29 A 7/2026 – Městský soud v Praze

29 A 7/2026- 25 - text 10 29 A 7/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D., ve věci žalobce: X. X., narozený X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. zastoupený advokátem Mgr. Pavolem Kehlem sídlem Panská 895/6, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobce pro nepřijatelnost dne 4. 3. 2026 takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 28. 11. 2025 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 4. 3. 2026 jako nepřijatelné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.140 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Pavola Kehla, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 4. 3. 2026 požádal v Česku o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný dne 4. 3. 2026 označil jako nepřijatelnou. Žalobce totiž dle něj získal dočasnou ochranu nebo jinou mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (konkrétně v Rumunsku) a také proto, že žalobce nepovažuje za osobu dle § 3 Lex Ukrajina. Žalobce se žalobou podanou v tomto řízení domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonnost zásahu žalobce spatřuje ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 4. 3. 2026, evidované pod č. j. OAM- 372113/DO-2026, jako nepřijatelné. Žalobce zároveň žádá, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením jeho nepřijatelné žádosti. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že v minulosti získal dočasnou ochranu v Rumunsku, a tu doposud požívá. Rozhodl se přicestovat do České republiky, kde dne 4. 3. 2026 podal žádost o udělení zdejší dočasné ochrany. Na pracovišti žalovaného byla jeho žádost označena jako nepřijatelná, protože „BYL nebo JE držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU“. Dalším „označeným“ důvodem nepřijatelnosti žádosti byla také skutečnost, že „nebylo prokázáno, že je (žalobce, pozn. soudu) osobou podle § 3 Lex Ukrajina.“ 3. Takový postup žalobce označil za nezákonný zásah, rozporný se směrnicí Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) a Prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2022/382“). Ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina neodpovídá znění čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, dle žalobce také odporuje podstatě registrace osob za účelem dočasné ochrany, které musely opustit svou zemi původu, jak to předpokládá prováděcí rozhodnutí 2022/382. To zavedlo okamžitou dočasnou ochranu pro všechny kategorie osob, které jsou uvedeny v jeho čl. 2 odst. 1 a 2. 4. Žalobce citoval také pasáž z Operačních pokynů k provádění prováděcího rozhodnutí 2022/382, z nichž se podává, že sice na unijní úrovni neexistuje žádný ucelený postup podávání žádostí o dočasnou ochranu, žadatel o ni ale příslušným orgánům musí prokázat svou státní příslušnost, status mezinárodní ochrany nebo rovnocenné ochrany, pobyt na Ukrajině nebo případnou rodinnou vazbu. Za účelem řádné správy a registrace osob může členský stát EU rozhodnout, že je třeba splnit určité požadavky, jako je registrační formulář nebo předložení důkazů. Podle žalobce je tedy prokázání výše uvedených náležitostí pro okamžité udělení dočasné ochrany dostačující. Žalobce je jejím poživatelem už proto, že spadá do kategorie osob dle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí 2022/382, jak vyplývá z čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Současně žalobce nesplňuje ani jednu z výjimek dle čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, pro kterou by mu dočasná ochrana neměla být udělena. 5. Podle něj mu také svědčí právo pobývat v členské zemi EU dle svého výběru, v tomto směru odkázal např. na bod 15 a 16 preambule prováděcího rozhodnutí 2022/382, kterým se členské státy dohodly, že nebudou uplatňovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Žalobce se domnívá, že český zákonodárce vytvořil „další“ důvody směřující k nemožnosti udělení dočasné ochrany, na které však směrnice o dočasné ochraně v čl. 28 nepamatuje. Žádost žalobce tedy nemůže být nepřijatelná jen proto, že žalobce již v minulosti získal a nadále je držitelem dočasné ochrany. 6. Pokud jde o druhý vytýkaný důvod nepřijatelnosti jeho žádosti, tedy že není osobou dle § 3 Lex Ukrajina, pak má za to, že takovéto hodnocení nespadá do meritorního posouzení žádosti. Kompetencí správního orgánu je žádost věcně vyhodnotit a v případě, že bude mít prokázané nesplnění podmínek pro udělení dočasné ochrany, vydat v této souvislosti rozhodnutí, proti kterému bude mít žalobce možnost brojit. V tuto chvíli je dle žalobce závěr žalovaného o tom, že není osobou dle § 3 Lex Ukrajina, zcela předčasný a ubírá tím žalobci možnost proti takovému skutkovému závěru brojit. 7. V reakci na žalobní tvrzení zvolil žalovaný aktualizované znění své argumentace, kterou již opakovaně před správními soudy přednesl ve skutkově a právně obdobných věcech (např. ve věci sp. zn. 18 A 172/2025, sp. zn. 6 A 151/2025, totožnou argumentaci pak neúspěšně zvolil ve věci sp. zn. 13 A 4/2026 nebo sp. zn. 29 A 3/2026). 8. Ke skutkovým okolnostem uvedl, že žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou jednak podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, neboť žalobce v minulosti již dočasnou ochranu získal v jiném členském státě EU. Tuto skutečnost žalovaný zjistil nahlédnutím do evropské platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany (Temporary Protection Platform), v níž žalobce figuruje jako držitel dočasné ochrany v Rumunsku. Svědčí o tom znak „tp“ uvedený v rubrice „type of protection“. Jedná se o zkratku anglického sousloví „temporary protection“ a používá se tam, kde cizinec získal povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany a dosud je jeho držitelem. To ostatně prokázal i sám žalobce, neboť při podání své žádosti žalovanému předložil povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany vydané rumunskými orgány dne 1. 3. 2026, které je součástí spisového materiálu. Z pohledu unijního práva je žádost o udělení dočasné ochrany dle Lex Ukrajina žádostí o vydání povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. 9. Žalovaný žalobcovu žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou také z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, tedy proto, že žalobce není cizincem ve smyslu § 3 Lex Ukrajina. Ze spisového materiálu totiž žalovaný zjistil, že byť je žalobce státním příslušníkem Ukrajiny, na jejím území před rozhodným datem 24. 2. 2022 nepobýval, protože z otisků hraničních razítek o žalobcových vstupech a výstupech na území členských států EU v jeho ukrajinském pasu vyplynulo, že žalobce na území Schengenského prostoru vstoupil již 22. 1. 2022, a to přes hraniční přechod Bors – Artánd, nacházející se na hranicích Rumunska a Maďarska. Na území členských států EU se pak žalobce zdržoval až do 16. 4. 2022, o čemž svědčí hraniční razítko dokládající opuštění Slovenska. 10. Dále zdůraznil, že po odeslání oznámení o riziku vyčerpání kapacit dle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina, které Ministerstvo vnitra zaslalo Evropské komisi dne 25. 8. 2025, je povinen důvod nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina uplatňovat vždy, pokud žadatel již dočasnou ochranu v jiném členském státě získal. 11. K námitce rozporu uvedeného ustanovení s unijním právem žalovaný argumentoval zejména bodem 30 rozsudku SDEU ve věci C753/23, Krasiliva, podle něhož mohou členské státy při posuzování žádosti zkoumat, zda dotyčný již nezískal povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě. V této souvislosti poukázal na nově přijaté prováděcí rozhodnutí 2025/1460, jehož nově zakotvené recitály 4) až 6) výslovně uvádějí, že členské státy nemají povinnost vydávat další povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany osobám, které jej již obdržely jinde. Podle žalovaného tyto nové recitály potvrzují, že dohoda členských států o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné och