9 Afs 203/2023 — Nejvyšší správní soud

3 A 129/2025- 34 - text 9 3 A 129/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Obec Horní Bečva, IČ: 00303771 sídlem Horní Bečva 550, 756 57 Horní Bečva zast. Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou sídlem Olomoucká 36, Mohelnice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2025, č.j. MZP/2025/330/810, sp. zn. ZN/MZP/2025/330/138 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2025, č.j. MZP/2025/330/810, sp. zn. ZN/MZP/2025/330/138 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl námitky žalobkyně a rozhodl o tom, že opatření Řídícího orgánu Operačního programu Životní prostředí 2021-2027 (dále též „ŘO OPŽP" nebo „prvostupňový orgán“), ze dne 29. 4. 2025, č. j. MZP/2025/330/590 (dále též „opatření“ nebo „prvostupňové rozhodnutí“) bylo plně oprávněné. Dále se žalobkyně domáhá zrušení opatření. 2. Opatřením bylo rozhodnuto o nevyplacení části dotace ve výši 220 812,90 Kč na projekt žalobkyně reg. č. CZ.05.01.01/02/22_009/0001991 „Snížení energetické náročnosti gastroprovozu – Základní škola T. G. Masaryka a mateřská škola Horní Bečva, okres Vsetín“ (dále též „projekt“). II. Žalobní body 3. Námitky žalobkyně uplatněné v podané žalobě lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nicotnost napadeného rozhodnutí, neboť o porušení zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZZVZ“), rozhodl správní orgán bez patřičné zákonné působnosti k tomuto konstatování, tedy přisvojil si působnost, která mu nenáleží, a proto z ní nemá ani vyplývající pravomoc. O porušení pravidel stanovených ZZVZ mohl rozhodovat pouze Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „ÚOHS“), který má pravomoc a působnost v oblasti kontrolování veřejných zakázek. Podle názoru žalobkyně jde o závažné překročení působnosti Ministerstva životního prostředí ČR (dále též „MŽP“), potažmo ministra životního prostředí ČR (dále též „ministr“). MŽP by mohlo vydat opatření až po pravomocném vydání rozhodnutí ÚOHS, nikdy o této otázce nesmí rozhodovat jako o předběžné, rozhodovat svévolně. Pokud tedy MŽP, a nyní v napadeném rozhodnutí sám ministr, rozhodl o porušení § 6 ZZVZ, a na základě toho uložil (vyvodil) jakýkoliv právní následek (krácení dotace, de facto sankci), rozhodl jako orgán, který nemá takové rozhodování ve své působnosti. Bez pravomocného závěru ÚOHS nelze dle názoru žalobkyně ukládat jakékoli následující opatření, sankce apod., ale pouze dát tomuto úřadu podnět a požádat ho o závěr, k tomu však nedošlo. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že odůvodnění je velmi nedbalé. Vůči velmi výkladově volnému ustanovení § 6 ZZVZ se omezuje na dva krátké odstavce, které se soustředí na část námitek žalobkyně, a stále ze stejných technických pozic. K těmto závěrům však dochází výkladově netransparentním způsobem. Není jasné, z čeho tyto jeho „jasné" závěry vyplývají. Obdobné je to i u polemik ohledně objemu nádoby pro vaření (výrobky Eelektrolux PFEN17EKEM a PFEN17EJEM), kdy argumentace proti těmto výrobkům je dle názoru žalobkyně neobhajitelná, protože nelze v podstatě dohledat, z čeho opravdu vychází. Je totiž zjevné, že požadavek na minimální objem 150 litrů splňují i nádoby na 170 listrů. Žalobkyně průzkumem zjistila další výrobek, Electrolux PUEN17KGEM, který splnil všechna kritéria, ale žalovaný k jasným argumentům nepřihlédl, resp. žalobkyně má za to, že je v podstatě kvalifikovaně nevyhodnotil, protože není s podstatou dostatečně odborně obeznámen (má za to, že odůvodnění jen převzal). Pokud jde o výrobek Palux FEP341, který rovněž nesplnil dle žalovaného parametry, pak žalobkyně tvrdí, že došlo k nesprávnému uchopení tohoto parametru. Žalovaný k argumentům však opět nepřihlédl, resp. má za to, že je opět v podstatě kvalifikovaně vůbec nevyhodnotil, protože není s podstatou dostatečně odborně obeznámen (žalobkyně má za to, že odůvodnění jen převzal). Ani závěr, který učinil žalovaný vůči výrobku ELRO PGN33, není správný. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalobkyně se při přípravě zadávacího řízení nedopustila ani nemohla dopustit vytýkaného porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek ani zákazu diskriminace, protože nepoužila značkovou specifikaci ani přímo, ani jakkoli nepřímo. Nemohlo tak dojít ze strany žalobkyně k porušení zákona o zadávání veřejných zakázek a tím zadávacích pravidel, a proto není žalovaný oprávněn jí jakkoli krátit dotace, tedy jakkoli ji de facto sankcionovat, protože krácení dotací je nepřímo uloženou sankcí. 7. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje dále v tom, že sankce byla uložena vůči malé obci, která musí na veškeré externí práce jako jsou žádosti o dotace a přijímání dotací využívat externí odborné služby, protože sama není objektivně připravena tuto agendu ad hoc obsáhnout. Na žalobkyni je proto napadeným rozhodnutím kladena přemíra požadavků ze strany žalovaného. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 8. V písemném vyjádření k žalobě setrval žalovaný na právních názorech uvedených v napadeném rozhodnutí, a v plném rozsahu na ně odkázal. 9. K první žalobní námitce žalovaný uvedl, že argument žalobkyně o výlučné působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je právně nesprávný a míjí se s povahou dotační kontroly. Ministerstvo životního prostředí nerozhoduje o porušení ZZVZ, ve smyslu správního řízení podle tohoto zákona, což skutečně spadá do působnosti ÚOHS (§ 268 a násl. ZZVZ), nýbrž vykonává kontrolu dodržení podmínek poskytnuté dotace podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech (dále jen „ZRP“). Jde o dva odlišné právní režimy s rozdílnými účely a důsledky: ÚOHS řeší správní delikty a ukládá pokuty, zatímco poskytovatel dotace posuzuje splnění dotačních podmínek, mezi nimiž je i povinnost dodržovat ZZVZ, a při jejich porušení uplatňuje finanční korekci. Poskytovatel dotace musí být oprávněn sám posoudit, zda byly splněny podmínky, za kterých byly veřejné prostředky poskytnuty. Poskytovatel musí být (a na základě unijního práva tedy i je) oprávněn tuto podmíněnost kontrolovat, jinak by nemohl plnit své závazky vůči Evropské unii. Pokud by byl poskytovatel nucen čekat na rozhodnutí ÚOHS, nemohl by efektivně chránit veřejné prostředky ani plnit povinnosti vůči EU, protože ÚOHS má diskreční pravomoc zahájit řízení, časové limity pro zahájení (§ 268 odst. 4 ZZVZ) a jiný předmět rozhodování (správní delikt, nikoli splnění dotační podmínky). Ministerstvo tedy nerozhoduje o správním deliktu podle ZZVZ, ale o splnění dotační podmínky, kterou je dodržení ZZVZ, což je zcela v rámci jeho zákonné působnosti jako poskytovatele dotace (a Řídícího orgánu Operačního programu Životního prostředí 2021-2027 (dále též „ŘO OPŽP“). Argument žalobkyně směšuje dvě odlišné pravomoci a nemůže obstát. 10. Ke druhé žalobní námitce uvedl žalovaný, že pokud žalobkyně považuje napadené opatření žalovaného za chabě odůvodněné, pak opatření poskytovatele dotace vydané dle § 14e odst. 1 ZRP nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu správního řádu. Takovým rozhodnutím je až rozhodnutí o námitkách proti tomuto opatření dle § 14e odst. 3 ZRP. Na opatření nelze proto pohlížet přísným prizmatem náležitostí správního rozhodnutí uvedených v § 68 a § 69 správního řádu, tedy včetně detailního odůvodnění. Pokud pak žalobkyně brojí proti způsobu vypořádání námitek proti napadenému opatření ŘO OPŽP ze strany ministra, dovoluje si žalovaný nejprve zopakovat, že v rámci tohoto procesního kroku posoudil všechny parametry u všech výrobků, které mu žalobkyně uvedla v rámci svých námitek proti opatření. Vzhledem k tomu, že u každého s žalobkyní uvedených výrobků bylo možné najít alespoň jeden parametr, který byl v rozporu s požadavky stanovenými v zadávací dokumentaci, bylo možno dovodit, že každý takový výrobek je v rozporu s požadavky zadávací dokumentace a není tedy způsobilý tvořit řádné plnění z této zakázky – žalobkyně jako zadavatel veřejné zakázky by totiž musela nabídku, která by takový výrobek obsahovala, ze soutěže vyloučit pro neplnění podmínek zadávací dokumentace. Ministr pak neměl důvod dále posuzovat ostatní dílčí parametry výrobků, na něž žalovaná v námitkách upozorňovala. Nebylo tak zároveň v žádném případě možné akceptovat úvahu žalobkyně, že všechny výrobky splňují technickou specifikaci pro jednotlivé pozice, jak byla stanovena v zadávací dokumentaci; bylo naopak nutno potvrdit názor ŘO OPŽP. 11. Ke třetí žalobní námitce žalovaný uvedl, že považuje