22 A 7/2026 – Městský soud v Praze

22 A 7/2026- 27 - text 8 22 A 7/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Sandnerovou ve věci žalobkyně: L. T. H., nar X státní příslušnost X zastoupená advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2026, č. j. CPR-40014-3/ČJ-2025-930310-V235 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2026, č. j. CPR-40014-3/ČJ-2025-930310-V235 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“ nebo „prvostupňový orgán“) ze dne 20.10.2025, č. j. KRPA-287538-14/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 18 měsíců a současně jí byla stanovena doba k vycestování a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně namítala, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jejími námitkami. Konkrétně s dopady napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, které považuje za nepřiměřené. V této souvislosti odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015 č. j. 3 Azs 240/2014-37, a ze dne 28. 2. 2014 č.j. 5 As 102/2013-34. Žalovaný způsobil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když rezignoval na zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do života žalobkyně. 3. Žalobkyně rovněž upozorňuje na nepřiměřenou délku správního vyhoštění, což odporuje zásadě proporcionality a právní jistoty. Má zato, že správní orgán mohl žalobkyni nejprve vydat rozhodnutí o povinnosti opustit území, které by nebylo takovým zásahem do života žalobkyně. Případ žalobkyně je odchýlením od běžné praxe, neboť správní orgány ukládají vyhoštění v délce 6 měsíců až 1 roku. Žalovaný měl přitom zohlednit, že žalobkyně zde nepáchala trestnou činnost, s policií spolupracovala a jednalo se o její první neoprávněný pobyt. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí, kde se k věci podrobně vyjádřil. Dospěl přitom k závěru, že napadené rozhodnutí o vyhoštění je zákonné a přiměřené. K námitce týkající se stanovené doby k vycestování žalovaný uvádí, že tato doba byla stanovena v souladu s § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, a to v nejvyšší možné výši. 5. Správní orgán I. stupně zjistil, že cizinka vlastní platný cestovní doklad, uvedla, že vycestuje dobrovolně. Bylo přihlédnuto i k tomu, že doba v délce 30 dnů je dostatečně dlouhá, aby si cizinka mohla vyřídit veškeré náležitosti k vycestování. Lze doplnit, že cizinka se sama dostavila ke správnímu orgánu z důvodu, že vycestovat chtěla. 6. Správní orgány postupovaly individuálně, přihlédly ke všem relevantním skutečnostem a zohlednily rovněž absenci jakýchkoliv relevantních integračních či rodinných vazeb žalobkyně v ČR. 7. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 8. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 9. Dne 11. 9. 2025 se žalobkyně dostavila k prvostupňovému orgánu, která ke kontrole předložila biometrický cestovní doklad X č. X, v němž měla vyznačeno holandské vízum typu „C“, č. X, vydané s platností od 8. 7. 2025 do 7. 8. 2025, délka 15 dní, počet vstupů 1 s posledním datem vstupu do schengenského prostoru ze dne 22. 7. 2025 letiště Varšava. Žádné výstupní razítko v cestovním dokladu vyznačeno nebylo. Šetřením v dostupných informačních systémech Policie ČR nebylo zjištěno žádné jiné platné povolení, které by účastnici řízení k pobytu na území EU a smluvních států či České republiky opravňovalo. 10. Tohoto dne, tj. dne 11. 9. 2025 byl proveden výslech žalobkyně, která do protokolu o výslechu účastníka správního řízení (dále jen „protokol“) za přítomnosti tlumočníka ke své pobytové historii sdělila, že se dne 11. 9. 2025 dostavila ke správnímu orgánu, aby řešila svůj pobyt na území, jelikož nemá vízum. Je si plně vědoma svého neoprávněného pobytu. Naposledy do schengenského prostoru vstoupila dne 22. 7. 2025. Přiletěla z X do Polska na základě holandského turistického víza. Do České republiky přijela 1. 8. 2025 za prací z Polska. Přijela sama taxíkem. V současné domě nemá žádné oprávnění k pobytu. Měla přes zprostředkovatele slíben pobyt v Holandsku, ale nestalo se to. O neoprávněnosti svého pobytu věděla, ale nevycestovala, protože má doma velký dluh a bojí se vrátit. O udělení mezinárodní ochrany nikde nežádala. Prostředky k pobytu na území zatím má. Zaměstnavatele žádného nemá. Práci nenašla a chce se vrátit domů. Je vdaná, má dvě děti a manžel i děti jsou doma ve X. Na území České republiky nemá žádné rodinné příslušníky ani osobu blízkou. Ve X má celou rodinu a je s nimi v kontaktu přes telefon a sociální sítě. V České republice ani ve X nevlastní žádný majetek. V České republice bydlí na ubytovně. Finanční prostředky na vycestování nemá. Do X vycestuje dobrovolně. Žádnou nemocí netrpí, lékaře nenavštěvuje, drogy ani léky neužívá. Zdravotní pojištění sjednané nemá. Společenské, kulturní ani ekonomické vazby na území ČR nemá. Nemá zde žádné závazky ani pohledávky. Není jí známa žádná překážka vycestování. X je bezpečná země, jen tam má dluh, který po ní bude věřitel vymáhat. Na otázku kam pojede, pokud bude muset vycestovat, odpověděla, že do X, a proto se i ke správnímu orgánu dostavila. 11. Dne 20. 10. 2025 vydal prvostupňový orgán rozhodnutí č. j. KRPA-287538-14/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byla podložena dostatečnými podklady, a že se žalobkyně dopustila popsaného protiprávního jednání, kterým naplnila skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že v rámci správního řízení nezjistil žádné pochybení. Protiprávní jednání žalobkyně bylo jednoznačně prokázáno. Cizinecká policie přitom postupovala v souladu s právními předpisy, neboť prokázala neoprávněný pobyt žalobkyně, shromáždila potřebné podklady a zjistila všechny rozhodné skutečnosti. V. Jednání soudu a právní posouzení věci soudem 12. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. K jednání u Městského soudu v Praze dne 14. dubna 2026 se dostavil zástupce žalobkyně, který setrval na všech žalobních důvodech. Žalovaný se s omluvou k jednání nedostavil. Soud proto dle ustanovení § 49 odst. 3 s. ř. s., ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 14. V prvé řadě se soud zabýval otázkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, k níž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 15. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí může dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spočívat v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů, neboť důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelných (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, č. j. 31Ca 39/2005-70, č. 1282/2007 Sb. NSS). K uvedenému však soud doplňuje, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 7 Afs 212/2006-76 ze dne 19. 2. 2008). 16. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že toto není stiženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť žalovaný srozumitelně a dostatečně podrobně popsal, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, vypořádal se se