22 A 2/2026 – Městský soud v Praze

22 A 2/2026- 33 - text 7 22 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Sandnerovou ve věci žalobkyně: D. T. H., nar. X státní příslušnost X zastoupená advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2026, č. j. CPR-39799-2/ČJ-2025-930310-V230 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2026, č. j. CPR-39799-2/ČJ-2025-930310-V230 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“ nebo „prvostupňový orgán“) ze dne 29. 10. 2025, č. j. KRPA-339641-13/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 3 let a současně jí byla stanovena doba k vycestování a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně namítala, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jejími námitkami. Konkrétně s tím, že v obdobném případu jiného klienta právního zástupce bylo uloženo správní vyhoštění pouze na 6 měsíců, nikoliv na 3 roky. Správní orgán měl zohlednit, že doba neoprávněného pobytu v ČR trvala necelý 1,5 roku a žalobkyně zde nepáchala trestnou činnost a s policií spolupracovala. 3. Dále žalobkyně namítala, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s dopady napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, které považuje za nepřiměřené. V této souvislosti odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015 č. j. 3 Azs 240/2014-37, a ze dne 28. 2. 2014 č.j. 5 As 102/2013-34. Žalovaný způsobil dle žalobkyně nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když rezignoval na zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti jeho dopadů. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí, kde se k věci podrobně vyjádřil. Dospěl přitom k závěru, že napadené rozhodnutí o vyhoštění je zákonné a přiměřené. Správní orgány postupovaly individuálně, přihlédly ke všem relevantním skutečnostem a zohlednily rovněž absenci jakýchkoliv relevantních integračních či rodinných vazeb žalobkyně v ČR. 5. Námitka o nepřiměřeném dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně je obecná. Žalobkyně ani v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí neuvedla žádnou konkrétní argumentaci, která by poukazovala na nepřiměřený zásah. 6. Žalovaný závěrem navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 8. Dne 29.10.2025 byla provedena pobytová kontrola v ulici X, kde byla kontrolována cizinka, která předložila X cestovní doklad č. X, ve kterém bylo vyznačeno neplatné francouzské turistické vízum s dobou platnosti do 4. 10. 2018. Vstupní razítko bylo ze dne 15. 9. 2018 (letiště Roissy – Francie). 9. Prvostupňový orgán zahájil dne 29. 10. 2025 správní řízení ve věci správního vyhoštění, pro naplnění skutkové podstaty ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Téhož dne, tj. 29. 10. 2025 byl proveden výslech žalobkyně, která do protokolu o výslechu účastníka správního řízení (dále jen „protokol“) uvedla, že dne 15. 9. 2018 přicestovala do Evropy, konkrétně do Francie. Do České republiky přicestovala asi dne 31. 5. 2024 autem z Francie, za prací. Nemá žádné povolení k pobytu, měla jen francouzské vízum, které skončilo. Je si vědoma, že pobývá na území bez povolení k pobytu, ani o něho nežádala. Pracovala různě v tržnicích pro krajany. Zaregistrovaná není, zdravotní pojištění ani pracovní povolení nemá. O tom, že je zde neoprávněně věděla, nevycestovala, protože si chtěla vydělat nějaké peníze. Je rozvedená, má tři dospělé děti, všichni jsou ve X, je s nimi v kontaktu. V ČR ani v EU nemá nikoho, jen známé krajany. Ve vycestování jí nic nebrání, nemá zde žádné vazby, nikomu by její vycestování nevadilo. Není jí znám nějaký důvod, který by jí bránil ve vycestování z území ČR. Má se kam vrátit, jela by k rodině. V případě vyhoštění vycestuje dobrovolně. 10. Dne 29. 10. 2025 vydal prvostupňový orgán rozhodnutí č. j. KRPA-339641-13/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byla podložena dostatečnými podklady, a že se žalobkyně dopustila popsaného protiprávního jednání, kterým naplnila skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že v rámci správního řízení nezjistil žádné pochybení. Protiprávní jednání žalobkyně bylo jednoznačně prokázáno. Cizinecká policie přitom postupovala v souladu s právními předpisy, neboť prokázala neoprávněný pobyt žalobkyně, shromáždila potřebné podklady a zjistila všechny rozhodné skutečnosti. V. Jednání soudu a právní posouzení věci soudem 11. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. K jednání u Městského soudu v Praze dne 23. 2. 2026 se dostavil zástupce žalobkyně, který setrval na všech žalobních důvodech. Žalovaný se s omluvou k jednání nedostavil. Soud proto dle ustanovení § 49 odst. 3 s. ř. s., ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 13. V prvé řadě se soud zabýval otázkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, k níž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 14. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí může dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spočívat v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů, neboť důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelných (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, č. j. 31Ca 39/2005-70, č. 1282/2007 Sb. NSS). K uvedenému však soud doplňuje, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 7 Afs 212/2006-76 ze dne 19. 2. 2008). 15. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že toto není stiženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť žalovaný srozumitelně a dostatečně podrobně popsal, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, vypořádal se se všemi odvolacími námitkami a vysvětlil, proč je nepovažuje za důvodné, uvedl také, podle kterých právních norem rozhodl a jakými úvahami se přitom řídil. I z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobkyně nesouhlasí s právním hodnocením věci ze strany správních orgánů. Proti konkrétním závěrům žalovaného brojí a polemizuje s nimi, což by však nebylo možné, pokud by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Soud dodává, že námitka žalobkyně, že v obdobném případu jiného klienta právního zástupce bylo uloženo správní vyhoštění pouze na 6 měsíců, nikoliv na 3 roky, v odvolání žalobkyně ze dne 22. 11. 2025 absentuje, proto se k ní ani žalovaný nemohl v napadeném rozhodnutí vyjádřit. 16. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 17. Podle § 119a odst. 2 zákona