64 z.p.c. Žalobci bylo umožněno vstoupit na území, aby absolvoval jazykovou přípravu a následně studoval konkrétní akreditovaný obor vysoké školy. Podklady pro vydání rozhodnutí tvoří ucelený řetězec. Pojem naplňování účelu pobytu sice není obsažen v z.p.c., jeho užití a definici však dovodila judikatura. Žalobce během výslechu uvedl, že v ČR žijí jeho X., nesdílí však s nimi společnou domácnost a vazby blíže nevymezil. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. IV. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 17. 7. 2023 podal žádost o zaměstnaneckou kartu na pozici pomocný pracovník obchodního provozu. 9. Podle potvrzení X. ze dne 11. 8. 2023 byl žalobce účastníkem ročního jazykového přípravného kurzu v akademickém roce 2022/2023, který ukončil závěrečnou zkouškou v červnu 2023. Dosáhl podprůměrného výsledku, nedosáhl ani na minimální komunikativní úroveň A1, přestože jeho docházka byla průměrná (60 %). Žalobce není s uvedeným výsledkem schopen studovat obor v českém jazyce. 10. Prvostupňový orgán poté vydal rozhodnutí ze dne 16. 11. 2023, č. j.: OAM-49801-18/ZM-2023, jímž zamítl žádost o vydání zaměstnanecké karty podle ust. § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. j) z.p.c., neboť pobyt žalobce na území nebyl v zájmu České republiky. Žalobce se proti rozhodnutí odvolal, žalovaná je však potvrdila rozhodnutím ze dne 22. 2. 2024, č. j.: MV-211492-4/SO-2023. Následně žalobce podal žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024, č. j.: 19 A 6/2024-40. Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí žalované a vrátil věc žalované k dalšímu řízení rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j.: 6 Azs 157/2024-48. V odůvodnění uvedl, že nařízení vlády č. 220/2019 Sb. o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu (dále jen „nařízení vlády č. 220/2019 Sb.“), nijak neomezuje cizince, včetně státních příslušníků X., kteří na území České republiky již pobývají a plní zde původní účel pobytu, aby požádali o změnu účelu pobytu, což ust. § 45 odst. 1 z.p.c. obecně připouští. Ust. § 1 odst. 2 ve spojení s přílohou č. 2 nařízení vlády č. 220/2019 Sb. výslovně zavádí kvóty pouze pro žádosti o zaměstnaneckou kartu podané na zastupitelském úřadu v X., nikoli v České republice, kde toto omezení neplatí. V případě žadatelů nacházejících se na území České republiky nic nebrání individuálnímu posouzení jednotlivých případů s tím, že případně zjištěné zneužití jiného pobytového oprávnění pouze pro podání žádosti o zaměstnaneckou kartu může být důvodem k jejímu neudělení. Nařízení vlády č. 220/2019 Sb. však nelze aplikovat na žádosti podané v ČR. 11. V návaznosti na rozsudek NSS žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 6. 2025, č. j.: MV-211492-/SO-2023, zrušila prvostupňové rozhodnutí ze dne 16. 11. 2023, č. j.: OAM-49801-18/ZM-2023, a vrátila věc prvostupňovému orgánu k dalšímu projednání. 12. Jazyková škola X. ve vyjádření ze dne 10. 6. 2025 uvedla, že žalobce byl ve školním roce 2023/2024 účastníkem kurzu českého a anglického jazyka s týdenní dotací 20 hodin pro každý jazyk. Během července a srpna 2024 se připravoval na zkoušku z českého a anglického jazyka na úrovni A2. Stanovené penzum studijní látky splnil, účastnil se výuky a řádně si plnil studijní povinnosti. Závěrečné zkoušky z českého a anglického jazyka ukončil s dobrým prospěchem. Jazyková škola dále potvrdila, že se žalobce zapsal do kurzu českého a anglického jazyka i pro školní rok 2024/2025 a následně se bude připravovat na zkoušku z úrovně B1 v českém jazyce a na FCE v angličtině. 13. Žalobce následně předložil potvrzení ze dne 12. 8. 2025 od X., o přijetí do denního studia oboru X. od 1. 9. 2025. 14. Prvostupňový orgán s žalobcem provedl výslech, jehož obsah je zach